Arbogast starší: Porovnání verzí

Flavius Arbogast
Flavius Arbogast
Narození	4. století?
Úmrtí	8. září 394 ; kolem řeky Vipava a Soča
Národnost	franská
Rodiče	Bauto
Příbuzní	Richomeres (strýc)
Vojenská kariéra
Hodnost	Magister militum
Doba služby	388? - 394
Sloužil	římské legie
Bitvy	bitva u Sávy; bitva na řece Frigidus

Interaktivně procházet historii

Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 18. 4. 2021, 18:50

Flavius Arbogast (4. století^? - 8. září 394) byl římský uzurpátor a magister militum franského původu.^[1]^[2] Císařem Theodosiem I. byl jmenován comitem Galie.^{[pozn. 1]}

Podle poznámek Jana z Antiochie byl Flavius Arbogast údajně synem římskofranského magistra militum Bauta,^[3] významného generála a rádce císaře Valentiniana II., ale tato informace je nejistá. Pokud by informace Jana z Antiochie byla správná, pak by to znamenalo, že Arbogast byl synem muže, který měl v římské říši významné postavení a navzdory jeho jménu byl Arbogast spíše římského původu a nikoliv germánského.

Životopis

Ve službě císaře

Arbogast od roku 388 do roku 394 působil jako magister militum v římské armádě. Nejprve ve službách Theodosia I. proti uzurpátorovi Magnusi Maximovi.^[4] Podle protikřesťansky smýšlejícího spisu historika Zósima byl Arbogast prvním římským magistrem militum, který nebyl jmenován císařem, ale vyhlášen jeho vlastními jednotkami. V takovém případě by pro císaře bylo obtížné ho odstranit. Pro zaujatost spisů, ale někteří moderní historikové předpokládají, že Arbogast byl do funkce jmenován Theodosiem I., od něhož dostal na dohled mladého Valentiniana II., císaře v západní části říše. V té době to znamenalo především zajišťování limes Romanus na Rýně, kde roku 388 byli římskými vojsky poraženi Frankové snad pod vedením Marcomera, kteří podnikli represivní výpravu přes řeku Rýn. Arbogast vítězstvím v bitvě dokázal situaci na hranici Rýna znovu stabilizovat. Vyplývá to ze zprávy Sulpicia Alexandra, která se dochovala v historické práci Řehoře z Tours. Ačkoli nebyl křesťanem, měl dobré vztahy například s milánským biskupem Ambrosiem.^[5]

Arbogastova moc však rostla a tak když se mladý Valentinian pokusil osvobodit od vlivu mocného Arbogasta a veřejně mu předložil odvolací listinu, podle Zósima Arbogast listinu roztrhal se slovy, že císař mu nedal jeho moc, a proto mu ji nemúže ani sebrat. Krátce na to, 15. května 392 byl ve svém paláci ve Vienne, Valentinian nalezen oběšený.^[6] Okolnosti úmrtí nejsou zcela známé, protože historické zdroje nejsou jednotné. Některé z nich píšou, že císaře zavraždil Arbogast.^[4] Je však velmi pravděpodobné, že Valentinian, který byl ponížený a proti Arbogastovi zcela bezbranný, již tuto situaci a příkoří nezvládal a tak sám spáchal sebevraždu.^[5] Tuto možnost podporuje skutečnost, že Arbogast po Valentinianově smrti čekal tři měsíce na jmenování nového císaře z východní části říše. Pravděpodobně doufal v to, že novým císařem Theodosius I. bude jmenovat svého nezletilého syna Honoria, kterého by mohl znovu ovládat a tím si moc zajistit pro sebe. Theodosius I. ale váhal a zpočátku císaře v západní části říše nejmenoval.

Uzurpace trůnu

Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a císařem v západní části říše 22. srpna 392 jmenoval rétorika Eugenia, čímž si trůn uzurpoval. Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali pohané jako Quintus Aurelius Symmachus Eusebius a Nicomachus Flavianus si jmenováním loajálního Eusebia zajistil moc a nadvládu pro sebe. Dosazením Eusebia na trůn získala na moci pohansky smýšlející frakce římské elity a tak ihned po jmenování odmítla křesťanská církev s Arbogastem a císařem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v římském senátu uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance všech náboženství. Na konci 4. století bylo křesťanství ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smyšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul pontifex maximus.

Jmenování Eugenia císařem Theodosia vyprovokovalo. Jmenování nedynastického spoluvládce neuznal a odmítl i všechny diplomatické nabídky od Eugenia a Arbogasta, naopak se vydal na válečné tažení proti oběma uzurpátorům. Do čela armády postavil Arbogastova strýce Richomera, ten ale cestou z východu na západ zemřel. Eusebius s Arbogastem se s armádou vydal proti nim. Obě armády se střetly 5. a 6. září 394, v extrémně krvavé bitvě na řece Frigidus v údolí řeky Vipavy, přítoku řeky Soči. Pro Eusebia i Arbogasta bitva skončila drtivou porážkou. V boji rovněž smrtí mnoha vůdců zanikly nejlepší jednotky západní části říše, které se ze ztrát v bitvě již nikdy nevzpamatovaly. Eugenius byl po prohrané bitvě popraven a Arbogast krátce nato spáchal sebevraždu.

Odkazy

Poznámky

↑ Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arbogast der Ältere na německé Wikipedii.

↑ Historia. Michiganská univerzita: F. Steiner Dostupné online. S. 248. (anglicky)
↑ JONES, Arnold Hugh Martin. The Later Roman Empire, 284-602: A Social Economic and Administrative Survey. [s.l.]: Johns Hopkins University Press Dostupné online. ISBN 978-0-8018-3348-9. S. 159. (anglicky)
↑ The Cambridge Ancient History. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-23349-1. (anglicky)
↑ ^a ^b Biographical Dictionary. Society for the Diffusion of Useful Knowledge (Great Britain): Longman Dostupné online. S. 248. (anglicky)
↑ ^a ^b BUNSON, Matthew. A Dictionary of the Roman Empire. [s.l.]: OUP USA Dostupné online. ISBN 978-0-19-510233-8. S. 24. (anglicky)
↑ GRAINDOR, Paul; GRÉGOIRE, Henri. Byzantion. [s.l.]: Fondation Byzantine Dostupné online. S. 47. (anglicky)

[3] Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.

[1] Historia. Michiganská univerzita: F. Steiner Dostupné online. S. 248. (anglicky)

[2] JONES, Arnold Hugh Martin. The Later Roman Empire, 284-602: A Social Economic and Administrative Survey. [s.l.]: Johns Hopkins University Press Dostupné online. ISBN 978-0-8018-3348-9. S. 159. (anglicky)

[4] The Cambridge Ancient History. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-23349-1. (anglicky)

[longmn-5] Biographical Dictionary. Society for the Diffusion of Useful Knowledge (Great Britain): Longman Dostupné online. S. 248. (anglicky)

[bunson-6] BUNSON, Matthew. A Dictionary of the Roman Empire. [s.l.]: OUP USA Dostupné online. ISBN 978-0-19-510233-8. S. 24. (anglicky)

[7] GRAINDOR, Paul; GRÉGOIRE, Henri. Byzantion. [s.l.]: Fondation Byzantine Dostupné online. S. 47. (anglicky)

[1]

[2]

[pozn. 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
  | podpis =
  }}
-'''Flavius Arbogast''' ([[4. století]]{{Nejisté datum|narození}} - [[8. září]] [[394]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[uzurpátor]] a [[magister militum]] [[Frankové|franského]] původu.<ref>{{Citace monografie
+'''Flavius Arbogast''' ([[4. století]]{{Nejisté datum|narození}} - [[8. září]] [[394]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[uzurpátor]] a ''[[magister militum]]'' [[Frankové|franského]] původu.<ref>{{Citace monografie
  | titul = Historia
  | url = https://books.google.cz/books?id=_CkXAQAAMAAJ&q=Arbogast+magister+militum&dq=Arbogast+magister+militum&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwies6HErIbwAhWElIsKHaOhAdQQ6AEwAXoECAkQAg
@@ Řádek 41: / Řádek 41: @@
  | isbn = 978-0-8018-3348-9
  | jazyk = en
-}}</ref> Císařem [[Theodosius I.|Theodosiem I.]] byl jmenován comem [[Galie]].{{Poznámka|Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.}}
+}}</ref> Císařem [[Theodosius I.|Theodosiem I.]] byl jmenován comitem [[Galie]].{{Poznámka|Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.}}
-Podle poznámek [[Jan z Antiochie|Jana z Antiochie]] byl Flavius Arbogast údajně synem římskofranského [[Bauto|Bauta]],<ref>{{Citace monografie
+Podle poznámek [[Jan z Antiochie|Jana z Antiochie]] byl Flavius Arbogast údajně synem římskofranského ''magistra militum'' [[Bauto|Bauta]],<ref>{{Citace monografie
  | titul = The Cambridge Ancient History
  | url = https://books.google.cz/books?id=xpXxAAAAMAAJ&q=Arbogast+magister+militum&dq=Arbogast+magister+militum&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwies6HErIbwAhWElIsKHaOhAdQQ6AEwCHoECAgQAg
@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
  | isbn = 978-0-521-23349-1
  | jazyk = en
-}}</ref> významného poradce císaře [[Valentinianus II.|Valentiniana II.]], ale tato informace je nejistá. Pokud by informace Jana z Antiochie byla správná, pak by to znamenalo, že Arbogast byl synem muže, který měl v římské říši významné postavení a navzdory jeho jménu byl Arbogast spíše římského původu a nikoliv germánského.
+}}</ref> významného generála a rádce císaře [[Valentinianus II.|Valentiniana II.]], ale tato informace je nejistá. Pokud by informace Jana z Antiochie byla správná, pak by to znamenalo, že Arbogast byl synem muže, který měl v římské říši významné postavení a navzdory jeho jménu byl Arbogast spíše římského původu a nikoliv germánského.
 == Životopis ==
 === Ve službě císaře ===
-Arbogast od roku 388 do roku 394 působil jako magister militum v římské armádě. Nejprve ve službách [[Theodosius I.|Theodosia I.]] proti uzurpátorovi [[Magnus Maximus|Magnusi Maximovi]].<ref name="longmn">{{Citace monografie
+Arbogast od roku 388 do roku 394 působil jako ''magister militum'' v římské armádě. Nejprve ve službách [[Theodosius I.|Theodosia I.]] proti uzurpátorovi [[Magnus Maximus|Magnusi Maximovi]].<ref name="longmn">{{Citace monografie
  | titul = Biographical Dictionary
  | url = https://books.google.cz/books?id=9w1FAAAAYAAJ&pg=PA248&dq=Arbogast&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi5t5W-q4bwAhXtsIsKHUkRDHEQ6AEwAnoECAEQAg#v=onepage&q=Arbogast&f=false
@@ Řádek 60: / Řádek 60: @@
  | strany = 248
  | jazyk = en
-}}</ref> Podle protikřesťansky smýšlejícího spisu historika [[Zósimos|Zósima]] byl Arbogast prvním římským magisterem militem, který nebyl jmenován císařem, ale vyhlášen jeho vlastními jednotkami. V takovém případě by pro císaře bylo obtížné ho odstranit. Pro zaujatost spisů, ale někteří moderní historikové předpokládají, že Arbogast byl do funkce jmenován Theodosiem I., od něhož dostal na dohled mladého [[Valentinianus II.|Valentiniana II.]], císaře v [[Západořímská říše|západní části říše]]. V té době to znamenalo především zajišťování [[Limes Romanus]] na [[Rýn]]ě, kde roku 388 byli římskými vojsky poraženi [[Frankové]] snad pod vedením [[Marcomer]]a, kteří podnikli represivní výpravu přes řeku Rýn. Arbogast vítězstvím v bitvě dokázal situaci na hranici Rýna znovu stabilizovat. Vyplývá to ze zprávy [[Sulpicius Alexandr|Sulpicia Alexandra]], která se dochovala v historické práci [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]]. Ačkoli nebyl křesťanem, měl dobré vztahy například s [[Arcidiecéze milánská|milánským biskupem]] [[Svatý Ambrož|Ambrosiem]].<ref name="bunson">{{Citace monografie
