Přeskočit na obsah

Strmělka kyjonohá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStrmělka kyjonohá
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
OdděleníBasidiomycota
Třídastopkovýtrusé (Agariomycetes)
Řádpečárkotvaré (Agaricales)
Čeleďčirůvkovité (Tricholomataceae)
Binomické jméno
Ampulloclitocybe clavipes
Redhead, Lutzoni, Moncalvo a Vilgalys; 2002
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strmělka kyjonohá (Ampulloclitocybe clavipes, někde také Clitocybe clavipes) je druh houby z čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Své druhové jméno dostala houba pro kyjovitý tvar svého třeně.

Klobouk dorůstá 2–8 (10) cm v průměru. Nejdříve vyhrblý klobokuk se během růstu zplošťuje, u starých exemplářů se kraje prohýbají a klobouk tak tvarem připomíná nálevku.[1] Okraje bývají u dospělých plodnic nepravidelně zkroucené. Pokožka hnědá, postupně odstín lehce šediví.[2][3]

Lupeny bílé, občas i s bledě žlutým nádechem, ve stáří nahnědlé, ke třeni hluboce sbíhavé, na klobouku hustě uspořádané. Výtrusný prach je bílý.[1][2][3]

Třeň kyjovytý (v mládí válcovitý), stejné barvy jako klobouk, až 10 cm dlouhý, v nejširší části až 4 cm tlustý. Typický kyjovitý tvar je zřetelný zejména u větších plodnic.[2][3]

Dužnina bílá, vodnatá, s nasládlým aroma a mírnou chutí.[2] Obdobně jako u hnojníku inkoustového (Coprinus atramentarius) by se houba pro svůj obsah koprinu neměla požívat spolu s alkoholem, jelikož hrozí otrava.[4]

Jedlý, ale neměl by se konzumovat ve větších dávkách.

Od července do prosince najdeme strmělku kyjonohou v jehličnatých lesích, především pod smrky (vzácněji i pod buky), na kyselých půdách.[5][2][6]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh je poměrně rozšířen v oblastech celého mírného pásu severní polokoule.[2]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]
  • Strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) – liší se svým typickým, nasládlým aroma[4] (někdy je vůně popisována jako připomínající svítiplyn)[2]
  1. a b Strmělka kyjonohá - Ampulloclitocybe clavipes (Pers.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys 2002. www.houbareni.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4. 
  3. a b c Ampulloclitocybe clavipes - strmělka kyjonohá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  4. a b HOBBY.CZ. Strmělka kyjonohá (Clitocybe clavipes). iDNES.cz [online]. 2010-04-05 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  5. Strmělka kyjonohá :: Houbař Véna. www.houbar-vena.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  6. Ampulloclitocybe clavipes (Strmělka kyjonohá). www.mykologie.net [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GRÜNERT, Helmut a Renate GRÜNERT. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4. (str. 84)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]