Feudalismus: Porovnání verzí
m r2.7.2) (robot změnil: el:Φεουδαλισμός |
m změna řazení u Kategorie:Feudalismus: " " za použití HotCat |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
[[Kategorie:Formy státu a vlády]] |
[[Kategorie:Formy státu a vlády]] |
||
[[Kategorie:Středověk]] |
[[Kategorie:Středověk]] |
||
[[Kategorie:Feudalismus]] |
[[Kategorie:Feudalismus| ]] |
||
[[Kategorie:Marxismus]] |
[[Kategorie:Marxismus]] |
||
Verze z 3. 1. 2012, 23:44
Feudalismus neboli feudální zřízení je systém lenních vztahů charakteristický pro evropský, zejména vrcholný středověk. V širším smyslu se tak označuje celá tehdejší společnost nebo období. [1] [2]
V marxistické ideologii je tak nazýváno uspořádání společnosti a celá lidská epocha od zániku otrokářského starověku do převládnutí kapitalismu; charakteristická je půda vlastněná feudály a obdělávaná osobně závislými a ekonomicky vykořisťovanými poddanými (nevolníky). [1] [3]
Název je odvozen z latinského slova feudum, česky léno.
Feudální společnost
Feudální vztah se vytváří na různých úrovních mezi svobodnými lidmi, vazalem na jedné straně a lenním pánem na druhé. Vazal se zavazuje k věrnosti, poslušnosti a službě (zejména vojenské) vůči pánovi, ten mu za to zaručuje ochranu a materiální zajištění prostřednictvím léna. Léno bývá nejčastěji půda, kterou obhospodařují venkované a držitele léna živí. [4] To také odpovídá tehdejší představě o rozdělení společnosti na pracující, bojující a modlící se, čili zemědělské obyvatelstvo, profesionální válečníky a příslušníky církve.
Systém lenních vztahů sahal hierarchicky od prostého rytíře až po vrchního lenního pána, krále. I ten se však mohl za určitých okolností dostat do lenní závislosti, jak o tom svědčí formálně vazalské postavení anglického krále vůči králi francouzskému, svému lennímu pánovi ve vztahu k rozsáhlému plantagenetovskému panství na území francouzského království. V následné stoleté válce mezi oběma králi se rytířský způsob boje ukázal jako již neefektivní, zejména ve velkých porážkách francouzského rytířstva anglickými lukostřelci. Konec rytířského období, stejně jako uzavření a rozdělení privilegované vrstvy na nižší a vyšší šlechtu nebo vzestup významu měst, signalizoval konec feudalismu a postupný přechod ke stavovské společnosti.
Marxistický termín
Feudalismus v marxistické literatuře nemá souvislost s feudem (lénem). Je tak nazýváno období, kdy byla společnost rozdělena na vrchnost a poddané, zhruba od konce antiky do 16. až 19. století. S tím je nutno počítat u naší literatury z let 1948-1989, kdy marxistické pojetí bylo povinné, a někdy ze setrvačnosti i u té pozdější.
Odchýlení významu
V 17. století, kdy už lenní vztahy nefungovaly, ale vlastnictví půdy mělo ve feudalismu svůj původ, se u anglických právníků objevuje termín feudální zřízení. Díky tomu se tak začala označovat soustava pozemkového vlastnictví a později s ním spojená vrchnostenská práva těžce doléhající na venkovské obyvatelstvo, ve Francii zrušená za revoluce v roce 1789.[5] Tím výraz feudální zřízení získal politický význam a v tomto smyslu jej přijal i Karel Marx. Později v devatenáctém století, v souvislosti s rozvojem vědeckého studia středověku, slovo feudální získalo zpět svůj logický a odůvodněný význam. Marxisté zůstali věrni dobovému významu svého učitele.
Marxistická definice
V marxistickém pojetí historie stupeň společenského vývoje (tzv. společensko-ekonomická formace) předcházející kapitalismus, v němž vládnoucí třída (feudálové) vlastní základní výrobní prostředek – půdu. V neúplném vlastnictví feudálů se nachází i zemědělské obyvatelstvo (nevolníci), které feudálovi odevzdává část své produkce, případně vlastními nástroji obdělává půdu feudálem nepropůjčenou (robota).[5][3][1]
Zatímco ve starověku převládala ekonomika založená na otrokářství, feudalismus znamená pokrok ve vývoji výrobních vztahů, protože feudální půda je rozdělena mezi samostatně hospodařící drobné rolníky. Vývoj feudalismu směřoval k rolnickému vlastnictví půdy a osobní svobodě obyvatelstva (od nevolnictví k prostému poddanství), vývoj však nebyl jednoznačný (druhé nevolnictví v novověku). Osobní svoboda je podmínkou rozvoje námezdní práce, která umožňuje pokrok k vyšší formě společensko-ekonomické formace, kapitalismu.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)
- ↑ Váša; Trávníček: Slovník jazyka českého, Fr. Borový Praha 1937
- ↑ a b Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov, 2.vyd., Státní pedagogické nakladatelství Praha 1983
- ↑ Le Goff, J., Kultura středověké Evropy, Praha 1991, s.426-427, heslo Feudální zřízení (definice)
- ↑ a b Le Goff, J., Kultura středověké Evropy, s.426 heslo Feudální zřízení (ideologické užití termínu)