Podmět: Porovnání verzí
m →Literatura: typografie za použití AWB |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Podmět''' je [[větný člen]] vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti. V [[Trpný rod|pasivních]] [[věta (lingvistika)|větách]] může podmět představovat cíl děje. Spolu s [[přísudek|přísudkem]] je základním [[větný člen|větným členem]]. |
'''Podmět''' je [[větný člen]] vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti. V [[Trpný rod|pasivních]] [[věta (lingvistika)|větách]] může podmět představovat cíl děje. Spolu s [[přísudek|přísudkem]] je základním [[větný člen|větným členem]]. |
||
Ve [[ohýbání|flektivních]] [[jazyk (lingvistika)|jazycích]] se podmět shoduje s přísudkem v [[osoba (mluvnice)|osobě]], [[číslo (mluvnice)|čísle]], popř. i [[jmenný rod|rodě]]. Užívá-li jazyk [[mluvnický pád|pády]], v [[akuzativní jazyk|akuzativním jazyce]] mu odpovídá [[nominativ]], v [[ergativní jazyk|ergativním]] pak [[ergativ]], nebo [[absolutiv]]. |
Ve [[ohýbání|flektivních]] [[jazyk (lingvistika)|jazycích]] se podmět shoduje s přísudkem v [[osoba (mluvnice)|osobě]], [[číslo (mluvnice)|čísle]], popř. i [[jmenný rod|rodě]]. Užívá-li jazyk [[mluvnický pád|pády]], v [[akuzativní jazyk|akuzativním jazyce]] mu odpovídá [[nominativ]], v [[ergativní jazyk|ergativním]] pak [[ergativ]], nebo [[absolutiv]]. |
||
V jiných jazycích je třeba podmět vymezit specifickým způsobem; např. v izolačních jazycích (jako je [[čínština]]) se podmět musí definovat ve vztahu k [[sloveso|slovesu]]. Vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou |
V jiných jazycích je třeba podmět vymezit specifickým způsobem; např. v izolačních jazycích (jako je [[čínština]]) se podmět musí definovat ve vztahu k [[sloveso|slovesu]]. Vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou 1. pádu: kdo? co? a přísudkem. |
||
Slovo ''pod-mět'' je [[kalk]] z latinského ''sub-jectum''. |
Slovo ''pod-mět'' je [[kalk]] z latinského ''sub-jectum''. |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
V [[čeština|češtině]] je podmět často nevyjádřený. V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa: ''Dokážu to (první osoba).'' ''Dokážeš to (druhá osoba).'' Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z nějakého důvodu zdůraznit: ''Ty to dokážeš!'' |
V [[čeština|češtině]] je podmět často nevyjádřený. V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa: ''Dokážu to (první osoba).'' ''Dokážeš to (druhá osoba).'' Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z nějakého důvodu zdůraznit: ''Ty to dokážeš!'' |
||
Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo kontextu. Často se nevyjadřuje '''všeobecný podmět''', který označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: ''Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ( |
Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo kontextu. Často se nevyjadřuje '''všeobecný podmět''', který označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: ''Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl („někdo“). Tak nám zabili Ferdinanda („oni“).'' Nevyjádřený je také '''podmět neurčitý''': ''Hrklo ve mně. Je mi chladno.'' |
||
=== Rozvitý podmět === |
=== Rozvitý podmět === |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
== Vztah podmětu k jiným větným členům == |
== Vztah podmětu k jiným větným členům == |
||
* Podmět spolu s '''přísudkem''' tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá '''predikace'''. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: ''Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme ( |
* Podmět spolu s '''přísudkem''' tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá '''predikace'''. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: ''Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme („my“). Sestra nepřišla.'' U '''přísudku jmenného se sponou''' se podmět shoduje s přísudkovým přídavným jménem: ''Špenát je zdravý.'' Pokud je sponou podstatné jméno, shoduje se s podmětem v rodě pouze v případě, že existuje patřičné [[přechylování|přechýlené]] slovo: ''Otec je zpěvák. Matka je zpěvačka. x Změna je život.'' |
