Třída Daphné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Daphné
Doris v roce 1994
Doris v roce 1994
Obecné informace
UživateléFrancouzské námořnictvo
Španělské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Portugalské námořnictvo
Jihoafrické námořnictvo
Typponorka
Lodě25
Zahájení stavby1958-1969
Spuštění na vodu1959-1970
Uvedení do služby1964-1976
Osud2 ztraceny
23 vyřazeny (1 muzejní)
Předchůdcetřída Aréthuse
Nástupcetřída Agosta
Technické údaje
Výtlak869 t (na hladině)
1043 t (pod hladinou)
Délka57,75 m
Šířka6,76 m
Ponor4,62 m
Pohon2 dieselgenerátory, 2 elektromotory
Rychlost13,5 uzlu (na hladině)
16 uzlů (pod hladinou)
Posádka45
Výzbroj12× 550mm torpédomet

Třída Daphné byla třída malých diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Vývoj nové třídy pobřežních ponorek, které by ve službě doplnily oceánské ponorky třídy Narval, byl objednán v roce 1952. Ponorky třídy Daphné přitom byly další evolucí předchozí úspěšné třídy Aréthuse.[1] Postaveno bylo celkem 25 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska, Portugalska, Jihoafrické republikyPákistánu. Všechny již byly vyřazeny, Flore (S-645) je ve francouzském muzeu Ponorkové základny KeromanLorientu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Flore (S-645) po vyřazení, v muzeu Ponorkové základny Keroman
Posádka na věži Doris

Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na velké manévrovací schopnosti, tichý chod, malou posádku a jednoduchou údržbu. Vyznačovaly se přitom také silnou výzbroji 12 torpédometů a velkou hloubkou ponoru dosahující 300 metrů.[1]

Ponorky měly klasické konzervativní tvary poválečných ponorek. Byly dvoutrupé konstrukce a měly pouze jednu palubu. Mezi vnějším a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže.[2] V kopuli na přídi se nacházel sonar, který tak tvořil charakteristický výčnělek. Původní sonar typu DUUA 1 byl později nahrazen typy DUUA 2 a DUUA 2B (modernizována nebyla pouze Daphné a dvojice již ztracených ponorek MinerveEurydice).[3]

Výzbroj tvořilo dvanáct 550mm torpédometů, která mohla díky nestandardní francouzské ráží používat pouze francouzská torpéda (neřízená protilodní torpéda typů E14 a E15 a akusticky naváděná protiponorková torpéda L3). Osm torpédometů se nacházelo v přídi a zbylé čtyři v zádi ponorek (zadní byly umístěny mimo tlakový trup). Vzhledem k malým rozměrům ponorek nebyla na palubě nesena rezervní torpéda.[4]

Pohonný systém tvořily dva dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12 PA 1/4 a dva elektromotory Jeumont. Ponorky měly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 16 uzlů, přičemž na hladině to bylo 13,5 uzlu.[2]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Psyché ukotvená v Rouenu

Francie nejprve v roce 1955 objednala stavbu tří jednotek, ke kterým postupně přiobjednala dalším osm kusů. Stavba těchto ponorek pro Francii probíhala v letech 19581970. Prvních sedm jednotek bylo dokončeno v roce 1964, další tři v roce 1969 a poslední v roce 1970.[3] Během služby se tři francouzské ponorky potopily. Minerve se potopila 27. ledna 1968 ve Středozemním moři. Vrak byl nalezen až v roce 2019.[5] Zde byla 4. března 1970 ztracena i Eurydice. U obou ponorek je příčina jejich ztráty dodnes neznámá. Ponorka Siréne se potopila 11. října 1972, po jejím vyzvednutí a opravě však byla opět zařazena do služby.[3]

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Minerve korvící v norském Bergenu

Španělské námořnictvo v letech 1973–1975 zařadilo čtyři ponorky třídy Daphné, postavené v licenci ve španělských loděnicích.[4]

JAR[editovat | editovat zdroj]

Trojice ponorek, postavených pro JAR loděnicí A. C. Dubigeon v Nantes, představovala vůbec první ponorky ve službě u Jihoafrického námořnictva.[6] Dodány byly v letech 1970–1971. Jejich posílení o dvě další ponorky novější třídy Agosta již zabránilo embargo uvalené na JAR ze strany OSN.[7] Ponorky byly vyřazeny v letech 2003–2008.

