Dudy: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 11. 2. 2020, 17:29

Dudy (také moldánky, na Moravě též gajdy, na Chodsku pukl) jsou prastarý lidový hudební nástroj, užívaný v podobě historicky známé už v antickém Řecku. Původně byly jednoduchým dechovým nástrojem, který pravděpodobně vznikl již před 4 000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do Evropy, kde nacházíme nejvíce jejich forem a druhů – mnoho evropských národů má pro ně nejen vlastní jméno, ale i své vlastní modifikace nástroje.

Dudy jsou aerofon. Funkce nástroje je založena na pumpování vzduchu pomocí koženého měchu, umístěného v levém podpaždí hudebníka do zásobního koženého měchu pod pravou rukou, odkud vzduch proudí přes strojek (tzv. piskor) s plátkem (plátky) do píšťaly s otvory. Rozechvíváním plátku(ů) vzniká zvuk a tón je tvořen odkrytím vždy jednoho otvoru (tzv. uzavřený prstoklad) píšťaly prsty, podobně jak je tomu např. u zobcové flétny (tak pracují např. dudy české). Nejčastěji jsou laděny v tónině Es dur, jsou také často používané dudy v ladění C dur (více na Moravě). Na poněkud jiném principu pracují dudy skotské, kde se vzduch do měchu nástroje nevhání mechanicky, ale jen dofukuje ústy.

Zvuk dud je mečivý a na přední píšťale (tzv. předničce) hrají české dudy pouze na osm tónů, což dodává jejich hře jednotvárnosti. Dalším zvláštním rysem je přítomnost jedné nebo více zadních píšťal – tzv. huk neboli bordun, které nepřetržitě hrajou stále jeden o dvě oktávy hlubší tón, který se kombinuje s proměnlivými tóny na přední píšťale.

Dudy mají stále mnoho ctitelů. Nejvíce proslavili dudy čeští dudáci ze Strakonicka a Chodska. V Česku existuje několik kvalitních lidových souborů a ve Strakonicích se pořádá jednou za dva roky významný Mezinárodní dudácký festival.

Literatura

ZÍBRT, Čeněk. Hrály dudy: dějiny starodávné selské muziky české. Praha: Čsl. akciová tisk., 1917. 96 s. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo dudy ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu dudy na Wikimedia Commons
http://gajdy.cz/index.php?str=clanek&cislo=1

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Dudy''' (také moldánky, na [[Morava|Moravě]] též ''gajdy'', na [[Chodsko|Chodsku]] ''pukl'') jsou prastarý lidový [[hudební nástroj]], užívaný v podobě historicky známé už v [[Starověké Řecko|antickém Řecku]]. Původně byly jednoduchým dechovým nástrojem, který pravděpodobně vznikl již před 4&nbsp;000 lety v [[Egypt]]ě a v přední [[Asie|Asii]]. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do [[Evropa|Evropy]], kde nacházíme nejvíce jejich forem a druhů – mnoho evropských národů má pro ně nejen vlastní jméno, ale i své vlastní modifikace nástroje.
+[[Soubor:Modern huemmelchen.jpg|náhled|vlevo|upright|<center>Moderní hümmelchen.</center>]]Dudy jsou [[aerofon]]. Funkce nástroje je založena na pumpování vzduchu pomocí koženého [[měch]]u, umístěného v levém podpaždí hudebníka do zásobního koženého [[měch]]u pod pravou rukou, odkud vzduch proudí přes strojek (tzv. piskor) s plátkem (plátky) do píšťaly s otvory. Rozechvíváním plátku(ů) vzniká zvuk a [[tón]] je tvořen odkrytím vždy jednoho otvoru (tzv. uzavřený prstoklad) píšťaly prsty, podobně jak je tomu např. u [[zobcová flétna|zobcové flétny]] (tak pracují např. dudy české). Nejčastěji jsou laděny v [[tónina|tónině]] Es dur, jsou také často používané dudy v ladění C dur (více na Moravě). Na poněkud jiném principu pracují [[Skotské dudy|dudy skotské]], kde se vzduch do měchu nástroje nevhání mechanicky, ale jen dofukuje ústy.
-[[Soubor:Modern huemmelchen.jpg|náhled|vlevo|upright|<center>Moderní hümmelchen.</center>]]Dudy jsou [[aerofon]]. Funkce násodává jejich hře jednotvárnosti. Dalším zvláštním rysem je přítomnost jedné nebo více zadních píšťal – tzv. huk neboli bordun, které nepřetržitě hrajou stále jeden o dvě oktávy hlubší tón, který se kombinuje s proměnlivými tóny na přední píšťale.
+Zvuk dud je mečivý a na přední píšťale (tzv. předničce) hrají české dudy pouze na osm tónů, což dodává jejich hře jednotvárnosti. Dalším zvláštním rysem je přítomnost jedné nebo více zadních píšťal – tzv. huk neboli bordun, které nepřetržitě hrajou stále jeden o dvě oktávy hlubší tón, který se kombinuje s proměnlivými tóny na přední píšťale.
 Dudy mají stále mnoho ctitelů. Nejvíce proslavili dudy [[Česko|čeští]] dudáci ze Strakonicka a Chodska. V [[Česko|Česku]] existuje několik kvalitních lidových souborů a ve [[Strakonice|Strakonicích]] se pořádá jednou za dva roky významný ''[[Mezinárodní dudácký festival]]''.
 == Literatura ==
-* {{Citace monografie | příjmení = Zíbrt | jméno = Čeněk | odkaz na autora = Čeněksssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss Zíbrt| titul = Hrály dudy: dějiny starodávné selské muziky české | vydavatel = Čsl. akciová tisk. | místo = Praha | rok = 1917 | počet stran = 96 | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:1a683260-b88b-11e6-88f6-005056827e52}}Mickýsek tu byl
+* {{Citace monografie | příjmení = Zíbrt | jméno = Čeněk | odkaz na autora = Čeněk Zíbrt| titul = Hrály dudy: dějiny starodávné selské muziky české | vydavatel = Čsl. akciová tisk. | místo = Praha | rok = 1917 | počet stran = 96 | url = http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:1a683260-b88b-11e6-88f6-005056827e52}}
 == Související články ==