Přeskočit na obsah

Činčila: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Sumivec (diskuse | příspěvky)
m Editace uživatele „Honza007100“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Oashi
Řádek 30: Řádek 30:


Činčila je i Viskača, narozdíl od ostatních činčil žije v nížinách.
Činčila je i Viskača, narozdíl od ostatních činčil žije v nížinách.


Jak se o Činčilu starat najdete na domaci-zvirata.7x.cz


== Mutace ==
== Mutace ==

Verze z 17. 6. 2010, 13:32

Tento článek je o rodu Chinchilla. O jiném rodu s českým označením činčila pojednává článek Lagidium.
Jak číst taxoboxČinčila
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďčinčilovití (Chinchillidae)
Rodčinčila (Chinchilla)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Činčila (Chinchilla) je rod hlodavců z čeledi činčilovití (Chinchillidae). Původně pochází z And Jižní Ameriky. Tento malý savec se vzhledově podobá veverce. Má výrazné oči a vzhledem ke své tělesné konstituci i poměrně velký ocas a uši.

Popis

Činčila dorůstá v dospělosti délky těla 25 – 35 cm, délky ocasu 15 – 20 cm a hmotnosti 400 – 600 gramů. Původní barva srsti byla světle až tmavě šedá. Dnes se vyskytují také barevné mutace bílá, stříbrná, černá, béžová a hnědá. Délka života se v přírodě pohybuje mezi 10 až 15 lety, v zajetí se dožívá 18 až 22 let. V přírodě mívá činčila 1–3 vrhy po 1–6 mláďatech. Březost trvá 111–113 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá – hned po narození vidí a jsou osrstěná. Pohlavně dospívají v 5. až 6. měsíci, ale k chovu by se měla používat až od 10. měsíce.

Druhy činčil

  • Činčila krátkoocasá, též činčila pravá (Chinchilla chinchilla) má poddruhy:
  • Činčila královská: Tato zvířata jsou již deset let zcela vyhynulá. Jediný vycpaný exemplář se nachází v Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem. Malá činčila krátkoocasá: V zajetí se tento poddruh chová jen zřídka. Ve volné přírodě žijící zvířata jsou téměř vyhubena.
  • Činčila vlnatá nebo (Chinchilla lanigera): tento druh se v zajetí chová často, ale ve volné přírodě byl už téměř vyhuben. Někteří zoologové ještě rozdělují tento druh vlnaté činčily do tří typů. Vycházejí přitom z rozdílných oblastí původu nebo z rozdílných vzrůstových forem. Potom se tedy rozlišuje typ La-Plata, typ Costina a typ Raton (zakrslá činčila).

Činčily jako domácí zvířata

Jako domácí zvíře se stala činčila oblíbenou teprve v poslední době. Většina činčil žijících v zajetí žije stále ještě na kožešinových farmách.[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj⁠?!]]] A tak existuje neobvyklá situace, kdy z divokého užitkového zvířete se dosud nestalo zvíře domácí. Tento stav se nazývá polodomestikace.

Činčila, která je v chovatelských obchodech nabízena jako kožešinové zvíře, ale nyní i jako domácí zvíře, patří mezi malé činčily a je to kříženec činčily krátkoocasé a činčily vlnaté. Ve vzhledu přitom převládají znaky činčily vlnaté. Ta je stavbou těla protáhlejší s velkýma ušima oproti málokdy přivážené zavalité činčile krátkoocasé.

Činčila je i Viskača, narozdíl od ostatních činčil žije v nížinách.

Mutace

Činčily se nevyskytují pouze v jedné barevné mutaci, existuje mnoho barevných odstínů:

  • Standard grey (běžná šedá) - činčily jsou celé šedé, břicho je bílé.
  • Black velvet (černý samet) - činčily bývají na hřbetě černé, pouze břicho bývá bílé. Je zde letální faktor, kvůli kterému se činčily nemohou křížit mezi sebou, protože by se malé činčily rodily velice slabé. Tyto činčily se můžou rozmnožovat například se standard grey.
  • Black ebony (ebenová čerň) - jedinci jsou celí uhlově černí, břicho, tlapy i uši taktéž.

Externí odkazy

Šablona:Link FA

Šablona:Link FA