Oleg Artěmjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oleg Germanovič Artěmjev
Expedition 39 crew portrait2.jpg
Kosmonaut RKK Eněrgija/CPK
Státní příslušnost Rusko
Datum narození 28. prosince 1970 (47 let)
Místo narození Riga, Litevská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Čas ve vesmíru momentálně ve vesmíru
Kosmonaut od 29. května 2003
Mise Expedice 39/40 (Sojuz TMA-12M/ISS)
Expedice 55/56 (Sojuz MS-08/ISS)
Znaky misí Znak mise Znak mise Znak mise Soyuz-MS-08-Mission-Patch.png ISS Expedition 55 Patch.svg Expedice 56
Kosmonaut do stále aktivní

Oleg Germanovič Artěmjev (rusky Олег Германович Артемьев, * 28. prosince 1970 Riga, Litevská SSR, SSSR) je ruský kosmonaut. Původně byl inženýrem společnosti RKK Eněrgija, od května 2003 se stal členem jejího oddílu kosmonautů. V lednu 2011 přešel do oddílu kosmonautů Roskosmosu v Gagarinově středisku přípravy kosmonautů. V létě 2011 byl jmenován do Expedice 39/40 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), která proběhla v březnu – září 2014.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Oleg Artěmjev pochází z lotyšské metropole Rigy, kde se roku 1970 narodil. Na střední školu chodil ve městě Leninsk u kosmodromu Bajkonur.[1] Roku 1990 dokončil čtyřleté studium na Tallinnském polytechnickém institutu, následnou (v letech 1990–1991) povinnou službu v řadách Sovětské armády strávil v posádce ve Vilniusu. Od roku 1992 studoval na Baumanově Moskevské státní technické univerzitě obor technika a fyzika nízkých teplot, univerzitu dokončil roku 1998, současně v letech 1995–1999 na univerzitě pracoval jako řidič.[1] Po absolvování univerzity nastoupil do společnosti RKK Eněrgija.[2] Zde se věnoval přípravě výstupů do otevřeného vesmíru.

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Přihlásil se k kosmonautickému výcviku, prošel lékařskými prohlídkami (na jaře 2000). Státní meziresortní komise ho doporučila do oddílu kosmonautů RKK Eněrgija 29. května 2003. Dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina (CPK) zahájil o měsíc později 16. června a dokončil ji 28. června 2005 závěrečnými zkouškami. Poté 5. července 2005 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ (космонавт-испытатель).[2]

V letech 2007 a 2009 se v Institutu lékařsko-biologických problémů účastnil mezinárodního experimentu Mars 500. Roku 2007 byl v šestici, která strávila v izolaci 14 dnů, o dva roky později se účastnil simulace letu dlouhé 105 dní.[2]

V souvislosti s rozhodnutím Roskosmosu o shromáždění ruských kosmonautů v jednom oddílu odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 22. ledna 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[2]

V létě 2011 byl jmenován do Expedice 39/40 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) naplánované na březen – září 2014 a zálohy pro Expedici 37/38, která odstartovala v září 2013.[2] Ke svému prvnímu vesmírnému letu odstartoval 25. března 2014 ve funkci palubního inženýra lodi Sojuz TMA-12M, společně s Alexandrem Skvorcovem a Američanem Stevenem Swansonem.[3] Kvůli problémům s orientačním systémem lodi se plánovaný šestihodinový let ke stanici protáhl na dva dny.[4] Na ISS pracoval jako palubní inženýr devětatřicáté a (od května 2014) čtyřicáté expedice. Během letu dvakrát vystoupil do vesmíru.[5] Dne 11. září 2014 Artěmjev, Skvorcov, a Swanson v pořádku přistáli v Sojuzu TMA-12M na Zemi.[3]

Oleg Artěmjev je ženatý, má syna.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Проект «Марс-500 : Состав экипажа 105-суточной изоляции [online]. Королев: Центр управления полетами (ЦУП) ЦНИИмаш [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2014-3-26 [cit. 2014-03-28]. Kapitola Олег Германович Артемьев. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2014-9-11 [cit. 2014-09-24]. Kapitola Sojuz TMA-12M. [Dále jen Holub]. Dostupné online. 
  4. ČTK. Sojuz se s dvoudenním zpožděním spojil s ISS. Aktuálně.cz [online]. 2014-3-28 [cit. 2014-3-28]. Dostupné online. 
  5. Holub. Artěmjev, O.G. [online]. Rev. 2014-9-11 [cit. 2014-09-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]