Svaz přátel SSSR v Československu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Svaz přátel SSSR v Československu byl společenský, osvětový a politický spolek působící v letech 1930–1939 a 1945–1948 v Československu.[1] Hlavním úkolem svazu bylo seznamovat československou veřejnost s úspěchy socialistické výstavby v Sovětském svazu i se společenským a kulturním životem sovětských lidí.[2]

Vznik a vývoj Svazu přátel SSSR v Československu[editovat | editovat zdroj]

Svaz přátel SSSR v Československu byl založen na návrh V. sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) ustavením přípravného výboru v dubnu 1930.[3][4] U zrodu svazu stáli mimo jiné komunistický funkcionář Bohumír Šmeral, levicový novinář Julius Fučík a levicový právník Ivan Sekanina.[3] První veřejná schůze přípravného výboru Svazu v čele s Ivanem Sekaninou se konala 13. 7. 1930.[5] Jedna z prvních odboček připravovaného Svazu přátel SSSR se vytvořila 23. 7. 1930 v závodě Českomoravská Kolben-Daněk v Praze-Vysočanech.[3] Dne 25. 8. 1930 se konala první konference svazu.[6] Dne 24. 11. 1930 byl svaz úředně rozpuštěn pražským policejním ředitelstvím.[7] Dne 10. 4. 1931 byl svaz ale opět povolen.[8] 29. 4. 1931 se konala valná hromada přípravného výboru Svazu přátel SSSR v restauraci U Zábranských v pražském Karlíně, rovnající se svým významem vlastně ustavujícímu sjezdu svazu.[9][10] Počátkem roku 1932 měl svaz už 250 poboček.[11] 1. řádný sjezd svazu se uskutečnil dne 17. 6. 1932 a v této době měl svaz již 15 000 členů.[12] Od založení svazu v roce 1930 byl jeho čestným předsedou Zdeněk Nejedlý.[13][14] V čele svazu se do roku 1934 vystřídali postupně dva předsedové (V. Linka, A. Vávra).[3]

Za svou činnost se svaz dostal do sporu s úřady předmnichovské Československé republiky, které zastavily jeho činnost, nejen v listopadu 1930, ale i od 20. 10. 1932, kterému předcházela konfiskace prvního čísla svazového časopisu Svět sovětů v květnu 1932.[15] Zdůvodnění druhého zastavení činnosti svazu se objevilo ve výměru pražského policejního ředitelství ze dne 12. října 1932, kde se uvádí, že Svaz přátel SSSR provozoval činnost politickou a tím vykročil z mezí svých stanov. Na důkaz tohoto svého tvrzení se uváděly především oběžníky a pokyny, vydané ústředím KSČ a citáty z komunistického tisku. Dále pak policejní výměr v odůvodnění svého zákroku uváděl, že Svaz přátel SSSR organizoval výpravy svých členů do SSSR, delegaci žen u příležitosti Mezinárodního dne žen, že vstoupil ve styk i s nezaměstnaným dělnictvem a jeho akčními výbory a že vyzýval k boji proti válečným přípravám proti Sovětskému svazu. Všechna policejní zdůvodnění a důkazy se vždy snažili zvrátit komunističtí poslanci prostřednictvím parlamentních interpelací na ministry vnitra, spravedlnosti nebo zahraničních věcí.[16]

Svoji činnost mohl svaz znovu rozvinout až v roce 1934, když Československá republika dne 9. 6. 1934 uznala Sovětský svaz a navázala s ním plné diplomatické styky.[17][18] K obnovení činnosti svazu došlo pak 15. 9. 1934. Od 14. 10. 1934 řídilo jeho práci nové ústřední vedení v čele s předsedou MUDr. Bohuslavem Vrbenským, který stál v čele svazu v letech 1934–1939.[19][20]

Do svazu se hlásili komunisté, členové reformistických stran a nestraníci.[3] V rámci taktiky „jednotné fronty“ tak budovala KSČ od začátku třicátých let řadu spolků a organizací, které fungovaly relativně nezávisle na KSČ a měly za úkol organizačně podchytit osoby, které byly ochotny spolupracovat s KSČ, ale nechtěly být členy této strany.[21] V roce 1936 měla tato organizace už 397 odboček s 38937 individuálními a 161 kolektivními členy (např.: Jednota nemajetného a pokrokového studentstva). Celkový stav členstva činil překvapivě skoro 254 000 členů.[3]

