Stijn Streuvels
| Stijn Streuvels | |
|---|---|
 Stijn Streuvels na obrazu Modesta Huyse z roku 1915 | |
| Rodné jméno | Frank Petrus Maria (Frank) Lateur |
| Narození | 3. říjen 1871 Heule, dnes Kortrijk,  Belgie |
| Úmrtí | 15. srpna 1969 (ve věku 97 let) Ingooigem, Západní Flandry, Belgie |
| Místo pohřbení | Ingooigem |
| Povolání | spisovatel, pekař, scenárista, překladatel a fotograf |
| Ocenění | Cena Nieuwe Gids (1911) Cena nizozemského písemnictví (1962) honorary doctor of the University of Pretoria (1964) čestný doktor Münsterské univerzity  Q2388434 |
| Děti | Paul Lateur |
| Rodiče | Camille Lateur[1][2] a Marie-Louise Gezelleová[1][2] |
| Příbuzní | Karel Lateur[1][2], Marie Elise Amandine Lateurová[1][2], Maria Philomena Lateurová[1][2], Maria Louisa Lateurová[3] a Camille Henri Joseph Lateur[4] (sourozenci) Pieter Jan Gezelle (dědeček)[1][2] Monica De Vrieseová (babička)[1][2] Guido Gezelle (strýc)[1][2] Romaan Gislijn Gezelle (strýc)[1][2] Philomena De Smetová (teta)[1][2] Joseph Gezelle (strýc)[1][2] Florence Gezelleová (teta)[1][2] Caesar Gezelle (bratranec)[1][2] Dymphna Gezelleová (sestřenice)[2][1] Hortense Gezelleová (sestřenice)[2][1] Amadine Lateur (teta)[5] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stijn Streuvels (3. října 1871 Heule, dnes část města Kortrijk, Belgie – 15. srpna 1969 Ingooigem, Západní Flandry, Belgie), původním jménem Franciscus (Frank) Petrus Maria Lateur, byl vlámský spisovatel a překladatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původním povoláním byl pekař. Jeho koníčkem byly jazyky, naučil se německy, anglicky, dánsky. Začal psát v mládí, ovlivněn svým strýcem Guido Gezelle. V roce 1905 se oženil s Alidou Staelens a usadil se v domku ve vesnici Ingooigem. Měli čtyři děti: Paulu (*1906), Paula (*1909), Dinu (*1916) a Isu (*1922). Od roku 1980 je tento dům v přeměněn na Streuvelsovo museum.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Začal publikovat v časopisu De jonge Vlaming. První sbírku povídek Lenteleven (Cesta života, česky pod názvem Jaro) vydal v roce 1899. Od roku 1905 se věnoval jen literatuře. Jeho časná tvorba je ovlivněna severskou a ruskou literaturou. Ve svém díle popisoval venkovský život a krajinu Západního Vlámska. Dále překládal z francouzštiny, němčiny, dánštiny a norštiny. Některá jeho díla byla zfilmována.
Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Lenteleven (1899, Cesta života, česky vyšlo pod názvem Jaro) - povídky
- Zomerland (1900, Letní země) - povídky
- Langs de wegen (1902, Cesta vede k domovu) - Streuvelsova nejmilejší kniha
- Minnehandel (1903, Milování ve Flandřích)
- De vlaschaard (1907, Lniště)
- zpracováno i jako divadelní hra, česky pod názvem Modré pole
- Morgenstond (1912, Jitro)
- In oorlogstijd (1915-1916, Za války)
- Prutske (1922)
- Werkmenschen (1926, Pracující) - povídky
- Grootmoedertje (1922, Babička)
- De teleurgang van den Waterhoek (1927, Velký most)
- Alma met de vlassen haren (1931, Plavovlasá Alma)
- Beroering over het dorp (1948, Poprask na vesnici)
- Kroniek van de familie Gezelle (1960, Kronika rodiny Gezellů)
- In levenden lijve (1966, Na vlastní kůži)
- Volledig Werk (1971-73, Úplné spisy)
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Jaro, překlad Robert Hořan (= Arnošt Procházka), KDA, svazek 55, Praha, Kamilla Neumannová, 1909
- Lniště, překlad Lída Faltová, Praha, Družstevní práce, 1942
- Milování ve Flandřích, překlad Lída Faltová, Praha, Evropský literární klub, 1939
- Plavovlasá Alma, překlad dr. František Kopečný, Olomouc, Lidové knihkupectví a nakladatelství, 1939
- Velký most, přelklad Milada Šimsová, Praha, Světový literární klub, 1943 - román
- Cesta vede k domovu, překlad Jaroslav Plass, Blatná, Bratří Řimsové, 1946 - román
Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]
- Cena za nizozemskou literaturu 1906 za práce z období 1900-1904
- Cena za nizozemskou literaturu 1911 za práce z období 1905-1909
- Státní cena za literaturu 1935
- Cena Scriptores Catholici 1950
- Cena za nizozemskou literaturu 1962 za celoživotní dílo
Byl nositelem čestných doktorátů universit v Lovani, Münsteru a Pretorii.
V letech 1937 a 1938 byl kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stijn Streuvels na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Olga Krijtová: heslo Stijn Streuvels in: Slovník severských spisovatelů, Libri 2004, ISBN 80-7277-260-0
- heslo Streuvels, Stijn. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stijn Streuvels na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stijn Streuvels
- Plné texty děl autora Stijn Streuvels na projektu Gutenberg (anglicky)
- (nizozemsky) biografie, bibliografie ve vlámštině
- Stijn Streuvels v Internet Movie Database (anglicky)
