Strašilka australská

Strašilka australská
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Artropodta);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	strašilky (Phasmatodea );
Čeleď	Phasmatidae;
Podčeleď	Tropidoderinae;
Tribus	Extatosomatini;
Rod	Extatosoma;
Binomické jméno
	Extatosoma tiaratum; Macleay, 1826
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strašilka australská (Extatosoma tiaratum, Macleay, 1826) je hmyz z řádu strašilek.

Tato strašilka má obvykle hnědou až světle zelenou barvu. Dospělé samice měří až 15 cm, mají silně redukovaná křídla a bohatě otrněný zadeček. Samci dorůstají okolo 10 cm, mají plně vyvinutá křídla a poměrně dobře létají.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Suché lesy severovýchodního Queenslandu v Austrálii a Nová Guinea.

Život[editovat | editovat zdroj]

Extatosoma tiaratum je noční živočich. Když se vylíhne, je to až do dospělosti tzv. nymfa. Nymfa se zpočátku velmi podobá mravencům rodu Leptomyrmex, čemuž se říká myrmekomorfie. Postupně však roste a mění se, až se z ní stane dospělý jedinec (imago). Důležité pro vývoj strašilky australské je svlékání (ekdyze). Kůže (exuvie) strašilky neroste. Strašilka ale růst potřebuje, proto se svléká. Strašilka se asi 3 dny před svlékáním zavěsí na vyvýšené místo a přestane přijímat potravu. Během noci se její pokožka protrhne a "čerstvá" strašilka se na svlečku pověsí. Poté obvykle začne svou starou kůži od hlavy požírat. Je to velmi výživné. Vývoj do dospělosti trvá asi 4-5 měsíců. Pokud samičce není v dospělosti sameček k dispozici, naklade sama neoplozená vajíčka (partenogeneze). Z takovýchto vajíček se pak líhnou pouze samičky. Samice po oplodnění samcem nakladou kolem 500-1000 vajíček, které pomocí subgenitální plošky vystřelují do okolí. Oplozená vajíčka mají inkubační dobu dlouhou asi 4 měsíce, neoplozená 6-9 měsíců.

Partenogeneze ovšem není primární způsob rozmnožování (pouze některé druhy se rozmnožují pouze partenogenezí), dochází teda postupně k degeneraci populace - například právě Extatosoma tiaratum.

Strašilky poté kladou méně vajíček, je nízká líhnivost a vysoká úmrtnost nejen mladých nymf. Vše se zlepší přidáním samců do chovu. Sice dochází ke křížení příbuzných jedinců, ale degenerace je mnohem menší.

Chov[editovat | editovat zdroj]

K chovu potřebují insektárium suššího typu vysoké alespoň 40 cm.

V přírodě se živí převážně blahovičníky, u nás ochotně přijímají listy ostružiníku, maliníku, růže, dubu, buku, hlohu,...

U těchto strašilek je někdy problém s rozkrmením čerstvě vylíhlých nymf, v takovém případě zubaté či zaschlé okraje listů sestřihneme a k nymfám přidáme starší, již rozkrmené (nemusí být ani stejného druhu).