Po mnichovské konferenci byl svaz nejdříve 15. 10. 1938 rozpuštěn slovenskou autonomní vládou a 16. 3. 1939 zastavilo jeho činnost i ministerstvo vnitra v Protektorátu Čechy a Morava. Během druhé světové války se řada funkcionářů a členů rozpuštěného svazu zúčastnila v odboji proti německé okupaci nebo se dostala do koncentračních táborů a věznic.[22] Brzy po osvobození Československa došlo 3. – 4. 11. 1945 ke znovuobnovení Svazu přátel SSSR na manifestačním sjezdu v Praze.[23] Předsedou svazu byl zvolen spisovatel Josef Kopta.[24] Členkou předsednictva svazu se stala po roce 1945 také Milada Horáková. Záhy však u ní docházelo postupně k rozčarování ze způsobu jednání a povýšeneckého chování komunistů.[25] Svaz pak normálně fungoval až do února 1948.

Poslání a zaměření Svazu přátel SSSR v Československu[editovat | editovat zdroj]

Svaz se spolupodílel na vysílání delegací do SSSR, organizoval zájezdy československých a sovětských umělců a uměleckých souborů, pořádal výstavy, slavnostní akademie, divadelní představení, kulturní dny a „Týden přátelství se SSSR“. Pravidelně vytvářel plakáty, vydával tiskoviny a četné publikace. Ve svazu aktivně pracovali Bohumír Šmeral, Julius Fučík, Zdeněk Nejedlý, Ivan Sekanina, Václav Kopecký a další. Ve druhé polovině 30. let 20. století se svaz významně angažoval v boji na obranu republiky a za upevňování spojeneckých svazků mezi Československou republikou a SSSR.[26]

Po druhé světové válce pokračoval svaz v tomto zaměření dále, když zdůrazňoval při svém náboru nových členů mimo jiné historickou úlohu SSSR při osvobozovacích bojích v Československu a Evropě a tradici v rozvoji přátelství se SSSR již v předválečné době.[27]

Vydávání tisku a literatury[editovat | editovat zdroj]

Svaz přátel SSSR v Československu vedle pořádání přednášek a výstav, vydával jako tiskový orgán svazu časopis Svět sovětů a neperiodické publikace zaměřené na propagaci Sovětského svazu.[28] Kromě Světa sovětů, který byl oficiálním orgánem prozatímního ústředního výboru Svazu přátel SSSR, vydávaly některé krajské a okresní výbory Svazu vlastní časopisy. Např. krajský výbor v Olomouci počal vydávat list Svobodná země, krajský výbor v Moravské Ostravě Přítele Sovětů, okresní výbor v Přerově magazín Slovanský svět apod.[29]

Svět sovětů: časopis přátel Sovětského svazu vycházející od 15. 2. 1932 do roku 1938 jako měsíčník (7 ročníků, první číslo bylo v květnu 1932 zkonfiskováno pražským policejním ředitelstvím). Později po znovuobnovení časopisu Svět sovětů: Obrazový týdeník přátel SSSR od roku 1945 do roku 1948 jako týdeník (4 ročníky).[30] Časopis Svět sovětů vycházel dále v letech 1948–1968 jako týdeník Svazu československo-sovětského přátelství, od roku 1968 pokračoval jako Svět socialismu a definitivně zanikl v roce 1992.[31]

V roce 1932 časopis Svět sovětů spoluzaložil v Praze Bohumír Šmeral, který byl také v letech 1932–1933 jeho šéfredaktorem.[32] V letech 1945–1948 byl redaktorem Světa sovětů Zdeněk Adla, který byl v letech 1948–1952 jeho šéfredaktorem.[33]

