Přeskočit na obsah

Svaz československo-sovětského přátelství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Známka potvrzující zaplacení členských příspěvků s motivem sochy Sbratření Karla Pokorného pojmenované podle fotografie Karla Ludwiga

Svaz československo-sovětského přátelství (zkratka SČSP, slovensky Zväz československo-sovietskeho priateľstva, odlišuj od Společnosti sovětsko-československého přátelství, SSČP) byl v ČSR a ČSSR (resp. v letech 19481960 Československé republiky) druhou nejmasovější organizací (nejmasovější bylo ROH), součást Národní fronty ČSR a ČSSR. Založen byl dne 22. února 1948 na I. manifestačním sjezdu SČSP a zanikl rozpadem SSSR.

Vznikl na slučovacím sjezdu Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem (zal. 1925, předseda Zdeněk Nejedlý) a Svazu přátel SSSR (zal. 1931, předseda Vojtěch Linka). Prvním předsedou byl zvolen Zdeněk Nejedlý.[1]

Úkolem svazu bylo popularizovat vědu, literaturukulturu Sovětského svazu v tehdejším Československu. Organizace pořádala besedy o knihách sovětských spisovatelů, zájezdy do Sovětského svazu, kurzy ruštiny. Členství v SČSP bylo kolektivní – vstupovala do něj celá pracoviště, dílny apod. Léta největší aktivity zaznamenal SČSP v padesátých letech. Po krizi v letech 1968/69 se organizace stávala čím dál formálnější. Tehdejším režimem bylo členství v organizaci hodnoceno pozitivně.

Vývoj členské základny[2]:

  • 1949: 1 535 600
  • 1957: 1 849 667
  • 1967: 1 443 987
  • 1969: 293 673
  • 1970: 540 359
  • 1972: 1 021 407
  • 1974: 1 759 500
  • 1977: 2 241 617

Předsedové SČSP[2]:

Cena ÚV SČSP

[editovat | editovat zdroj]

Seznam nositelů ceny ÚV SČSP

[editovat | editovat zdroj]

Nakladatelství

[editovat | editovat zdroj]

SČSP měl své nakladatelství Svět sovětů, které vyprodukovalo přes 1000 titulů, překladů sovětské literatury. Některé z nich byly řazeny do knižnic, např. Saturn. Nakladatelství sídlilo v Praze 1, Národní 14. [4]

  1. DVOŘÁČEK, Jan a kol. Přátelství na věčné časy I.. Praha: Lidové nakladatelství, 1982. S. 33–67. 
  2. a b DVOŘÁČEK, Jan a kol. Přátelství na věčné časy II.. Praha: Lidové nakladatelství, 1982. S. 319–412. 
  3. Jiří Procházka: Hon na lišku: tři případy majora Zemana. Praha: Československý spisovatel, 1978. [S. 2 (nečíslovaná).]
  4. KOLEKTIV. Ztracená žena. Praha: Svět sovětů, 1965. Kapitola obálka. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]