Roku 2005 bylo rozhodnuto zachovat Assegaai jako muzejní loď v rámci jihoafrického námořního muzea. Ukotvená ponorka byla zpřístupněna roku 2008. Protože mořská voda poškozovala trup ponorky, byla roku 2015 vytažena na břeh, aby mohla být přesunuta na nové stanoviště na souši. Assegaai je jediná muzejní ponorka na africkém kontinentu.[8]

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

Pákistánská ponorka Ghazi

Pákistán získal celkem tři ponorky třídy Daphné, postavené ve francouzských loděnicích a dodané v letech 1971–1972.[4] V roce 1975 Pákistán od Portugalska koupil ještě ponorku Cachalote, patřící ke stejné třídě.[9] Všechny čtyři ponorky byly vyřazeny v lednu 2006.

Pákistánské námořnictvo ponorky nasadilo roku 1971 v Indicko-pákistánské válce. Ponorka Hangor přitom v prosinci 1971 potopila indickou protiponorkovou fregatu Khukri. Hangor tak se tak stal první ponorkou od skončení druhé světové války, která torpédovala a potopila jinou loď.[10]

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Portugalské námořnictvo v letech 1967–1969 zařadilo do služby čtyři ponorky této třídy, postavené ve francouzských loděnicích.[4] Jednu později prodalo Pákistánu.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Jméno Uživatel Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Daphné (S-641) Francouzské námořnictvo březen 1958 20. června 1959 1. června 1964 Vyřazena 1989.
Diane (S-642) Francouzské námořnictvo červenec 1958 4. října 1960 20. června 1964 Vyřazena 1987.
Doris (S-643) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 14. května 1960 26. srpna 1964 Vyřazena 1996.
Eurydice (S-644) Francouzské námořnictvo červenec 1959 19. června 1960 září 1964 Dne 4. března 1970 se potopila ve Středozemním moři.
Flore (S-645) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 21. prosince 1960 21. května 1964 Vyřazena 1989.
Galatée (S-646) Francouzské námořnictvo 1. září 1958 22. září 1961 25. července 1964 Vyřazena 1993.
Minerve (S-647) Francouzské námořnictvo květen 1958 31. května 1961 10. června 1964 Dne 27. ledna 1968 se potopila ve Středozemním moři.
Junon (S-648) Francouzské námořnictvo 1. července 1961 11. května 1964 25. února 1966 Vyřazena 1996.
Vénus (S-649) Francouzské námořnictvo srpen 1961 24. září 1964 1. ledna 1966 Vyřazena 1990.
Psyché (S-650) Francouzské námořnictvo 1. května 1965 28. června 1967 1. července 1969 Vyřazena 1998.
Siréne (S-651) Francouzské námořnictvo 1. května 1965 28. června 1967 1. března 1970 Vyřazena 1997.
Albacora (S-163) Portugalské námořnictvo 1967 Vyřazena 2000.
Barracuda (S-164) Portugalské námořnictvo 1968 Vyřazena 2010.
Cachalote (S-165) Portugalské námořnictvo 1968 1. září 1969 Roku 1975 prodána Pákistánu jako Ghazi.
Delfim (S-166) Portugalské námořnictvo 1969 Vyřazena 2005.
Hangor (S-131) Pákistánské námořnictvo 28. června 1969 12. ledna 1971
Shushuk (S-132) Pákistánské námořnictvo 30. července 1969 12. ledna 1971
Mangro (S-133) Pákistánské námořnictvo 7. února 1970 8. srpna 1972
Delfín (S-61) Španělské námořnictvo 1973 Vyřazena 2003.
Tonina (S-62) Španělské námořnictvo 1973 Vyřazena 2005.
Marsopa (S-63) Španělské námořnictvo 1975 Vyřazena 2006.
Narval (S-64) Španělské námořnictvo 1975 Vyřazena 2003.
Spear (ex Maria Van Riebeeck, S-97) Jihoafrické námořnictvo 14. března 1968 18. března 1969 22. června 1970 Přejmenována 1999. Vyřazena 2003.
Umkhonto (ex Emily Hobhouse, S-98) Jihoafrické námořnictvo 18. listopadu 1968 24. října 1969 25. ledna 1971 Přejmenována 1999. Vyřazena 2008.
Assegaai (ex Johanna Van Der Merve, S-99) Jihoafrické námořnictvo 24. dubna 1969 21. července 1970 21. července 1971 Přejmenována 1999. Vyřazena 2008. Muzejní loď.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 112. [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  2. a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 110. [Dále jen Miller, Jordan 2008]
  3. a b c Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
  4. a b c d Miller, Jordan 2008, s. 111.
  5. French submarine La Minerve found 50 years after disappearance [online]. Navaltoday.com [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 31.
  7. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
  8. Another major milestone for Africa’s only submarine museum [online]. Defence Web, rev. 2023-01-11 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 374. 
  10. Hangor Class (Fr Daphné) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]