Pod hlavičkou Svazu přátel SSSR vycházely v letech 1945–1948 publikace v několika edičních řadách: SSSR v boji za světový mír, Knihovna Svazu přátel SSSR, Písně SSSR, respektive Třicet vítězných let SSSR (např.: Jaromír Lang, 30 let sovětských odborů, Praha 1947; A. J. Pacáková, 30 let sovětské hudby, Praha 1947), na nichž se podílely též nakladatelství Orbis a Společnost pro kulturní styky se SSSR. Publikace vycházely i mimo edice, a to zpravidla jako brožované naučné a populárně-naučné knihy (M. I. Bogoljepov, Daně v SSSR, Praha 1947; Arnošt Kolman, Atomová energie a SSSR, Praha 1946), ale i propagandistické knihy (Odpovědi J. V. Stalina na otázky dopisovatele "Sunday Times" A. Wertha; Gustav Bareš, Sovětský svaz a naše samostatnost, Praha 1947), a také hudebniny, omalovánky i pamětní pohlednice svazu. Ediční plán zahrnoval i beletrii, z níž vycházely především soudobé texty sovětských autorů (Valentin Katajev, Žena; A. Kononov, Povídky o Leninovi), objevila se i sbírka veršů Tristana Tzary Slunná silnice samá radost v překladu Adolfa Kroupy.

V roce 1947 byl při časopise Svět sovětů zřízen Kruh čtenářů. Jeho členové si mohli objednávat publikace tří edičních řad: Magazíny Kruhu čtenářů Světa sovětů (1947, patrně jediný svazek), Knihovna dokumentů (1947, 2 svazky) a Knihovna sovětských románů (ohlášena jako Románová knihovna), jejíž vydávání posléze pokračovalo v nakladatelství Svět sovětů. Mimo tyto edice byly do programu Kruhu čtenářů zařazeny nákladnější obrazové publikace (Vladimír Vlček, Dnešní Moskva). Od roku 1947 časopis tiskl sovětské romány na pokračování, k nimž nabízel plátěné desky; následně knihy v levné úpravě vydalo i nakladatelství Svazu přátel SSSR (Knihovna Světa sovětů, 1947–1948, 4 svazky). Prvním svazkem Knihovny sovětských románů (1947–1952, celkem cca 35 svazků), vydaným ještě pro Kruh čtenářů, byl román Maxima Gorkého Tři dni v překladu Josefa Kadlece, který stál u zrodu edice a po celou dobu ji řídil. Vycházela zde prozaická díla soudobých ruských autorů (Pavel Bažov, Jurij Laptev, Sergej Sartakov), početně však byli zastoupeni i autoři jiných národů tehdejšího Sovětského svazu (ukrajinští spisovatelé Oleksandr Kopylenko a Natan Rybak, z Gruzie Leo Kiačeli a Georgij Gulia, z Tádžikistánu Sadriddín Ajní, z Ázerbájdžánu Manaf Sulejmanov a Mir Džalal, z Kazachstánu Sabit Mukanov a Muchtar Auezov, z Uzbekistánu G. Mokšancev, či z Estonska Hans Leberecht). Až na výjimky se zařazovaná díla držela tematických okruhů zakládání kolchozů, stachanovského hnutí a reminiscencí druhé světové války a válečného hrdinství rudoarmějců, autoři jiných národů však čtenářům dávali nahlédnout málo známých, až exotických oblastí a do mentality jejich obyvatel (jako např. autobiografická próza Džansiho Kimonka, příslušníka dálnovýchodního kmene Udehe).[34]

Zánik Svazu přátel SSSR v Československu[editovat | editovat zdroj]

