Přeskočit na obsah

Stearan hořečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stearan hořečnatý
vzorec
vzorec
Obecné
Systematický názevhořečnatá sůl kyseliny oktadekanové
Sumární vzorecC₃₆H₇₀MgO₄
Identifikace
Registrační číslo CAS557-04-0
Vlastnosti
Molární hmotnost590,512 Da
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stearan hořečnatý (též stearát hořečnatý; systematický název je hořečnatá sůl kyseliny oktadekanové) je organická sloučenina s chemickým vzorcem Mg(C18H35O2)2. Jedná se o sůl obsahující dva ekvivalenty stearátu (aniont kyseliny stearové) a jeden hořečnatý kationt (Mg2+). Stearan hořečnatý je bílá pevná látka tající při 88 °C, nerozpustná ve vodě a všeobecně považovaná za bezpečnou pro konzumaci člověkem. Díky této široce uznávané neškodnosti se často používá jako excipient[2] při výrobě lékových tablet, tobolek a prášků[3]. Je užitečný i díky svým lubrikačním vlastnostem, protože zabraňuje složkám přípravků lepit se na výrobní zařízení při lisování do podoby tablet; je nejčastěji používaným lubrikantem pro tyto účely[4]. Používá se také k vázání cukru v tvrdých cukrovinkách a je běžnou složkou přípravků pro děti. Jako potravinářská přísada má kód E 572. V čisté práškové formě je nebezpečný pro riziko výbuchu prachu[5], ale mimo výrobní závody není praktické riziko příliš vysoké.

Při použití jako plnivo při výrobě tobolek a tablet, například vitamínů, je zdrojem této látky obvykle hovězí tuk. Avšak existuje čím dál více výrobků pro vegetariány, u kterých je uvedeno, že obsahují stearan hořečnatý z rostlinných zdrojů.

Stearan hořečnatý je hlavní složkou „vanových kol“. Při použití mýdla ve tvrdé vodě tvoří stearan hořečnatý a vápenatý bílou pevnou látku nerozpustnou ve vodě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnesium stearate na anglické Wikipedii.

  1. a b Magnesium stearate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://pubs.acs.org/cen/whatstuff/86/8601sci3.html
  3. SWORBRICK, James, James C. Boylan. Encyclopedia of pharmaceutical technology. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 0824728246, ISBN 9780824728243. S. 2274. 
  4. WEINER, Myra L., Lois A. Kotkoskie. Excipient Toxicity and Safety. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. ISBN 0824782100, ISBN 9780824782108. S. 10. 
  5. International Chemical Safety Card 1403