Modernismus (teologie): Porovnání verzí
+ související články |
m Stránka Modernismus přemístěna na stránku Modernismus (teologie): místo pro rozcestník |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 5. 8. 2009, 09:06
Jako modernismus se v náboženství označuje myšlenkový proud přelomu 19. a 20. století, který se pokusil spojit historické křesťanství s moderní vědou a filozofií.
Pojem modernismus byl nejprve použit v protestantství, avšak jeho zásady byly přijímány též teology jiných církví. Reakcí byl uvnitř protestantských církví křesťanský fundamentalismus a evangelikalismus. Modernismus však zasáhl také reformní židovství, především v USA. Nejdůležitějšího rozšíření se však modernismus dočkal v katolické církvi, kde též došlo k tzv. modernistické krizi.
Modernismus přišel s aplikací historicko-kritické metody v biblické exegezi a dějinách dogmatu. Dogmatické pravdy nejsou podle modernistů věčné, nýbrž dobově podmíněné.
Někteří modernisté
- Alfred Firmin Loisy: V L'Évangile et l'Église (1902) „odhalil“, že se Ježíš považoval za proroka a že nechtěl založit církev ani neuvažoval o svátostech. Podle Loisyho je úkolem církve dávat naději, nikoliv zvěstovat dogmata. Křesťanství má být náboženstvím humanismu, nikoliv kontroly myšlení.
- George Tyrrell
- Édouard Le Roy
- Baron Friedrich von Hügel
- Ernesto Buonaiuti
- Giovanni Semeria
- Antonio Fogazzaro
Modernistická krize
Papež Pius X. (1903–1914) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v encyklice Pascendi Dominici gregis (1907) a dekretu Lamentabili sane exitu. Kněz Umberto Benigni navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů Sodalitium Pianum (Solidarita s Piem) – integristů – která bojovala proti modernistům. Část současných teologů definuje modernismus vlastně pozitivně jako seznam herezí uvedených v encyklice Pascendi Dominici gregis a dekretu Lamentabili sane exitu. Tento seznam zahrnuje názorové proudy od protestatských herezí, ateismu, agnosticismu až po zastánce historické metody exegeze.