Kchun-lun-šan: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 12. 2010, 01:01

Šablona:Infobox reliéf Kunlun Shan (čínsky 昆仑山, TZ: 崑崙山, pinyin Kūnlún Shān, český přepis Kchun-lun-šan, tibetsky ཁུ་ནུ་རི་རྒྱུད, wylie Khu nu ri rgyud, český přepis Khunu rigjü, ujgursky كۇئېنلۇن تاغ تىزمىسى, transliterováno Kuenlun tagh tizmisi, mongolsky Хөндлөн Уулс, transliterováno Chöndlön Uuls) je pohoří na hranicích Tibetu a Ujgurska dosahující maximální výšky přes 7 000 m. Má podobu málo členěného horského hřebene s vysokými sedly o délce 3 000 km. Je sedmým nejvyšším pohořím na světě.

Vymezení a členění

Kunlun Shan je na západě (75°v.d.) ohraničen údolím horního toku řeky Jarkant a táhne se na východ až k pramenům Žluté řeky neboli Chuang-che (Huang He) (105°v.d.). Kunlun Shan se člení na Západní Kunlun Shan, Akar-Čekyl-tagh, Arka-tagh, Bokalyk-tagh, Bajankaru a Aňe Mačhen.

Nejvyšší hory

Výšky některých kunlunských vrcholů byly na počátku 21. století korigovány, často o několik set metrů směrem dolů. Starší prameny mylně uvádějí výšky až 7 723 m, což by Kunlun činilo třetím nejvyšším pohořím světa. Podle nových měření se nejvyšším vrcholem stává Nan Pou^[1] (7 167 m) v Západním Kunlunu (leží v povodí řeky Kerija na ujgursko-tibetské hranici na Šablona:Coor dms, pouhých 50 km východně od sporného území Aksai Čin). Podle jiných pramenů ([1], [2]) se tato hora jmenuje Liushi Shan (Liou-š'-šan) nebo 昆仑女神峰 (Kūnlún Nǚshén Fēng, Kchun-lun-nü-šen-feng, v překladu Kunlunská bohyně, anglicky Kunlun Goddess).

Někdy bývá ke Kunlunu nesprávně přiřazován Kašgarský hřeben a jako nejvyšší kunlunský vrchol uváděn Kongur (7 719 m), ten však ve skutečnosti náleží k Pamíru. Dalšími významnými vrcholy Kun-lunu jsou Ulug Mustagh (6 987 m, podle starších měření 7 723 m) v hřebenu Arka-tagh, Bokalyk-tagh (6 860 m, podle starších měření 7 720 m) ve stejnojmenném hřebenu a Mustagh (6 710 m, podle strších měření 7 282 m) v Západním Kunlunu.

Geologický vývoj

Horská pásma Kunlunu začala vznikat již během prvohor a tento proces pokračoval při kimmerském vrásnění. Na jejich formování se podílela kolize Sibiřské a Severočínské desky. Jsou tvořeny rulami, žulami a krystalickými břidlicemi.

Vodstvo

Západní Kunlun je odvodňován do Tarimské pánve prostřednictvím řek Jarkant, Karakaš (Černá nefritová řeka), Jurunkaš (Bílá nefritová řeka) a Kerija, které zanikají v poušti Taklamakan. Jižní svahy západní části pohoří spadají na Tibetskou plošinu, která je rovněž bez odtoku.

Hřeben Bajankara, jižní větev Kunlunu, tvoří rozvodí mezi dvěma nejdelšími čínskými řekami, Jang-c'-ťiang (Čchang-ťiang) a Chuang-che.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kchun-lun-šan na Wikimedia Commons

Reference

↑ Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 158.

[1] Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 158.

[1]

@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 == Vodstvo ==
-[[Soubor:IMG 0542.jpg|thumb|left|řeka Karakaš v&nbsp;západním Kunlunu]]
+[[Soubor:Karakash_River_in_the_Western_Kunlun_Shan,_seen_from_the_Tibet-Xinjiang_highway.jpg|thumb|left|řeka Karakaš v&nbsp;západním Kunlunu]]
 Západní Kunlun je odvodňován do Tarimské pánve prostřednictvím řek [[Jarkend (řeka)|Jarkant]], [[Karakaš]] (''Černá nefritová řeka''), [[Jurunkaš]] (''Bílá nefritová řeka'') a [[Kerija (řeka)|Kerija]], které zanikají v&nbsp;poušti [[Taklamakan]]. Jižní svahy západní části pohoří spadají na [[Tibetská plošina|Tibetskou plošinu]], která je rovněž bez odtoku.