Přeskočit na obsah

Hnojník inkoustový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHnojník inkoustový
alternativní popis obrázku chybí
Hnojník inkoustový
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusé (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřídarouškaté houby (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďkřehutkovité (Psathyrellaceae)
Rod(Coprinopsis)
Binomické jméno
Coprinopsis atramentaria
Bull. 2001 ex Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria) je stopkovýtrusá houba z čeledi křehutkovité (Psathyrellaceae).

Klobouk je v mládí vejčitě uzavřený, 3–7 cm vysoký, později zvoncovitý nebo kuželovitý a 4–10 cm široký. Po délce je rýhovaný a na okraji nerovnoměrně zprohýbaný. Původní popelavě šedé až šedohnědé zbarvení se s postupným dozráváním výtrusů mění v černavé, od okraje do středu klobouku. U zralých plodnic probíhá autolýza. Povrch klobouku pokrývají v mládí jemné, hnědavé šupinky, které pak slizovatí a stírají se.

Lupeny jsou husté, volné, v mládí bělavé až našedlé. S postupným dozráváním hnědnou a ve zralém stádiu zčernají a rozplývají se.

Třeň je 7–18 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílé barvy s hedvábným leskem. Zprvu je plný, později dutý, bez prstenu (často může být na třeni hrbol, připomínající prsten). Naspodu bývá kroužkovitě či prstencovitě zduřelý s kuželovitě zašpičatělou bází.

Výtrus (8–11 × 5–6 µm) je elipsoidní až mandlovitý s klíčním pórem.

Výtrusný prach je umbrově hnědý až černohnědý.

Plodnice vyrůstají velice rychle v trsech z tlejícího, v zemi ukrytého dřeva a do druhého dne mizí. Houbu můžeme najít od jara až do podzimu především na polích, v zahradách, při cestách i na jiných místech s vyšším obsahem dusíkusaprofytická houba.

Mladé plodnice hnojníku inkoustového jsou jedlé a chutné. Po jídle připraveném z tohoto i z jiných druhů hnojníků se však nesmí pít alkoholické nápoje, jinak se do 2 hodin po požití objeví příznaky otravy.

Dříve se používal k získání jemného inkoustu, který byl vyráběn z roztékajících se klobouků s trochou vody a špetkou hřebíčku.[1] Výtrusy proniknou hluboko do struktury papíru a zápis se stává prakticky nesmazatelný.

Nežádoucí účinky

[editovat | editovat zdroj]

Hnojník inkoustový obsahuje chemickou látku nazývanou koprin. Koprin se v lidském těle rozštěpením peptidové vazby rozkládá na 1-aminocyklopropanol, který inaktivuje enzym acetaldehyddehydrogenázu, odpovědný za druhý stupeň primární cesty odbourávání alkoholu. V těle se tak hromadí toxický acetaldehyd, který způsobuje vlastní otravu. Efekt na člověka je shodný s účinkem léčiva disulfiramu, používaného k léčbě závislosti na alkoholu, zvaného komerčně antabus, a je tedy nazýván antabusový efekt.[2]

  • Agaricus atramentarius Bull., Herb. Fr. 6: tab. 164 (1786)
  • Agaricus luridus Bolton, Hist. fung. Halifax (Huddersfield) 1: 25 (1788)
  • Agaricus plicatus Pers., Tent. disp. meth. fung. (Lipsiae): 62 (1797)
  • Agaricus sobolifer Hoffm., Nomencl. fung. 1: 216 (1789)
  • Coprinus atramentarius (Bull.) Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 243 (1838) [1836–1838]
  • Coprinus atramentarius (Bull.) Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 243 (1838) [1836–1838] var. atramentarius
  • Coprinus atramentarius var. crassivelatus Bogart, The Genus Coprinus in Washington and Adjacent Western States [Ph.D. dissertation] (Seattle): 100 (1975)
  • Coprinus atramentarius var. crassivelatus Bogart, Mycotaxon 10(1): 173 (1979)
  • Coprinus atramentarius var. soboliferus (Fr.) Rea, Brit. basidiomyc. (Cambridge): 502 (1922)
  • Coprinus luridus Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 243 (1838) [1836–1838]
  • Coprinus plicatus Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 634 (1821)
  • Coprinus sobolifer Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 243 (1838) [1836–1838]
  • Pselliophora atramentaria (Bull.) P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 32: 529 (1879)[3]
  1. Hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius). iDNES.cz [online]. 2008-05-09 [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  2. Antabus efekt
  3. synonyma na Index fungorum

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ERHART, J., ERHARTOVÁ, M., PŘÍHODA, A. Houby ve fotografii. Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 1977.
  • SVRČEK, M., VANČURA, B. Houby. Artia, Praha: 1987.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]