Třída Ouragan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Ouragan
Ouragan
Ouragan
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ doková výsadková loď
Lodě Ouragan
Orage
Osud vyřazeny
Předchůdce
Nástupce Bougainville
Technické údaje
Výtlak 5965 t (standardní)
8500 t (plný)
Délka 149 m
Šířka 21,5 m
Ponor 5,4 m
Pohon 2 diesely
Rychlost 17 uzlů
Dosah 9000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 211
Výzbroj 4× 40mm kanón (4×1)
2× 120mm minomet

Třída Ouragan byla třída dokových výsadkových lodí francouzského námořnictva. Skládala se ze dvou jednotek — Ouragan (L  9021) a Orage (L 9022), zařazených do služby v roce 1965 a v roce 1968. Obě postavila loděnice Arsenal de Brest v Brestu. K jejich hlavním úkolům patřilo provedení výsadku 349 vojáků námořní pěchoty s vybavením na nepřipravené pobřeží a jejich logistická podpora. Výsadek byl prováděn pomocí vyloďovacích člunůvrtulníků. Dále mohly sloužit jako transportní lodě, přepravující 1500 tun nákladu či opravárenské lodě pro lodě o výtlaku do 400 tun. V případě nouze mohly být využity k protiponorkovému hlídkování. Orage byl používán při francouzských jaderných zkouškách na atolu Mururoa. Obě jednotky byly v roce 2007 vyřazeny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Na přídi na pravobodku hlavní letové paluby se nacházel velitelský ostrov. Za ním se nacházela pomocná demontovatelná letová paluba pro vrtulníky, pod níž byl palubní dok pro výsadkové čluny. Mezi letovými palubami byl umístěn jeřáb s nosností 35 tun. Posádku lodi tvořilo 211 námořníků. Lodě mohly přepravovat až 349 vojáků či 1500 tun nákladu. Palubní dok měl délku 120 metrů a šířku 13,2 metru. Mohly z něj operovat dva vyloďovací čluny EDIC či osm člunů LCM. Na zádi lodí dále byly uskladněny tři vyloďovací čluny typu LCVP. Z hlavní letové paluby mohly operovat tři těžké či deset lehkých transportních vrtulníků. Na pomocné letové palubě mohl přistát jeden těžký či tři lehké vrtulníky. Výzbroj lodí tvořily čtyři 40mm kanóny a dva 120mm minomety (Orage nesl pouze kanóny). Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 12 PC 2V. Nejvyšší rychlost byla 17 uzlů. Dosah byl 9000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]