JHVH: Porovnání verzí
→Původ: Příspěvek mažu z nedostatku odborných zdrojů pro jejich ověřitelnost a tímto se omlouvám za jeho vložení |
m robot přidal: cdo, et, mk, ms |
||
| Řádek 49: | Řádek 49: | ||
[[ar:يهوه]] |
[[ar:يهوه]] |
||
[[arc:ܡܪܝܐ]] |
[[arc:ܡܪܝܐ]] |
||
[[cdo:Ià-huò-huà]] |
|||
[[da:Tetragrammaton]] |
[[da:Tetragrammaton]] |
||
[[de:JHWH]] |
[[de:JHWH]] |
||
| Řádek 54: | Řádek 55: | ||
[[en:Tetragrammaton]] |
[[en:Tetragrammaton]] |
||
[[eo:Biblia Tetragramo]] |
[[eo:Biblia Tetragramo]] |
||
[[es:Yahveh#Escritura |
[[es:Yahveh#Escritura |
||
[[et:YHWH]] |
|||
[[fa:یهوه]] |
[[fa:یهوه]] |
||
[[fr:YHWH]] |
[[fr:YHWH]] |
||
| Řádek 66: | Řádek 68: | ||
[[it:Tetragramma biblico]] |
[[it:Tetragramma biblico]] |
||
[[lt:Tetragramatonas]] |
[[lt:Tetragramatonas]] |
||
[[mk:Тетраграматон]] |
|||
[[ms:Tetragramaton]] |
|||
[[mwl:Jeobá]] |
[[mwl:Jeobá]] |
||
[[nl:JHWH]] |
[[nl:JHWH]] |
||
Verze z 24. 12. 2010, 17:20
JHVH (hebrejsky יהוה) jsou čtyři písmena (odtud pojmenování tetragrammaton, řecky τετραγράμματον), jimiž se v Tanachu (hebrejské bibli) označuje vlastní jméno Boží. Jelikož původní hebrejský text dochoval pouze tyto čtyři konsonanty, zatímco vokály nikoli, nelze původní výslovnost těchto čtyř písmen spolehlivě rekonstruovat. Židé a většina křesťanských církví vlastní jméno Boží raději nepoužívá jako výraz úcty vůči jménu Božímu. Naproti tomu například svědkové Jehovovi užívají vlastního jména jako projev důvěrného vztahu k Bohu.
Tetragrammaton v hebrejštině a judaismu
Původ tetragrammatu JHVH (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize Exodus. Mojžíš se v něm ptá Boha na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako Jsem, který jsem (hebrejsky אהיה אשר אהיה, ehje ašer ehje).[1][2] Vedle čtyřpísmenné formy je v hebrejském textu zachována také kratší forma JH (יה, vokalizováno Jah) nebo JHV (יהו, vokalizováno Jahu). Tyto kratší formy se zachovaly zejména ve vlastních jménech osob (např. אליהו, Elijahu = Elijáš)[3] nebo v žalmech (např. הללו־יה, halelu-jah = Chvalte JHVH).[4]
Z obavy magické manipulace s Božím jménem a jeho znesvěcení se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[5] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary. Při vokalizaci hebrejského textu Starého zákona se u slova JHVH nepoužily originální vokály, nýbrž vokály z opisného pojmenování Boha Adonaj. Nesprávným čtením pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[6]
Různé praxe překládání a užívání tetragrammatu
Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, židovském překladu Tanachu do řečtiny, který se ovšem později rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně postupuje i drtivá většina křesťanských překladů (Gn 2,15)
- Septuaginta: καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν. [1]
- Vulgáta: Tulit ergo Dominus [„Pán“] Deus hominem et posuit eum in paradiso voluptatis ut operaretur et custodiret illum. [2]
- Bible krále Jakuba: And the LORD [„Pán“] God took the man, and put him into the garden of Eden to dress it and to keep it. [3]
- Bible kralická: Pojav tedy Hospodin [ze staroslověnského gospodъ „Pán“] Bůh člověka, postavil jej v ráji [v zemi] Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. [4]
- Český ekumenický překlad: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. [5]
Raná křesťanská církev židovský zákaz vyslovování Božího jména dále dodržovala, takže v Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Stejně postupovaly všechny křesťanské biblické překlady až do první poloviny 20. století. Některé moderní překlady (například katolická Jeruzalémská bible) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.). V reakci na to roku 2008 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Francis Arinze zakázal užívat toto hebrejské boží jméno v liturgii a nařídil pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán.[7] Další způsob pak volí například Katechismus katolické církve, jenž v textu používá formy JHVH.[8]
Zcela jiný přístup mají svědkové Jehovovi, kteří používají formu Jehova navzdory pochybnostem o původní výslovnosti,[9] neboť to považují za projev důvěrného vztahu a úcty k Bohu.[10] Opírají se přitom zejména novozákonní úryvky J 17, 6 (Kral, ČEP), Mt 6, 9 (Kral, ČEP) a Sk 15, 14 (Kral, ČEP). Užívání opisných titulů pro Boha svědkové Jehovovi považují za „vážnou chybu“, kvůli které pak „mnoha lidem Bůh připadá vzdálený a neosobní“.[10]
Odkazy
Šablona:Portál Křesťanství Šablona:Portál Hebraistika
Reference
- ↑ Ex 3, 14 (Kral, ČEP)
- ↑ SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-303-5. S. 25.
- ↑ 1Kr 17, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Ž 104, 35 (Kral, ČEP)
- ↑ Schubert (1999), s. 24–26.
- ↑ MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 81. (německy)
- ↑ ARINZE, Francis. Letter to the Bishops Conferences on The Name of God [online]. 2008-06-29 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Katechismus katolické církve. Praha: ZVON, 1995. S. 68. § 206.
- ↑ Proč používat Boží jméno, když neznáme jeho přesnou výslovnost?
- ↑ a b Boží jméno — Jak jej používat a jaký má význam
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu JHVH na Wikimedia Commons
Šablona:Link GA [[es:Yahveh#Escritura