Svaz demokratické levice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svaz demokratické levice
Sojusz Lewicy Demokratycznej
Zkratka: SLD
Datum založení: 15. duben 1999
Předseda: L. Miller.jpg
Leszek Miller
Sídlo: ul. Złota 9
Varšava
Ideologie: Sociální demokracie
Mezinárodní org.: Socialistická internacionála
Evropská strana: Strana evropských socialistů
Politická skupina EP: S&D
Barvy: Červená
Zisk mandátů ve volbách
Sejm:
0 / 460
Senát:
0 / 100
Evropský parlament:
3 / 51
Oficiální web
http://www.sld.org.pl/

Svaz demokratické levice, polsky Sojusz Lewicy Demokratycznej, zkratka SLD, je polská levicová strana. Je označována za postkomunistickou, protože značná část členů přešla z komunistické PZPR přes nástupnickou organizace SdRP do SLD, která vznikla v roce 1999. Oficiálně se však od komunistických kořenů distancuje a označuje se za moderní sociálně-demokratickou stranu.

V minulosti patřila k nejsilnějším stranám v Polsku, dvakrát vyhrála parlamentní volby (1993 a 2001) a stala se pro dané volební období vládní stranou. Od roku 2011 nemá žádné zastoupení v polském parlamentu (v Senátu trvá tento stav již od roku 2005).

Program[editovat | editovat zdroj]

Podporuje zachování většiny funkcí sociálního státu. V programu prosazuje světskost státu a světonázorovou toleranci, včetně práva matek na plánované rodičovství. Je proti rovné dani, legalizaci eutanazie, stažení vojsk z Iráku, legalizaci tzv. měkkých drog, obnovení trestu smrti a zveřejnění aktů komunistických tajných služeb. Je pro legalizaci interrupcí, registrovaná partnerství, zachování bezplatného vysokého školství a zdravotnictví.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Strana je vzhledem ke svému původnímu členstvu považována za nástupnickou stranu komunistické PZPR, byť se od ní distancuje a považuje se za moderní sociálnědemokratickou stranu. Od svého založení se řadila mezi nejsilnější strany Polska, byť tedy byla zároveň poněkud osamocená, protože její původ, levicovost v morálních otázkách a antikatolicismus z ní činily pro většinu Poláků nepřijatelnou a antisystémovou stranu.

Když v roce 1993 vyhrála volby, měla obrovský problém najít koaličního partnera - nakonec se spojila s Polskou lidovou stranou, která navzdory horšímu výsledku obsadila post premiéra a většinu ministrů. Vláda se ukázala nestabilní a rozpadla se pro především personální spory necelém půldruhém roce existence. Koalice přežila, ale následně se na scéně vystřídali dva další pemiéři s SDL. SDL sice v dalších volbách mírně posílila, ovšem podpora jejího koaličního partnera se smrskla na méně než polovinu a volby i tak vyhrála sjednocená pravice, takže SDL musela přejít do opozice. Skandály pravicové vlády jí ovšem připravily pohodlnou cestu k velkého triumfu.

Na vrcholu moci se SDL ocitla v září 2001, kdy v koalici s Unií práce drtivě vyhrála parlamentní volby při zisku 41 % hlasů. V 460členném Sejmu získala SDL-UP 216 poslanců (sama SLD 196 poslanců), ve stočlenném Senátu dokonce 75 křesel, vládní koalici uzavřela opět s Polskou lidovou stranou. SLD sám zabředl do řady největších korupčních skandálů, od nejnižších příček (na místní úrovni) až po nejvyšší patra. K největším patří Rywinova aféra, která podle pozorovatelů, tisku a členů sejmové vyšetřovací komise sahala až k premiérovi Leszku Millerovi. Po aférách se ze strany se odštěpila skupina politiků včetně maršálka (předsedy) Sejmu Marka Borowského, která založila stranu Socjaldemokracja Polska (SdPL). Další skupina odešla do nově vytvářené Demokratické strany. Zároveň se během 1,5 roku na postu předsedy SLD vystřídali čtyři politici.

Skandály a nestabilita hodně poznamenaly volební podporu pro SDL. V roce 2004 se k průzkumům přidal i reálný výsledek v podobě propadáku ve volbách do Evropského parlamentu, kdy strana získala pouze 9,35 % hlasů. Podle průzkumů před parlamentními volbami v září 2005 se SLD v jednu chvíli třásl o samotné překročení pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu, ale nakonec získal přes 11 % hlasů a 55 křesel v Sejmu, v senátních volbách ale zcela propadl. SDL doufala, že se podpora voličů časem opět vzpamatuje, ale její naděje se ukázaly liché. V předčasných volbách v roce 2007, které následovaly poté, co skandály dezintegrovaly menší koaliční partnery ve vládě Jaroslawa Kaczyńského, kandidovala SDL spolu s větším počtem levicových a liberálních stran, ovšem celé uskupení získalo pouze 13,15 % hlasů a bylo rozpuštěno krátce po volbách. V Senátu nezískalo jediné křeslo.

Pak už následoval jen rychlý pád. Před volbami v roce 2011 opustila SDL část členů a příznivců, která se pak zapojila do Palikotova hnutí, stavícího svoji prezentaci na ještě tvrdším a otevřenějším antikatolicismu než SDL. Strana získala jen 8,24 % hlasů. Další vrchol jejího úpadku přišel ve volbách v roce 2015, kdy strana neprozřetelně utvořila s drobnými levicovými uskupeními další volební koalici, která ale nedokázala překročit 8% hranici pro koaliční uskupení a se ziskem pouhých 7,6 % hlasů skončila zcela mimo Sejm i Senát.

Předsedové[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]