Marcel Mauss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marcel Mauss
Marcel Mauss.jpg
Narození 10. května 1872
Épinal
Úmrtí 10. února 1950 (ve věku 77 let)
Paříž
Místo pohřbení Cimetière de Bagneux
Povolání politik, sociolog, etnolog, antropolog, profesor a filosof
Alma mater University of Bordeaux
Témata etnografie a sociologie náboženství
Politická příslušnost SFIO
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcel Mauss [marsel mós] (10. května 1872, Épinal10. února 1950, Paříž) byl francouzský sociolog a antropolog, synovec a žák Émila Durkheima. Proslavil se svými příspěvky do časopisu L´Année Sociologique a rozvinutím myšlenek svého strýce Émila Durkheima, který patří mezi zakladatele moderní sociologie. Maussovy práce překlenuly hranici mezi sociologií a antropologií a zabývaly se studiem vzájemných vztahů, magií, obětmi a výměnou darů u primitivních národů. Maussův pohled na etnologii ovlivnil řadu sociálních vědců, mezi nejznámější patří Claude Lévi-Strauss, A.R. Radcliffe-Brown, E. E. Evans-Pritchard a Melville J. Herskovits. [1] Asi nejznámější Maussovo dílo je Esej o daru z roku 1924.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mauss se narodil v židovské rodině v Épinalu v Lotrinsku a studoval filosofii v Bordeaux, kde tehdy přednášel i Durkheim. Po promoci v roce 1893 odešel do Paříže, kde studoval religionistiku a sanskrt. Od začátku spolupracoval na Durkheimově časopisu (ročence) L´année sociologique a podílel se na dvanácti vydáních mezi roky 1898 a 1913, kde redigoval články o náboženství a o klasifikaci sociologie.[2] Angažoval se v Dreyfusově aféře a od roku 1901 přednášel na École pratique des hautes études „dějiny náboženství a primitivních národů“, tedy to, co se později nazývá religionistikou a kulturní antropologií.

Mauss se aktivně účastnil politiky socialistických stran a udržoval si příslušnost k francouzské sekci dělnické internacionály (SFIO). Byl zakladatelem časopisu Mouvement Socialiste a pravidelně psal do levicového tisku – L’Humanité a později Le Populaire. Byl oddaný dobrovolnictví a byl zapojen do družstevních hnutí. Otevřeně vyhlašoval antikapitalistickou ideologii a věřil, na rozdíl od Durkheima, že pouze dělnická třída může vést společnost k univerzálnější formě.[3]

Za první světové války zemřel Durkheim a řada Maussových přátel padla na frontě. Mauss se stal ředitelem “L´année sociologique”, vyšlo však jen jedno vydání, které obsahovalo jeho "Esej o daru".[4] Po válce se francouzské vysoké školy od Durkheimova konceptu sociologie odvrátily, takže Mauss odešel na Francouzský sociologický institut (1924) a Institut etnologie (1926), které sám založil. Roku 1931 se stal profesorem sociologie na prestižní Collège de France v Paříži; bojoval proti rasismu a antisemitismu a zemřel 1950. Z jeho žáků se proslavil zejména antropolog Claude Lévi-Strauss, který napsal také úvod do Maussova díla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mauss byl velmi plodný autor a napsal množství článků do Année sociologique, zejména o náboženství přírodních národů a o různých rituálech. Publikoval několik knih o sociologii, etnografických metodách a své nejslavnější dílo Esej o daru (1924). V této knize podal obecný výklad bohatého etnografického materiálu o povaze a formách dávání darů v různých společnostech. Podle Mausse mají slavnostní (sváteční) dary jiný smysl než směnu předmětů: jde v nich hlavně o vytváření společenských vztahů a závazků, které udržují společnosti pohromadě.

Pro členy archaických společností platí trojí povinnost: 1) zúčastnit se výměny darů, 2) přijímat dary a 3) oplácet. Dar se nikdy od osoby dárce úplně neoddělí a vytváří tak závazek přiměřeně jej oplatit, ne ale hned, což by se rovnalo odmítnutí. Dary mohou být různé předměty, ale také výlučné právo na určité jméno, tance, symboly, písně. Zavazují příjemce „totálně“, se vším všudy, dokud nejsou oplaceny, a pozvolna tak nahrazují pokrevní příbuzenské vztahy. Mezi nejslavnější příklady systémů výměny darů patří mírumilovné melanéská kula (kolo) a soutěživý až bojovný potlač indiánských kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky, podobné společenské rituály však byly zřejmě velmi rozšířeny, a to i v Evropě.

Některé Maussovy koncepce, například představa magické síly (mana ), která lpí na darované věci, nebo představa čistě nezištného daru vyvolaly různé kritiky, Maussův přínos je však dodnes živý a Esej o daru patří mezi nejčtenější klasické knihy nejen pro odborníky, ale i pro široké publikum. Mnozí jej dokonce pokládají za popis alternativního hospodaření vůči modernímu obchodu a peněžní směně.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv Mauss, podobně jako řada dalších francouzských akademiků, neučil mnoho žáků, mnoho dalších vědců se později hlásilo k jeho myšlenkám.

