Strašilka australská
 Strašilka australská | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Artropodta) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | strašilky (Phasmatodea ) |
| Čeleď | Phasmatidae |
| Podčeleď | Tropidoderinae |
| Tribus | Extatosomatini |
| Rod | Extatosoma |
| Binomické jméno | |
| Extatosoma tiaratum Macleay, 1826 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Strašilka australská (Extatosoma tiaratum, Macleay, 1826) je hmyz z řádu strašilek.
Tato strašilka má obvykle hnědou až světle zelenou barvu. Dospělé samice měří až 15 cm, mají silně redukovaná křídla a bohatě otrněný zadeček. Samci dorůstají okolo 10 cm, mají plně vyvinutá křídla a poměrně dobře létají.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Suché lesy severovýchodního Queenslandu v Austrálii a Nová Guinea.
Život
[editovat | editovat zdroj]Extatosoma tiaratum je noční živočich. Když se vylíhne, je to až do dospělosti tzv. nymfa. Nymfa se zpočátku velmi podobá mravencům rodu Leptomyrmex, čemuž se říká myrmekomorfie. Postupně však roste a mění se, až se z ní stane dospělý jedinec (imago). Důležité pro vývoj strašilky australské je svlékání (ekdyze). Kůže (exuvie) strašilky neroste. Strašilka ale růst potřebuje, proto se svléká. Strašilka se asi 3 dny před svlékáním zavěsí na vyvýšené místo a přestane přijímat potravu. Během noci se její pokožka protrhne a "čerstvá" strašilka se na svlečku pověsí. Poté obvykle začne svou starou kůži od hlavy požírat. Je to velmi výživné. Vývoj do dospělosti trvá asi 4-5 měsíců. Pokud samičce není v dospělosti sameček k dispozici, naklade sama neoplozená vajíčka (partenogeneze). Z takovýchto vajíček se pak líhnou pouze samičky. Samice po oplodnění samcem nakladou kolem 500-1000 vajíček, které pomocí subgenitální plošky vystřelují do okolí. Oplozená vajíčka mají inkubační dobu dlouhou asi 4 měsíce, neoplozená 6-9 měsíců.
Partenogeneze ovšem není primární způsob rozmnožování (pouze některé druhy se rozmnožují pouze partenogenezí), dochází teda postupně k degeneraci populace - například právě Extatosoma tiaratum.
Strašilky poté kladou méně vajíček, je nízká líhnivost a vysoká úmrtnost nejen mladých nymf. Vše se zlepší přidáním samců do chovu. Sice dochází ke křížení příbuzných jedinců, ale degenerace je mnohem menší.
Chov
[editovat | editovat zdroj]K chovu potřebují insektárium suššího typu vysoké alespoň 40 cm.
V přírodě se živí převážně blahovičníky, u nás ochotně přijímají listy ostružiníku, maliníku, růže, dubu, buku, hlohu,...
U těchto strašilek je někdy problém s rozkrmením čerstvě vylíhlých nymf, v takovém případě zubaté či zaschlé okraje listů sestřihneme a k nymfám přidáme starší, již rozkrmené (nemusí být ani stejného druhu).
Obrana
[editovat | editovat zdroj]Při vyrušení zaujme tato strašilka “štíří postoj ” se zadečkem zdviženým k hlavě a v obraně dokáže sevřít protivníka mezi otrněné zadní končetiny.
Na hrudi mají umístěny žlázy, kterými vylučují nepříjemně páchnoucí látku.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2020.3. 10. prosince 2020. Dostupné online. [cit. 2020-12-30].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu strašilka australská na Wikimedia Commons - Galerie strašilka australská na Wikimedia Commons