Svaz přátel SSSR v Československu zanikl ve dnech 21. – 22. 2. 1948, kdy se sloučil se Společností pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem (založenou v roce 1925).[35] Sloučením těchto dvou organizací vzniká na ustavujícím sjezdu v Národním divadle v Praze u příležitosti oslav vzniku Rudé armády nově Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP). V jeho čele stanul jako jeho první předseda Zdeněk Nejedlý.[36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOMEŠ, Josef. Slovník k politickým dějinám Československa 1918 - 1992. Praha: Nakladatelství BUDKA, 1994. S. 193. 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie, V. svazek, Pom-S. Praha: ACADEMIA, 1987. S. 960-961. 
  3. a b c d e f KROUPA, Vlastislav, a kol. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. Praha: ČSPB, 1983. S. 137. 
  4. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie, V. svazek, Pom-S. Praha: ACADEMIA, 1987. S. 960-961. 
  5. KLIMENTOVÁ, Jitka. Československé odborové hnutí v datech a faktech. Praha: PRÁCE, 1980. S. 82. 
  6. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 403. 
  7. NS RČR 1929-1935, tisk 805 Naléhavá interpelace poslanců Kopeckého, Jurana a soudruhů ministrům vnitra, spravedlnosti a zahraničních věcí o úředním rozpuštění Svazu přátel Sovětského Svazu, 25. 11. 1930 [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  8. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 408. 
  9. Totalita.cz, heslo "Svaz přátel Sovětského svazu" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  10. KLIMENTOVÁ, Jitka. Československé odborové hnutí v datech a faktech. Praha: PRÁCE, 1980. S. 84. 
  11. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 408. 
  12. Kalendárium-červen 2012 [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  13. Český hudební slovník osob a institucí, heslo "Nejedlý, Zdeněk" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  14. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, M-Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství Praha, 1965. S. 160. 
  15. NS RČS 1929-1935, PS, tisk 1985/VI., část č. 1 Interpelace ze dne 30. 5. 1932 [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  16. NS RČS 1929-1935, PS, 209. schůze, část 4/5 Stenozápis z 209. schůze poslanecké sněmovny ze dne 24. 10. 1932 [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-23. 
  17. PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr, a kol. Encyklopedie moderní historie. 5. dotisk. vyd. Praha: Libri, 1998. ISBN 978-80-85983-95-1. S. 90-91. 
  18. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie, V. svazek, Pom-S. Praha: ACADEMIA, 1987. S. 960-961. 
  19. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 408. 
  20. CHURAŇ, Milan, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 589. 
  21. ŠLOUF, Jakub. KSČ na Plzeňsku v letech 1945-1948, rkp. diplomové práce. Praha: ÚČD UK, 2008. S. 32. 
  22. KROUPA, Vlastislav, a kol. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. Praha: ČSPB, 1983. S. 138. 
  23. KLIMENTOVÁ, Jitka. Československé odborové hnutí v datech a faktech. Praha: PRÁCE, 1980. S. 126. 
  24. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 464. 
  25. Totalita.cz, heslo "Milada Horáková" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  26. KROUPA, Vlastislav, a kol. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. Praha: ČSPB, 1983. S. 138. 
  27. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie, V. svazek, Pom-S. Praha: ACADEMIA, 1987. S. 960-961. 
  28. Slovník české literatury po roce 1945, heslo "Lidové nakladatelství 1948-1992" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  29. Československo-sovětské vztahy, svazek 3, Universita Karlova, 1974, strana 43
  30. Národní knihovna ČR: "Svět sovětů : časopis přátel Sovětského svazu" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  31. HALADA, Jan. Encyklopedie českých nakladatelství 1949-2006. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-165-3. S. 190-191. 
  32. KLÍR, Miroslav. Dr. Bohumír Šmeral. Příspěvky k dějinám KSČ. 1965, roč. V, čís. 6, s. 937-938. 
  33. Životopis : Adla Zdeněk [online]. [cit. 2015-12-25]. Dostupné online. 
  34. Slovník české literatury po roce 1945, heslo "Lidové nakladatelství 1948-1992" [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  35. TOMEŠ, Josef. Slovník k politickým dějinám Československa 1918 - 1992. Praha: Nakladatelství BUDKA, 1994. S. 193-194. 
  36. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 490. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý, M-Ž. Praha : Státní hudební nakladatelství Praha, 1965.
  • HALADA, Jan. Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006. Praha : Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-165-3.
  • CHURAŇ, Milan, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století.Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5.
  • KARAS, Michal. Svaz přátel SSSR v Československu. Bakalářská práce obhájená na Katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK v roce 2018.
  • KLIMENTOVÁ, Jitka. Československé odborové hnutí v datech a faktech. Praha : PRÁCE, 1980.
  • KLÍR, Miroslav. Dr. Bohumír Šmeral. Příspěvky k dějinám KSČ. 1965, roč. V, čís. 6, s. 930-939.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Československé dějiny v datech, Praha : Svoboda, 1986.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie, V. svazek, Pom-S. Praha : ACADEMIA, 1987.
  • KROUPA, Vlastislav, a kol. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. Praha : ČSPB, 1983.
  • PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr, a kol. Encyklopedie moderní historie. 5. dotisk. vyd. Praha : Libri, 1998. ISBN 978-80-85983-95-1.
  • ŠLOUF, Jakub. KSČ na Plzeňsku v letech 1945–1948, rkp. diplomové práce. Praha : ÚČD UK, 2008.
  • TOMEŠ, Josef. Slovník k politickým dějinám Československa 1918 – 1992. Praha : Nakladatelství BUDKA, 1994.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]