||
* Podmět je často rozvíjen '''přívlastkem''', který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný. |
* Podmět je často rozvíjen '''přívlastkem''', který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný. |
||
* Podmět a '''předmět''' lze v mnohých větách zaměnit změnou [[slovesný rod|slovesného rodu]]: ''Zahradník očesal jabloně. - Jabloně byly zahradníkem očesány.'' Předmět ani '''příslovečné určení''' nikdy |
* Podmět a '''předmět''' lze v mnohých větách zaměnit změnou [[slovesný rod|slovesného rodu]]: ''Zahradník očesal jabloně. - Jabloně byly zahradníkem očesány.'' Předmět ani '''příslovečné určení''' nikdy nerozvíjí podmět. |
||
* '''Doplněk''' rozvíjí zároveň podmět i přísudek: ''Otec se zdál unavený.'' |
* '''Doplněk''' rozvíjí zároveň podmět i přísudek: ''Otec se zdál unavený.'' |
||
Verze z 21. 8. 2021, 22:27
Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti. V pasivních větách může podmět představovat cíl děje. Spolu s přísudkem je základním větným členem. Ve flektivních jazycích se podmět shoduje s přísudkem v osobě, čísle, popř. i rodě. Užívá-li jazyk pády, v akuzativním jazyce mu odpovídá nominativ, v ergativním pak ergativ, nebo absolutiv. V jiných jazycích je třeba podmět vymezit specifickým způsobem; např. v izolačních jazycích (jako je čínština) se podmět musí definovat ve vztahu k slovesu. Vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou 1. pádu: kdo? co? a přísudkem. Slovo pod-mět je kalk z latinského sub-jectum.
Slovní druhy v podmětu
Podmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici podmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Podmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady:
- Otec (podstatné jméno) pracuje.
- Poslední (přídavné jméno) se připraví.
- Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
- Ne (částice) je mé poslední slovo.
- To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.
- Kdo přišel první (vedlejší věta podmětná), vyhrál.
Typy podmětu
Nevyjádřený podmět
V češtině je podmět často nevyjádřený. V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa: Dokážu to (první osoba). Dokážeš to (druhá osoba). Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z nějakého důvodu zdůraznit: Ty to dokážeš!
Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo kontextu. Často se nevyjadřuje všeobecný podmět, který označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl („někdo“). Tak nám zabili Ferdinanda („oni“). Nevyjádřený je také podmět neurčitý: Hrklo ve mně. Je mi chladno.
Rozvitý podmět
Podmět, na nějž se nevážou další větné členy, se nazývá holý: Petr jede na kole. Podmět s dalšími větnými členy je rozvitý podmět, neboli podmětová část věty: Náš milovaný syn Jan Novák mladší, chlouba naší rodiny, spáchal zločin. Pokud je v podmětu spojeno několik výrazů, které označují různé jevy skutečnosti, jde o podmět několikanásobný. Jednotlivé členy několikanásobného podmětu mohou být navzájem spojeny různými způsoby:
- Petr, Pavel a Adam mě mají rádi.
- To okno rozbil buď Petr, nebo Anička.
- Ne my, ale naše děti ponesou následky.
- Tatínek s maminkou jdou spát.
Vztah podmětu k jiným větným členům
- Podmět spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá predikace. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme („my“). Sestra nepřišla. U přísudku jmenného se sponou se podmět shoduje s přísudkovým přídavným jménem: Špenát je zdravý. Pokud je sponou podstatné jméno, shoduje se s podmětem v rodě pouze v případě, že existuje patřičné přechýlené slovo: Otec je zpěvák. Matka je zpěvačka. x Změna je život.
- Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný.
- Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. - Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjí podmět.
- Doplněk rozvíjí zároveň podmět i přísudek: Otec se zdál unavený.
Odkazy
Literatura
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 82–83.
Související články
Externí odkazy
- Slovníkové heslo podmět ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Podmět v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích