Georges Dumézil: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''George Dumézil''' ([[4. březen|4. března]] [[1898]] [[Paříž]] - [[11. říjen|11. října]] [[1986]] tamtéž) byl [[Francie|francouzský]] srovnávací [[lingvistika|lingvista]] a [[religionistika|religionista]], představitel [[Komparativní religionistika|komparativní religionistiky]]. Proslavil se zejména tzv. „trojfunkční definicí“ starých [[Indoevropané|Indoevropanů]], zabýval se historií [[mýtus|mýtu]], překládal z [[Kavkazské jazyky|kavkazských jazyků]].
'''Georges Dumézil''' ([[4. březen|4. března]] [[1898]] [[Paříž]] - [[11. říjen|11. října]] [[1986]] tamtéž) byl [[Francie|francouzský]] srovnávací [[lingvistika|lingvista]] a [[religionistika|religionista]], představitel [[Komparativní religionistika|komparativní religionistiky]]. Proslavil se zejména tzv. „trojfunkční definicí“ starých [[Indoevropané|Indoevropanů]], zabýval se historií [[mýtus|mýtu]], překládal z [[Kavkazské jazyky|kavkazských jazyků]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 27. 2. 2011, 20:48

Georges Dumézil (4. března 1898 Paříž - 11. října 1986 tamtéž) byl francouzský srovnávací lingvista a religionista, představitel komparativní religionistiky. Proslavil se zejména tzv. „trojfunkční definicí“ starých Indoevropanů, zabýval se historií mýtu, překládal z kavkazských jazyků.

Život

Dumézilův otec byl klasický filolog a Georges se už v dětství naučil latinsky a prostřednictvím spolužáka na gymnáziu se setkal s významným lingvistou Michel Bréalem. Roku 1916 byl přijat na École normale supérieure, studium lingvistiky však musel přerušit a sloužil jako důstojník ve válce. Po válce pokračoval pod vedením lingvisty Antoine Meilleta, roku 1919 složil státní zkoušku z klasické filologie a roku 1924 získal doktorát prací o souvislosti řeckého slova ambrosia s indickým nápojem nesmrtelnosti amrita. Narazil však na kritiku, že s fakty zachází příliš volně, a rozhodl se opustit Francii. Od roku 1925 byl profesorem na nově založené univerzitě v Istanbulu, kde se naučil turecky a hojně cestoval, zejména po Kavkazu, takže se stal uznávaným odborníkem na tamní jazyky (zejména osetštinu a abcházštinu), které také porovnal se starou etruštinou. Roku 1929 publikoval knihu „Flamen – Brahman“, jež srovnává funkci římských flaminiů a indických bráhmanů a kde poprvé vyložil svoji teorii trojfunkčního dělení u starých indoevropanů. Tu pak dále rozvinul ve své nejznámější práci „Mithra – Varuna“ (1940) a dalších.

Od roku 1931 byl profesorem v Uppsale (Švédsko) a od roku 1935 profesorem srovnávací religionistiky na École pratique des hautes études v Paříži. Studoval čínštinu u M. Graneta a spolupracoval s M. Maussem. Roku 1941 musel pro obvinění ze zednářství školu opustit a učil na gymnáziu, brzy se však na ni vrátil. V letech 1949-1968 přednášel indoevropeistiku na College de France, po odchodu do důchodu přednášel v USA (Princeton, Chicago, Los Angeles) a roku 1978 byl s podporou Claude Lévi-Strausse zvolen členem Francouzské akademie.

Myšlení a odkaz

Dumézil byl člověk mimořádné erudice a polyglot, pro něhož staré mytologie nebyly jen kuriozitami, ale hledal v nich i stopy ztracené lidské moudrosti. Objevil dosud neznámé, ale nápadné paralely mezi indickou, perskou, řeckou, latinskou, osetskou a germánskou mytologií, které studoval v detailních porovnáních. V jejich mytologiích rozlišil světlou, sluneční postavu zákonodárce (Mithra, Jupiter) a temnou, magickou postavu (Odin, Varuna). Tato podvojnost se promítla do staré představy panovníka. Dávné společnosti vykazují podle něho „trojfunkční“ dělení na kněze, bojovníky a sedláky.

Patří mezi zakladatele strukturalismu a i když jeho „trojfunkční“ teorii mnozí kritizovali pro příliš volné zacházení s fakty, jeho náhled, že polyteistická božstva je třeba studovat ne jednotlivě, ale v párech a trojicích, jak si je staré kultury samy uspořádávaly, se v religionistice prosadil. Špatné zkušenosti se zmatenou politikou francouzské demokracie posílily jeho obdiv k pevnému dynastickému řádu starých civilizací, obvinění z náklonnosti k fašismu však přesvědčivě vyvrátil D. Eribon.

Dumézil významně ovlivnil řadu svých žáků a přátel, zejména M. Foucaulta, filosofy M. Halbwachse a Rogera Cailloise nebo historika Georges Dubyho, který jeho potrojné schéma uplatnil na středověkou společnost. Význam jeho prací vyzvedl například lingvista Émile Benveniste, antropolog Claude Lévi-Strauss, řada indologů nebo E. Massonová, která je uplatnila na hettitskou kulturu.

Dílo (výběr)

  • 1926: Le probléme des centaures
  • 1934: Ouranós-Varuna
  • 1936: Mythes et dieux des Germains, Essai d'interprétation comparative, Paříž 1939 (PUF)
  • 1940: Mithra-Varuna, Essai sur deux représentations indo-européennes de la Souveraineté. Paříž 1940 (PUF)

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Literatura

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georges Dumézil

  • G. Dumézil, Mýty a bohové Indoevropanů. Praha: Oikúmené 1997. ISBN 80-86005-25-9
  • G. Dumézil, Mýtus a epos I: trojfunkční ideologie v eposech indoevropských národů. Praha: Oikúmené 2001
  • G. Dumézil, Mýtus a epos II : indoevropské epické vzory: hrdina, kouzelník, král. Praha: Oikúmené 2005
  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a francouzské Wikipedie.
40. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
19781986
Georges Dumézil
Nástupce: