Jan z Falkenštejna: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m -Ulrika je tak v románu od Ludmily Vaňkové
Bonio (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 71: Řádek 71:
[[Kategorie:Narození 13. století|Falkenštejna, Jan (Ješek) z]]
[[Kategorie:Narození 13. století|Falkenštejna, Jan (Ješek) z]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. století|Falkenštejna, Jan (Ješek) z]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. století|Falkenštejna, Jan (Ješek) z]]

[[pl:Jan z Falkenštejnu]]

Verze z 14. 1. 2009, 00:52

Příbuzenstvo
otec Záviš z Falkenštejna
matka Kunhuta Uherská
nevlastní sestra manželka Hynka Krušiny z Lichtemburka
nevlastní bratr Václav II.
nevlastní sestra Kunhuta Přemyslovna
nevlastní sestra Anežka Přemyslovna
nevlastní bratr neznámého jména z manželství s Alžbětou

Jan z Falkenštejna (asi 1282 - po 1337) byl syn královny vdovy Kunhuty Uherské a Záviše z Falkenštejna.

Po bitvě

Královna Kunhuta ovdověla roku 1278 po bitvě na Moravském poli, kde český král Přemysl Otakar II. potupně zahynul. Království české bylo poté svěřeno do péče synovce zemřelého krále Oty Braniborského, protože následník byl tehdy teprve sedmiletý. Správce Ota složitou situaci vyřešil vězněním následníka Václava a královny Kunhuty na hradě Bezděz. Kunhutě se podařilo z internace utéct a přesídlit na Moravu, odkud se mohla snažit získat příznivce pro Václavovo propuštění. V zemi byla bída, neúroda a hladomor.

Záviš z Falkenštejna, kdysi rebel proti českému králi, je doložen na Moravě jistě na počátku roku 1281 jako purkrabí v královnině Hradci nad Moravicí. Někdy v té době se stal milencem královny vdovy. Po návratu Mikuláše Opavského z habsburského zajetí se pro vážné neshody s tímto Kunhutiným nevlastním synem musela milenecká dvojice přestěhovat jinam. V květnu roku 1283 byl z braniborského vězení konečně zpět do vyhladovělé a zpustošené země propuštěn mladičký následník trůnu Václav II. a pár týdnů nato se vrátila do hlavního města i Kunhuta asi i s malým Ješkem, dítětem zplozeným s pouhým Vítkovcem.

Záviš z Falkenštejna se stal rádcem, přítelem a učitelem mladého krále a Václav si jej zamiloval. Dokonce souhlasil se svatbou. Morganatická svatba Ješkových rodičů proběhla buď roku 1284 či pár měsíců před královninou smrtí v květnu roku 1285. Kunhuta zemřela v září, asi na tuberkulozu. V říjnu 1285 věnoval Václav II. Ješkovi a jeho otci královské město Poličku, hrad Lanšperk, město Lanškroun a další zboží.

Ovdovělý Záviš se znovu oženil a pro podezření ze spiknutí proti svému králi byl asi v lednu 1289 zajat a uvězněn.

Roku 1290 nechal Václav II. Záviše z Falkenštejna, kdysi svého milovaného otčíma, pod hradem Hluboká popravit.

Řád německých rytířů

Ješek byl přes matku spřízněn s Přemyslovci, Arpádovci, Rurikovci, Kapetovci a dokonce i s Habsburky a jím se tyto aktuálně vládnoucí dynastie nebezpečně a nepřípustně sbližovaly s pouhými vazaly z česko-rakouského pomezí. [1]

Osiřelého osmiletého chlapce svěřil Václav II. do péče řádu německých rytířů. Ve službách řádu Ješek udělal skvělou kariéru, stal se komturem v Řepíně a v roce 1328 zemským komturem pro Čechy a Moravu. Pravděpodobně se zúčastnil křižáckého tažení krále Jana do Litvy. Pak se stal komturem v Altshausu a roku 1337 je opět doložen jako komtur v Řepíně.

Zemřel někdy po roce 1337. Dochovala se pečeť, kde je zobrazen apokalyptický Kristus sedící na duze a z úst mu vycházejí dva meče.

Reference

  1. ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech.. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2004. S. 114. 

Literatura

  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. 
  • ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech.. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2004. ISBN 80-86569-24-1. 
  • URBAN, Jan. Lichtenburkové : vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-579-X. 

Externí odkazy

Šablona:Portál Středověk