Vedlejší věta
Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Vedlejší větu poznáme podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty.
Druhy vedlejších vět[editovat | editovat zdroj]
Vedlejší věta nahrazuje některý z větných členů a podle toho rozlišujeme vedlejší věty:
- podmětné: Kdo vydrží, bude obdarován.
- přísudkové, též sponové (nahrazují jmennou část přísudku jmenného se sponou): Nejsem ten, za koho mě máte.
- předmětné, Vážou se na sloveso a ptáme se na ně 1-6 pádem: Odpověděl, že mu na tom nezáleží.
- přívlastkové: Srazil se s mužem, který kouřil dýmku.
- příslovečné, např.
- příslovečné místní: Kde nic není, ani smrt nebere.
- příslovečné časové: Až to budeš natírat příště, musíš to vzít zelenou.
- příslovečné způsobové: Proroctví se naplnilo, jak bylo předpovězeno.
- příslovečné podmínky: Když pomyješ a uklidíš, uvařím něco dobrého.
- příslovečné přípustky: I přestože je tady zákaz vstupu, někdo tam šel.
- příslovečné účelová: Aby neměl hlad, snědl všechny buchty.
- měrová: Bylo tam takové horko, až jsme se potili.
- příčinná: Nemohl jít do školy, protože byl nemocný.
- doplňkové: Našel ho, jak leží na zemi.
Vztahy vedlejších vět k ostatním větám[editovat | editovat zdroj]
Vedlejší věta je v souvětí závislá na jiné větě, zároveň však může být rozvíjena jinou vedlejší větou. Existují tak následující možnosti:
- vedlejší věta, závislá na hlavní větě: Tatínek řekl, že se dobře najedl.
- vedlejší věta, závislá na vedlejší větě: Tatínek řekl, že by rád věděl, co maminka uvaří zítra.
- vedlejší věta, souřadně spojená s jinou vedlejší větou: Radili nám, abychom se chovali tiše a neupozorňovali na sebe. Mezi souřadně spojenými vedlejšími větami, může být - stejně jako mezi několikanásobnými větnými členy nebo mezi hlavními větami – různý vztah:
- slučovací (kopulativní)
- stupňovací (gradační)
- odporovací (adverzativní)
- vylučovací (disjunktivní)
- příčinný (kauzální)
- důsledkový (konkluzívní)
Nepravé věty vedlejší[editovat | editovat zdroj]
Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího – jejich spojovací výraz by bylo možno snadno nahradit souřadným spojením. Mohou být různých druhů, např.:
- přívlastkové: Ulicí jel cyklista, co vrazil do zaparkovaného auta.
- příslovečné účelové: Cesta stoupá, aby náhle klesla do údolí.
- příslovečné časové: Čeští hokejisté celý zápas nedokázali skórovat, když náhle vstřelili dvě branky.
Polovětné vazby[editovat | editovat zdroj]
Jako polovětné vazby se označují konstrukce, které jsou na přechodu mezi větou vedlejší a větným členem. V češtině jsou polovětné vazby vytvářeny nejčastěji za použití přechodníků: Holčička četla knihu (,) sedíc v křesle.
