Lidské svalstvo

Kosterní sval na podélném řezu

Svalstvo člověka představuje soubor svalů jejímž základem je příčně pruhovaná svalová tkáň, která je schopna smrštění. Ta je funkčně spjata s kloubně-pohybovým skeletem (pasivní pohybový aparát) a spolu vytváří aktivní pohybový aparát, nervově řízený. Svaly (musculi) jsou funkčí složky, orgány tohoto aktivního pohybového aparátu. Název musculus (lat. myška, řec. myš) vznikl zřejmě podle protáhlého tvaru svalu.

Šlacha (tendo musculi) je zvláštně uspořádaný pruh tuhého fibrosního vaziva, který připojuje sval ke kosti. Některé svaly se neupínají ke kosti, ale do kůže (musculi cutanei) nebo do kloubních pouzder (musculi articulares).

V těle je kolem 600 svalů, z nichž většina je párová - tedy 300 svalů v každé polovině těla (čísla se liší v jednotlivých údajích, protože některé svaly a jejich složky nejsou přesně ohraničeny a samostatnost takového svalu nebo složky je spíše věc názvu a konvence). Hmotnost svalů dosahuje u mužů průměrné hmotnosti 36%, u žen 32%. Tato relativní hmotnost svalstva může dosáhnout až 45% (např. u trénovaného atleta). Může naopak i poklesnout na 30%. Z celkového množství svalstva připadá více než polovina - 56% hmotnosti na svaly dolních končetin, 28% hmotnosti na svaly horní končetiny a přibližně 16% na hlavu a trup.

Kineziologicky svaly často spolupracují, několik svalů tedy tvoří větší komplexy fungující jako jeden sval (zejm. hluboké svalstvo zádové). Kosterní příčně pruhovaná svalovina umožňuje vůlí ovladatelný pohyb. V těle se ale nachází i velké množství vůlí neovladatelných svalů, tvořených hladkou svalovinou. Tato mj. udržuje nutné napětí stěn cév krevního i mízního oběhu a posunuje potravu trávicí soustavou. Zvláštní typ svalového orgánu představuje srdce a jeho srdeční svalovina. Oční sval, díky němuž mrkají víčka, je nejrychlejším svalem lidského těla.

Dělení svalů

Svalstvo je možné dělit několika způsoby:

• podle mikroskopické struktury (zde se autoři rozcházejí, ale panuje jistá shoda na třech druzích - kosterní, srdeční a hladká svalovina, přičemž srdeční svalovina je v mnohém podobna svalstvu kosternímu).
• podle tvaru (ploché, dvojhlavé, trojhlavé, zpeřené, rhombické)
• podle výkonnosti /kosterní svalstvo/:
• podle funkce (podle Jandy):

svaly s funkcí posturální (např. hluboké stabilizátory - m. errector spinae, m. semimembranosus, semitendinosus aj.)

průměr svalových vláken cca 50nm

vyšší obsah myoglobinu (“červená vlákna”)

silné Z disky

bohaté na mitochondrie

vyšší obsah neutrálního tuku

převládající oxidační látková výměna

vyšší mitochondriální aktivita enzymů

nízká glykogenolytická a glykolytická aktivita

nižší rychlost kontrakce (“slow twitch fibres”)

uzpůsobené pro dlouhodobé kontrakce

Mají tendenci ke zkracování - nutnost protahování

svaly s funkcí obratnou (fázické) - (např. ohýbače, natahovače, přitahovače, odtahovače - např. m. biceps brachii, břišní svaly)

průměr svalových vláken cca 80-100nm

silně vyvinuté sarkoplasmatické retikulum

tenké Z disky

menší množství mitochondrií, lipidů a glykogenu (“bílá vlákna”)

vyšší aktivita na myosin a aktomyosin,

spíše anaerobní procesy látkové výměny

vyšší spotřeba glykogenu

slouží ke krátkému a rychlému nasazení (“fast twitch fibres”)

nárůst svalové hmoty důsledkem impulsové frekvence

Mají tendenci k ochabování - nutnost posilování, nejlépe stylem 'delší dráha, menší zátěž'.

Někteří popisují hranici mezi svaly posturálními a fázickými jako plynulou, někdy se i překrývající (m. illiopsoas).

Výkon svalů ovlivňuje jejich výživa (mj. bílkoviny, magnezium, vápník, soli), prokrvení, vhodný trénink, masáž, fyzioterapie, balneoléčba.

Sedavý způsob života vede často ke svalovým dysbalancím 'ochabnutí - ztuhnutí', což vede k různým tělesným dyskomfortům (bolesti zad, hlavy, krku, svalů, tinnitus, kloubní blokády aj.).