Maussovo dílo zanechalo velkou stopu v antropologii, kde otevřelo prostor pro další studie reciprocity a výměny darů. Jeho práce ovlivnila mj. i ekonomickou antropologii, například Karla Polanyiho. V neposlední řadě ovlivnil také umělce a politické aktivisty, kteří začali přemýšlet o sociálních vztazích mimo kapitalistické společnosti. Maussova dila jim ukázala, jak fungují sociální vztahy i v jiných společnostech. Zejména je inspirovalo obdarování někoho jiného, bez vidiny osobního prospěchu, což melo pozitivní dopad na danou společnost. Sám Mauss ale ve své práci připomněl, že výměna darů je velmi často sebestředná a antagonistická.[5][6]

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Teoretický koncept Marcela Mausse je založen na studiu rituálů různých kmenů, v nichž docházelo k darování či obdarování mezi jednotlivými členy kmenu. Zkoumal kmeny a rituály hlavně ve třech oblastech: v Melanésii, v PolynésiePolynésii a na západě Severní Ameriky. [7]

Jeho závěry lze teoreticky převést do dalších vědních disciplín, například v rámci teorií mezinárodních vztahů[8], nad oprávněností aplikace Maussových závěrů do tohoto vědního oboru se nicméně vede polemika.[9]

Marcel Mauss v knize o daru a v knize esejů ,,Psychology and Sociology’’[10] pracuje s Durkheimovým pojmem "sociální fakt", který na základě své koncepce rozvíjí. Používá termín ,,totální sociální fakt’’ pro jevy zahrnující více oblastí najednou - sociologické, psychologické a fyziologické.[11] Podobné myšlenky, se kterými Marcel Mauss pracuje při používání termínu ,,totálního sociálního faktu’’, se objevovaly i u dalšíchi pokračovatelů Emila Durkheima.[12][13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Mauss, Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech. Praha 1999
  • R. F. Murphy, Přehled kulturní a sociální antropologie. Praha 1999
  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha 2003
  • V. Soukup, Dějiny kulturní a sociální antropologie. Praha 1996

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Marcel Mauss | French sociologist and anthropologist | Britannica.com. Encyclopedia Britannica | Britannica.com [online]. Copyright ©2018 Encyclop [cit. 27.11.2018]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Marcel-Mauss
  2. Marcel Mauss Facts. Biography [online]. Dostupné z: http://biography.yourdictionary.com/marcelmauss
  3. Marcel Mauss: our guide to the future – The Memory Bank. The Memory Bank – A New Commonwealth — Ver 5.0 [online]. Dostupné z: http://thememorybank.co.uk/2007/03/20/marcelmauss-our-guide-to-the-future/
  4. Marcel Mauss Facts. Biography [online]. Dostupné z: http://biography.yourdictionary.com/marcelmauss
  5. Marcel Mauss | Encyclopedia.com. Encyclopedia.com | Free Online Encyclopedia [online]. Copyright © 2016 Encyclopedia.com [cit. 27.11.2018]. Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/people/social-sciences-and-law/anthropology-biographies/marcelmauss
  6. Marcel Mauss - New World Encyclopedia. [online]. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Marcel_Mauss
  7. MALATESTA FREITAS MARIA DO SOCORRO. The Gift of Oneself from the Perspective of New Readings of “The Gift” by Marcel Mauss. Journal for Perspectives of Economic Political and Social Integration, Vol 19, Iss 1-2, Pp 39-46 (2014) [online]. 2014, 19(1-2), 39-46 [cit. 2018-11-29]. DOI: 10.2478/v10241-012-0002-x. ISSN 17333911.
  8. HEINS, Volker M., Christine UNRAU a Kristine AVRAM. Gift-giving and reciprocity in global society: Introducing Marcel Mauss in international studies. Journal of International Political Theory [online]. 2018, 14(2), 126-144 [cit. 2018-11-29]. DOI: 10.1177/1755088218757807. ISSN 17550882.
  9. OATES, J.G. a E. GRYNAVISKI. Reciprocity, hierarchy, and obligation in world politics: From Kula to Potlatch. Journal of International Political Theory [online]. 2018, 14(2), 145 - 164 [cit. 2018-11-29]. DOI: 10.1177/1755088217751753. ISSN 17551722.
  10. MAUSS, Marcel. Psychology and Sociology: Essays. Routlege and Kegan Paul, 1979. ISBN 0710088779.
  11. STJEPAN G. MEŠTROVIĆ, Durkheim's Concept of Anomie Considered as a 'Total' Social Fact. The British Journal of Sociology [online]. 1987, 38(4), 567-583, 567[cit. 2018-11-29]. DOI: 10.2307/590917. ISSN 00071315.
  12. STJEPAN G. MEŠTROVIĆ, author. Durkheim's Concept of Anomie Considered as a 'Total' Social Fact. The British Journal of Sociology [online]. 1987, 38(4), 567-583 [cit. 2018-11-29]. DOI: 10.2307/590917. ISSN 00071315.
  13. N., Kasuga,. Total social fact: Structuring, partially connecting, and reassembling. Revue du MAUSS [online]. 2010, 36(2), 101 - 110 [cit. 2018-11-29]. DOI: 10.3917/rdm.036.0101. ISSN 12474819.