Richomeres

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richomeres
Narození4. století
Úmrtí393
Národnostfranská
Manžel(ka)Ascyla?
DětiTheodemer?
PříbuzníArbogast (synovec)
Vojenská kariéra
HodnostMagister militum
Doba služby377? - 393
Sloužilřímské legie
VálkyGótské války
Bitvybitva u Adrianopole

Flavius ​​Richomeres také Ricomer (4. století - 393) byl franský válečník, římský magister militum a římský konzul na konci 4. století.[1] Jeho synovcem byl generál Arbogast. Je možné, že je totožný s Richomerem, otcem Theodemera, který se později stal králem Franků, ale pro toto tvrzení chybí historické zdroje.

Kolem roku 377 či 378 byl Richomeres domestikos císaře Gratiana. Ve službách římské armády odešel z Galie do Thrákie, kde se zapojil do gótských válek císaře Valense,[2] kterého se u Adrianopolu snažil přesvědčit, aby vyčkal na podporu vojska císaře Gratiana. Mezitím jejich protivník gótský vůdce Fritigern požadoval římské rukojmí, aby měl záruky míru.[3] Mezi požadované rukojmí se přidal i Richomeres, který se ujal vůdčí pozice a vedl ostatní rukojmí do tábora Gótů. Než ale s ostatními stačil do tábora dojít, došlo k porušení dohody obou znepřátelených stran, které vyústilo v bitvu Adrianopole.[4] Richomeres byl na bitevním poli poražen, ale rychlým ústupem si zachránil život. Valensova armáda však byla z velké části zničena a mnoho vojenských vůdců padlo, včetně samotného císaře Valense.

Kolem roku 383 byl jmenován magisterem militum per orientem (velitel východní části říše) a v roce 384 římským konzulem.[5] V roce 388 ho Theodosius I. vyslal s jeho synovcem Arbogastem, Promotem a Timasiem proti římskému uzurpátorovi Magnusi Maximovi, kterého v bitvě porazili a následně v Aquileii popravili.[6] Od roku 388 až do své smrti v roce 393 působil jako comes et magister utriusque militiae (nejvyšší velitel východní části říše).[7]

Richomeres se zajímal o literaturu a znal rétoriky jakými byl Libanios či Augustin. Svému synovci Arbogastovi představil i rétorika Eugenia. O několik let později se Arbogast chopil moci v západní části římské říše. Po smrti Valentiniana II. Arbogast povýšil Eugenia na císaře, zatímco on sám zůstal vůdcem a generalissimem. V roce 393 Theodosius I. zorganizoval vojenské tažení proti Arbogastovi, přičemž Richomeres byl postaven do čela vojenské kavalerie proti vlastnímu synovci. V roce 393 Richomeres během přesunu z východu na západ, krátce před bitvou zemřel. Arbogast a Eugenius byli v následné bitvě na řece Frigidus s římskou kavalerií poraženi. Eugenius byl zajat a popraven, Arbogast před dopadením spáchal sebevraždu vlastním mečem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richomeres na anglické Wikipedii.

  1. MARCELLINUS, Ammianus. Ammiani Marcellini rerum gestarum qui de 31. supersunt, libri 18. Ope mss. codicum emendati ab Henrico Valesio, & auctoribus adnotationibus illustrati. Necnon excerpta vetera de gestis Constantini & regum Italiae. Národní centrální knihovna ve Florencii: ex officina Antonii Dezallier, via Jacobea ad Coronam auream, 1681. Dostupné online. S. 631. (latinsky) 
  2. JACOBSEN, Torsten Cumberland. The Gothic War: Rome's Final Conflict in the West. Michiganská univerzita: Westholme, 2009. 370 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59416-084-4. S. 47. (anglicky) 
  3. FRANCE, John; DEVRIES, Kelly. Warfare in the Dark Ages. [s.l.]: Ashgate, 2008. 485 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-2557-5. S. 168. (anglicky) 
  4. ELLIOTT, Thomas George. Ammianus Marcellinus and Fourth Century History. Michiganská univerzita: S. Stevens, 1983. 277 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89522-023-3. S. 198. (anglicky) 
  5. BURGON, John William. Letters from Rome to Friends in England. [s.l.]: J. Murray, 1862. 420 s. Dostupné online. S. 151. (anglicky) 
  6. MARCELLINUS, Ammianus. Historia - Svazek 57,Vydání 1–4. Michiganská univerzita: F. Steiner, 2008. Dostupné online. S. 477. (anglicky) 
  7. WINTJES, Jorit. Das Leben des Libanius. Michiganská univerzita: Leidorf, 2005. 303 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89646-834-5. S. 211. (německy)