+}}</ref> Podle protikřesťansky smýšlejícího spisu historika [[Zósimos|Zósima]] byl Arbogast prvním římským ''magistrem militum'', který nebyl jmenován císařem, ale vyhlášen jeho vlastními jednotkami. V takovém případě by pro císaře bylo obtížné ho odstranit. Pro zaujatost spisů, ale někteří moderní historikové předpokládají, že Arbogast byl do funkce jmenován Theodosiem I., od něhož dostal na dohled mladého [[Valentinianus II.|Valentiniana II.]], císaře v [[Západořímská říše|západní části říše]]. V té době to znamenalo především zajišťování ''[[limes Romanus]]'' na [[Rýn]]ě, kde roku 388 byli římskými vojsky poraženi [[Frankové]] snad pod vedením [[Marcomer]]a, kteří podnikli represivní výpravu přes řeku Rýn. Arbogast vítězstvím v bitvě dokázal situaci na hranici Rýna znovu stabilizovat. Vyplývá to ze zprávy [[Sulpicius Alexandr|Sulpicia Alexandra]], která se dochovala v historické práci [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]]. Ačkoli nebyl křesťanem, měl dobré vztahy například s milánským biskupem [[Svatý Ambrož|Ambrosiem]].<ref name="bunson">{{Citace monografie
  | příjmení1 = Bunson
  | jméno1 = Matthew
@@ Řádek 84: / Řádek 84: @@
 === Uzurpace trůnu ===
-Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a císařem v západní časti říše 22. srpna 392 jmenoval [[rétorika]] [[Eugenius|Eugenia]], čímž si trůn [[Uzurpátor|uzurpoval]]. Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali pohané jako [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius]] a [[Virius Nicomachus Flavianus|Nicomachus Flavianus]] si jmenováním loajálního Eusebia zajistil moc a nadvládu pro sebe. Dosazaním Eusebia na trůn získala na moci pohansky smýšlející frakce a tak ihned po jmenování odmítla křesťanská církev s Arbogastem a císařem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v římském senátu uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance, všech náboženství. Na konci 4. století bylo křesťanství ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smyšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul [[pontifex maximus]].
+Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a císařem v západní části říše 22. srpna 392 jmenoval [[rétorika]] [[Eugenius|Eugenia]], čímž si trůn [[Uzurpátor|uzurpoval]]. Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali pohané jako [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius]] a [[Virius Nicomachus Flavianus|Nicomachus Flavianus]] si jmenováním loajálního Eusebia zajistil moc a nadvládu pro sebe. Dosazením Eusebia na trůn získala na moci pohansky smýšlející frakce římské elity a tak ihned po jmenování odmítla křesťanská církev s Arbogastem a císařem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v římském senátu uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance všech náboženství. Na konci 4. století bylo křesťanství ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smyšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul [[pontifex maximus]].
 Jmenování Eugenia císařem [[Theodosius I.|Theodosia]] vyprovokovalo. Jmenování nedynastického spoluvládce neuznal a odmítl i všechny diplomatické nabídky od Eugenia a Arbogasta, naopak se vydal na válečné tažení proti oběma uzurpátorům. Do čela armády postavil Arbogastova strýce [[Richomeres|Richomer]]a, ten ale cestou z východu na západ zemřel. Eusebius s Arbogastem se s armádou vydal proti nim. Obě armády se střetly 5. a 6. září 394, v extrémně krvavé [[Bitva na řece Frigidus|bitvě na řece Frigidus]] v údolí řeky Vipavy, přítoku řeky [[Soča|Soči]]. Pro Eusebia i Arbogasta bitva skončila drtivou porážkou. V boji rovněž smrtí mnoha vůdců zanikly nejlepší jednotky západní části říše, které se ze ztrát v bitvě již nikdy nevzpamatovaly. Eugenius byl po prohrané bitvě popraven a Arbogast krátce nato spáchal sebevraždu.
@@ Řádek 98: / Řádek 98: @@
 {{autoritní data}}
 {{Portály|Lidé|Starověký Řím|Francie|Válka|Politika}}
 [[Kategorie:Franští válečníci]]
 [[Kategorie:Starověcí římští vojáci]]