Šťavnatka žlutolemá
 Šťavnatka žlutolemá | |
|---|---|
_Fr_680260.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
| Rod | šťavnatka (Hygrophorus) |
| Binomické jméno | |
| Hygrophorus chrysodon Fr.; 1838 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šťavnatka žlutolemá (Hygrophorus chrysodon), jinak také šťavnatka žlutolupenná či šťavnatka zlatozubá[1], je druh houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae).
Znaky[editovat | editovat zdroj]
Klobouk dorůstá 2,5-8 cm v průměru. Nejprve klenutý klobouk se postupně plošně rozprostírá, během čehož se vyhrbuje jeho střed. Spodní část obvodu je lemována výrazně žlutým, vločkovitým povlakem. Pokožka je za vlhka slizká, za sucha matná, někdy s mírně vločkatým středem. Barvu má bílou, smetanovou až žlutavou.[2][3]
Voskovité, bílé či smetanové lupeny jsou u třeně přirostlé až mírně sbíhavé, na klobouku jsou řídce uspořádané, ostří někdy obaleno obdobným vločkovým povlakem, co okraje klobouku. Výtrusný prach je bílý.[2][3][4]
Válcovitý třeň je 3-8 cm dlouhý, tlustý, smetanový nebo se žlutavým nádechem, těsně pod kloboukem posetý žlutými vločkami, ve vlhku oslizlý, báze je zašpičatělá.[2][3]
Dužnina je bílá, místy lehce nažloutlá. Chuťově slabě připomíná oříšky, slabá vůně je podobná ovoci, hořkým mandlím nebo pryskyřici.[2][3]
Užití[editovat | editovat zdroj]
Jedlá houba.[2]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Šťavnatku žlutolemou najdeme od července do října na vápenitých půdách, spíše ve vyšších polohách. Roste jak pod listnatými (buky), tak i pod jehličnatými stromy (jedle, smrky), dále i na štěrkových krajích cest, v opadu či na travnatých mítinách. [3][2][4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Nalezen byl druh v oblastech Evropy, Severní Ameriky, Kanárských ostrovů, Keni, Ruska, Japonska a Tchajwanu.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
- Šťavnatka drvopleňová (Hygophorus cossus)
- Šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus)
- Šťavnatka slonovinová (Hygrophorus eburneus)
Všem výše jmenovaným druhů chybí, na rozdíl od šťavnatky žlutolemé, výrazně žlutý obvod klobouku.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Šťavnatka žlutolemá - Hygrophorus chrysodon (Batsch) Fr. 1838 | www.ohoubach.cz. www.ohoubach.cz [online]. [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ a b c d e f Hygrophorus chrysodon - šťavnatka žlutolemá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Šťavnatka žlutolemá - Hygrophorus chrysodon (Batsch) Fr. 1838 | www.ohoubach.cz. www.ohoubach.cz [online]. [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.
- ↑ Hygrophorus chrysodon (Batsch) Fr.. www.gbif.org [online]. [cit. 2023-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka žlutolemá na Wikimedia Commons
