Santálovité: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
N
 
Doplnění obrázku
Řádek 12: Řádek 12:
| čeleď = '''santálovité''' (''Santalaceae'')
| čeleď = '''santálovité''' (''Santalaceae'')
}}
}}
[[Soubor:0640-Thesium pyrenaicum-Švýc.-7.04.jpg|thumb|[[lněnka pyrenejská]] (''Thesium pyrenaicum'')]]



'''Santálovité''' (''Santalaceae'') je čeleď [[vyšší dvouděložné|vyšších dvouděložných]] rostlin z řádu [[santálotvaré]] (''Santalales''). Jsou to poloparazitické zelené dřeviny a byliny, rozšířené po celém světě. Z našich rostlin sem patří [[jmelí]] a [[lněnka]].
'''Santálovité''' (''Santalaceae'') je čeleď [[vyšší dvouděložné|vyšších dvouděložných]] rostlin z řádu [[santálotvaré]] (''Santalales''). Jsou to poloparazitické zelené dřeviny a byliny, rozšířené po celém světě. Z našich rostlin sem patří [[jmelí]] a [[lněnka]].

Verze z 10. 6. 2012, 14:46

Jak číst taxoboxSantálovité
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádsantálotvaré (Santalales)
Čeleďsantálovité (Santalaceae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
lněnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum)

Santálovité (Santalaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu santálotvaré (Santalales). Jsou to poloparazitické zelené dřeviny a byliny, rozšířené po celém světě. Z našich rostlin sem patří jmelí a lněnka.

Charakteristika

Santalovité jsou poloparazitické keře, stromy a byliny, připojující se kořenovými útvary nazývanými haustoria ke kořenům nebo kmenům a větvím hostitelských rostlin. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, bez palistů, někdy redukované na pouhé šupiny. Čepel listů je celokrajná nebo výjimečně (Jodina) ostře laločnatá. Žilnatina je nejčastěji zpeřená, méně často dlanitá (Dendrotrophe).

Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, různých typů. Květy jsou drobné, zelenavé, jednopohlavné nebo oboupohlavné, pravidelné, nejčastěji 3 až 5-četné. Okvětí je ve spodní části často srostlé v číšku až trubku. Tyčinek je stejný počet jako okvětních lístků a jsou přirostlé k okvětí. V květech bývají přítomna laločnatá nektária. Semeník je svrchní až spodní, srostlý nejčastěji ze 3 plodolistů, s jedinou čnělkou a 1 až 4 vajíčky. Obsahuje jedinou komůrku, zřídka více (5 až 12). Plodem je oříšek nebo peckovice.[1]

Čeleď v současném pojetí zahrnuje téměř 1000 druhů ve 44 rodech.[2]

Rozšíření

Santalovité jsou celosvětově rozšířenou čeledí. Největší druhové rozmanitosti dosahují v tropech a subtropech.[1]

V květeně České republiky je čeleď zastoupena druhem jmelí bílé (Viscum album) a 8 druhy rodu lněnka (Thesium). V rámci Evropy je nejvíce druhů soustředěno ve Středomoří. Roste zde prutnatec bílý (Osyris alba), v jihozápadní Evropě prutnatec Osyris quadripartita a jmelí Viscum cruciatum, v jv. Evropě druh Comandra elegans.[3]

Taxonomie

Santalovité v původním smyslu zahrnovaly asi 500 druhů v 36 rodech. Na základě molekulárních studií APG byla vřazena čeleď jmelovité (Viscaceae), odlišující se zejména jednopohlavnými květy, vstřícnými listy a typem plodů (bobule oproti peckovici nebo oříšku).[1][2]

Význam

Nejvýznamnější rostlinou z této čeledi je santal bílý (Santalum album), strom pocházející z Indonésie a poskytující dřevo obsahující známou santalovou silici.

Větévky jmelí jsou v Evropě symbolem Vánoc, podobně jako Phoradendron tomentosum v USA. Lepkavé bobule jmelí byly v dřívějších dobách používány k lapání drobnějších ptáků.[1]

Druh Acanthosyris paulo-alvinii parazituje na kakaovníku a způsobuje škody na brazilských kakaových plantážích.[1]

Přehled rodů

Acranthera, Acanthosyris, Amphorogyne, Anthobolus, Arceuthobium, Arjona, Buckleya, Cervantesia, Choretrum, Cladomyza, Colpoon, Comandra, Daenikera, Dendromyza, Dendrophthora, Dendrotrophe, Dufrenoya, Elaphanthera, Exocarpos, Geocaulon, Ginalloa, Iodina, Korthalsella, Kunkeliella, Leptomeria, Mida, Myoschilos, Nanodea, Nestronia, Notothixos, Okoubaka, Omphacomeria, Osyridicarpos, Osyris, Phacellaria, Phoradendron, Pyrularia, Quinchamalium, Rhoiacarpos, Santalum, Scleropyrum, Spirogardnera, Thesidium, Thesium, Viscum

Reference

  1. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. 
  2. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.