Neoklasicismus (literatura): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 22. 1. 2010, 01:15

Novoklasicismus (neoklasicismus) je umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění.

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:

klade důraz na intelekt
důraz na svébytný tvar uměleckého díla
důraz na přísně vyváženou tvorbu
soustředění k souvislé epické linii
spád děje
neosobní vypravěčský styl

Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.

Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem

České země

Vliv novoklasicismu přišel do českého prostředí z Francie a zejména z Německa.

František Langer - Zlatá Venuše – 1910, Snílci a Vrahové – 1921
Josef Čapek - Živý plamen
Karel Čapek - Mezi dvěma polibky
bratří Čapkové - Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny – 1916 a jiné prózy
Antonín Sova - Pankrác Budecius, Kantor – 1916
Viktor Dyk - Krysař – 1915
Božena Benešová - V soumraku – 1900, Kruté mládí, Nedobytné vítězství
Růžena Svobodová - Černí myslivci – 1908, Hrdinné a bezpomocné dětství - 1920
František Xaver Šalda - Dřevoryty staré i nové – 1935
Jaroslav Hilbert - Rytíř Kura – 1906
František Khol - Iluzionisté (1911), Rozmary lásky (1915), Zrcadlo v baru (1916)

Novoklasicismus za okupace

František Kubka - Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie
F. Heřmánek - U bratra celého světa
J. Mařánek - Živé návraty

Související články

Šablona:Pahýl - umění

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Novoklasicismus''' (neoklasicismus) je [[umělecký směr]] z období [[romantismus|romantismu]] (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik [[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]], který v té době směřoval od [[individualismus|individualismu]] k řádu, k nadosobnímu poslání umění.
-Autoři v [[literatura|literatuře]] se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem zachytit dobový kolorit, běželo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.
+Autoři v [[literatura|literatuře]] se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.
 Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy.