Třída Gerald R. Ford

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Gerald R. Ford
USS Gerald R. Ford v průběhu armádních zkoušek v dubnu 2017
USS Gerald R. Ford v průběhu armádních zkoušek v dubnu 2017
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy US Navy
Typ letadlová loď
Lodě 2 ve stavbě, dalších 8 plánováno
Zahájení stavby 2009
Osud ve stavbě (2017)
Předchůdce třída Nimitz
Technické údaje
Výtlak 101 600 t
Délka 337 m
Šířka 77 m (celkem)
41 m (vodoryska)
Ponor 12 m
Pohon jaderný reaktor A1B
Rychlost >30 uzlů (>56 km/h)
Posádka 4660
Výzbroj RIM-162 ESSM
RIM-116 RAM (2× XXI)
2× 20mm kanón Phalanx CIWS (2×1)
4× 12,7mm kulomet M2 Browning (4×1)
Letadla >75

Třída Gerald R. Ford je lodní třída letadlových lodí Námořnictva Spojených států s jaderným pohonem, která má ve službě postupně nahradit letadlové lodě tříd Enterprise a Nimitz.[1] První jednotka je stavěna od roku 2009.[2] Bude to první nová americká konstrukce této kategorie po 40 letech, neboť kýl USS Nimitz, vedoucí lodi předchozí třídy, byl založen v roce 1968.[3] Základní koncepce lodí bude vycházet z třídy Nimitz, budou však u nich využity nejnovější technologie, které například umožní snížit provozní náklady a počet členů posádky. Americké námořnictvo předpokládá, že celkové náklady na provoz jedné lodi této třídy budou o 5 miliard dolarů nižší, než tomu je u třídy Nimitz.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

USS Gerald R. Ford během stavby

Projekt byl původně označován jako program CVN(X). Celkově je plánována stavba 10 lodí této třídy, přičemž první loď CVN-78 má být dokončena v roce 2017, CVN-79 v roce 2020. Americké námořnictvo plánuje, že další lodě budou následovat ve čtyř až pětiletých intervalech a poslední jednotka bude dodána roku 2058. Stavba probíhá v loděnici Northrop GrummanNewport News ve státě Virginie; tyto loděnice postavily všechny americké letadlové lodě s jaderným pohonem. Předpokládaná délka životnosti jedné lodi je 50 let.[4]

Kýl první jednotky USS Gerald R. Ford (CVN-78) byl založen na konci roku 2009, loď byla spuštěna na vodu v roce 2013 a od dubna 2017 prochází sérií armádních zkoušek. Zařazení do služby je plánováno na rok 2017.

Stavba druhé jednotky USS John F. Kennedy (CVN-79) byla zahájena slavnostním založením kýlu v létě 2015, její spuštění na vodu je plánováno na únor 2020. Do služby by měla být zařazena v červnu 2022.[5]

Třetí jednotka USS Enterprise (CVN-80) má být rozestavěna v roce 2018,[6] zařazení do služby je plánováno na rok 2025 nebo 2027.[7][8]

Jednotky třídy Gerald R. Ford:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Stav
USS Gerald R. Ford (CVN-78) 13. listopadu 2009 9. listopadu 2013[9] zkoušky, plánované zařazení do služby 2017
USS John F. Kennedy (CVN-79) 22. srpna 2015 ve stavbě, plánované zařazení do služby 2022[10]
USS Enterprise (CVN-80) 2018 (plán) objednána, plánované zařazení do služby 2025-2027.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Gerald R. Ford v suchém doku
USS Gerald R. Ford

Výtlak okolo 100 000 t a základní koncepce lodí budou odpovídat třídě Nimitz. Obsluhu lodi má zajišťovat 4660 osob, z toho 2500–2700 námořníků a 2480 leteckého personálu.[3] Dle amerického námořnictva to znamená úsporu 800 námořníků a 400 leteckého personálu, oproti předchozí třídě.[1] Rovněž řešení trupu odpovídá třídě Nimitz. Trup má stejný počet palub, velitelský ostrov však bude menší a posunutý více směrem k zádi. V trupu bude rovněž ponechán dostatek prostoru pro montáž nových zařízení během modernizací.

