Oleg Artěmjev: Porovnání verzí
tituly |
m přidána Kategorie:Hrdinové Ruské federace za použití HotCat |
||
| Řádek 132: | Řádek 132: | ||
[[Kategorie:Žijící lidé]] |
[[Kategorie:Žijící lidé]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Hrdinové Ruské federace]] |
|||
Verze z 4. 2. 2020, 00:25
| Oleg Germanovič Artěmjev | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut RKK Eněrgija/CPK | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 28. prosince 1970 (53 let) |
| Místo narození | Riga, Lotyšská SSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | Inženýr |
| Čas ve vesmíru | 365 dní, 23 hodin a 6 minut |
| Kosmonaut od | 29. května 2003 |
| Mise | Expedice 39/40 (Sojuz TMA-12M/ISS) Expedice 55/56 (Sojuz MS-08/ISS) |
| Znaky misí | Znak mise   Soubor:Soyuz-MS-08-Mission-Patch.png   |
| Kosmonaut do | aktivní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleg Germanovič Artěmjev (rusky Олег Германович Артемьев, * 28. prosince 1970 Riga, Lotyšská SSR, SSSR) je ruský kosmonaut. Původně byl inženýrem společnosti RKK Eněrgija, od května 2003 se stal členem jejího oddílu kosmonautů. V lednu 2011 přešel do oddílu kosmonautů Roskosmosu v Gagarinově středisku přípravy kosmonautů. V létě 2011 byl jmenován do Expedice 39/40 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), která proběhla v březnu – září 2014. Podruhé na ISS pracoval v březnu – říjnu 2018 jako člen Expedice 55/56.
Život
Mládí
Oleg Artěmjev pochází z lotyšské metropole Rigy, kde se roku 1970 narodil. Na střední školu chodil ve městě Leninsk u kosmodromu Bajkonur.[1] Roku 1990 dokončil čtyřleté studium na Tallinnském polytechnickém institutu, následnou (v letech 1990–1991) povinnou službu v řadách Sovětské armády strávil v posádce ve Vilniusu. Od roku 1992 studoval na Baumanově Moskevské státní technické univerzitě obor technika a fyzika nízkých teplot, univerzitu dokončil roku 1998, současně v letech 1995–1999 na univerzitě pracoval jako řidič.[1] Po absolvování univerzity nastoupil do společnosti RKK Eněrgija.[2] Zde se věnoval přípravě výstupů do otevřeného vesmíru.
Kosmonaut
Přihlásil se k kosmonautickému výcviku, prošel lékařskými prohlídkami (na jaře 2000). Státní meziresortní komise ho doporučila do oddílu kosmonautů RKK Eněrgija 29. května 2003. Dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina (CPK) zahájil o měsíc později 16. června a dokončil ji 28. června 2005 závěrečnými zkouškami. Poté 5. července 2005 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ (космонавт-испытатель).[2]
V letech 2007 a 2009 se v Institutu lékařsko-biologických problémů účastnil mezinárodního experimentu Mars 500. Roku 2007 byl v šestici, která strávila v izolaci 14 dnů, o dva roky později se účastnil simulace letu dlouhé 105 dní.[2]
V souvislosti s rozhodnutím Roskosmosu o shromáždění ruských kosmonautů v jednom oddílu odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 22. ledna 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[2]
V létě 2011 byl jmenován do Expedice 39/40 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) naplánované na březen – září 2014 a zálohy pro Expedici 37/38, která odstartovala v září 2013.[2] Ke svému prvnímu vesmírnému letu odstartoval 25. března 2014 ve funkci palubního inženýra lodi Sojuz TMA-12M, společně s Alexandrem Skvorcovem a Američanem Stevenem Swansonem.[3] Kvůli problémům s orientačním systémem lodi se plánovaný šestihodinový let ke stanici protáhl na dva dny.[4] Na ISS pracoval jako palubní inženýr devětatřicáté a (od května 2014) čtyřicáté expedice. Během letu dvakrát vystoupil do vesmíru.[5] Dne 11. září 2014 Artěmjev, Skvorcov, a Swanson v pořádku přistáli v Sojuzu TMA-12M na Zemi.[3]
Roku 2015 byl jmenován do záložní posádky Sojuzu MS-06 a hlavní posádky Sojuzu MS-08, nicméně v souvislosti se snížením počtu ruských kosmonautů na ISS ze zálohy pro Sojuz MS-06 na podzim 2016 vypadl. V dubnu 2017 byl potvrzen jako velitel Sojuzu MS-08, v posádce byli ještě Andrew Feustel a Richard Arnold. Do vesmíru odstartovali z Bajkonuru 31. března 2018, po dvoudenním letu se spojili se stanicí ISS a pracovali na ní v rámci Expedice 55/56. Na Zemi přistáli 4. října 2018. Artěmjev během mise jednou vystoupil do vesmíru.[2]
V září 2019 kandidoval jako nezávislý do moskevské městské dumy (to jest městského zastupitelstva) a byl zvolen.[2]
Oleg Artěmjev je ženatý, má syna.[2]
Tituly a vyznamenání
- Hrdina Ruské federace (15. února 2016),[2]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (15. února 2016).[2]
Reference
- ↑ a b Проект «Марс-500 : Состав экипажа 105-суточной изоляции [online]. Королев: Центр управления полетами (ЦУП) ЦНИИмаш [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i j IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2014-3-26 [cit. 2014-03-28]. Kapitola Олег Германович Артемьев. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2014-9-11 [cit. 2014-09-24]. Kapitola Sojuz TMA-12M. [Dále jen Holub]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Sojuz se s dvoudenním zpožděním spojil s ISS. Aktuálně.cz [online]. 2014-3-28 [cit. 2014-3-28]. Dostupné online.
- ↑ Holub. Artěmjev, O.G. [online]. Rev. 2014-9-11 [cit. 2014-09-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Artěmjev na Wikimedia Commons - IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2014-3-26 [cit. 2014-03-28]. Kapitola Олег Германович Артемьев. Biografie Olega Artěmjeva v encyklopedii ASTROnote. Dostupné online. (rusky)