Kapacita nesených letounů a vrtulníků se bude dle jejich složení pohybovat mezi 75–90 kusy. Provozní kapacita lodi se zvýší ze 140 bojových letů denně u třídy Nimitz na 160, v nejnutnějším případě až na 220. Letovou palubu budou s hangárem spojovat tří výtahy (tedy o jeden méně). První lodě této třídy mají nést čtyři parní katapulty typu C-13, které budou později nahrazeny novými katapulty EMALS fungujících na elektromagnetickém principu.[4]

Na rozdíl od předchozí třídy Nimitz, jejímž největším omezením je zdroj elektrické energie, se třída Gerald R. Ford s tímto nedostatkem potýkat nebude. Bude vybavena dvojicí nových jaderných reaktorů A1B, které mají oproti svým předchůdcům z šedesátých let A4W jednodušší konstrukci, vyšší účinnost, trojnásobný výkon a menší nároky na obsluhu. Lodní šrouby budou čtyři. Plánovaná rychlost bude více než 30 uzlů.[1]

Velitelská věž bude na rozdíl od třídy Nimitz menší. Jedním z důvodů je použití nového typu radaru bez pohyblivých částí s menším počtem antén. Ušetřené místo bude využito jako ústřední oblast pro přezbrojení a doplnění paliva. Zbraňový výtah byl přemístěn. Tyto změny mají snížit počet přejezdů přes dráhu po přistání nutných k dalšímu startu a zrychlit přezbrojování letounů.

Poprvé v historii konstrukce amerických letadlových lodí je plánována instalace elektromagnetického katapultu (EMALS). Nový katapult nemá omezení na hmotnost letadel, takže bude možné z jednoho katapultu urychlovat jak lehká, tak těžká letadla. Počítá se s vyšší účinností, menšími rozměry, nižší hmotností, vyšším výkonem, lepší ovladatelností a lepší kontrolou síly, která by měla méně namáhat draky letadel. Poprvé budou instalovány také elektromagnetické brzdy (které mohou nabíjet katapult). Nové brzdy umožní zachytávání bezpilotních prostředků, aniž by došlo k jejich poškození. I v tomto případě se očekává, že systém bude bezpečnější, spolehlivější a bude klást menší nároky na údržbu a obsluhu.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Zkoušky katapultu EMALS nové koncepce na pozemní základně Lakehurst s letounem T-45C Goshawk

Obrannou výzbroj budou tvořit systémy RIM-162 ESSM a RIM-116 RAM.[4] Počítá se s provozem stíhacích letounů F-35 JSF, úderných letounů F/A-18E/F Super Hornet, letounů pro elektronický boj EA-18G Growler, letounů včasné výstrahy E-2 Hawkeye, transportních letounů C-2 Greyhound, vrtulníků SH-60 Seahawk a bezpilotních letounů.

Loď je vybavena novým typem radaru, který sdružuje radary v pásmu S a X do jednoho systému (pásmo X pro vyhledávání, určování drah nízko letících cílů a ozáření cíle, pásmo S pro vyhledává cílů a určování drah za jakéhokoli počasí).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Aircraft Carriers – CVN 21 Program [online]. U. S. Navy, rev. 2009-11-06, [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Gerald R. Ford Class (CVN-78) Aircraft Carrier [online]. Navyrecognition.com, 2012-12-27, [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b CVN-78 Gerald R. Ford [ CVN 21 / CVN-X / CVX ] [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-05-28, [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c CVN 78 Gerald R Ford Class – US Navy CVN 21 Future Carrier Programme, USA [online]. Naval-technology.com, [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BACON, Lance M.. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22, [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BACON, Lance M.. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22, [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Gerald R. Ford Class (CVN-78) Aircraft Carrier [online]. Navyrecognition.com, 2012-12-27, [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. OSBORN, Kris. Navy Defueling Enterprise's Nuclear Reactors [online]. Military.com, 2013-07-25, [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Class Gerald R. Ford Aircraft Carrier (Nuclear) [online]. Worldwarships.com, [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BACON, Lance M.. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22, [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]