Mallorské království: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 4. 3. 2019, 16:59

Mallorské království (katalánsky Regne de Mallorca, španělsky Reino de Mallorca, latinsky Regnum Maioricae) byl středověký státní útvar v oblasti západního Středomoří, rozkládající se na Baleárských ostrovech a v částech Pyrenejského poloostrova. O statut hlavního města se dělily Palma de Mallorca a Perpignan.

Království bylo vytvořeno krátce po dobytí ostrova Mallorca aragonským králem Jakubem I., aby po jeho smrti přešlo na mladšího syna Jakuba. Ten se také po smrti svého otce ujal vlády jako Jakub II. Mallorský, zatím co koruna Aragonu přešla na nejstaršího syna Petra III. Pokojné soužití obou bratří ale nemělo trvat dlouho, Petr již činil vše pro to, aby nově vzniklé království udržel pod nadvládou Aragonské koruny a zůstalo mu podřízené jako jeho vazal. Předmětem sporu se stalo Roussilonské hrabství, které náleželo k Jakubovu království, jejich soupeření přerostlo v občanskou válku. Jakub II. se proto spojil s Francouzi, vzájemný konflikt vyvrcholil roku 1284 v podobě křížové výpravy proti Aragonu vedené Francií, která ale dopadla pro Francouze a Jakuba nezdarem. Petrův syn a nástupce Alfonso III. v následujících letech anektoval Mallorku, Ibizu a Menorcu. V roce 1295 vrátila smlouva z Agnani ostrovy zpět pod vládu Jakuba II. a smlouva Tarasconská z roku 1291 oficiálně navrátila Aragon do rukou Alfonse III. a zrušila církevní klatbu.

Teprve až aragonský král Petr IV. provedl roku 1343 další úspěšný vpád na Baleárské ostrovy, podobně jako jeho předchůdci se i jemu podařilo anektovat Mallorku a přilehlé ostrovy. Poslední vládce samostatného království Jakub III. Mallorský byl tak nucen se přesunout do svých zbylých držav na pevnině. Dne 26. srpen 1346 se ještě menší mallorský kontigent zapojil v bitvě u Kresčaku po boku francouzského krále Filipa IV. a českého krále Jana Lucemburského proti Angličanům a jejich spojencům. Poslední samostatný mallorský panovník Jakub III. padl v bitvě u Ljucmajoru s aragonskými 25. října 1349. Titul mallorského krále si následně předávali aragonští a později i španělští monarchové, a to až do roku 1715, kdy vešly v platnost dekrety Nueva Planta, v nichž španělský král Filip V. z rodu Bourbounů všechny nadbytečné španělské královské tituly eliminoval.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Související

@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 }}
-'''Mallorské království''' ([[Katalánština|katalánsky]] ''Regne de Mallorca'', [[Španělština|španělsky]] ''Reino de Mallorca'', [[Latina|latinsky]] ''Regnum Maioricae'') byl [[středověk]]ý státní útvar v oblasti západního [[Středomoří]], rozkládající se na [[Baleárské ostrovy|Baleárských ostrovech]] a v částech [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. O statut hlavního města se dělily [[Palma de Mallorca]] a [[Perpignan]]. Království bylo vytvořeno krátce po dobytí ostrova [[Mallorca]] [[Seznam aragonských králů|aragonským králem]] [[Jakub I. Aragonský|Jakubem I.]], aby po jeho smrti přešlo na mladšího syna [[Jakub II. Mallorský|Jakuba]]. Ten se také po smrti svého otce ujal vlády jako [[Jakub II. Mallorský]], zatím co koruna Aragonu přešla na nejstaršího syna [[Petr III. Aragonský|Petra III.]] Pokojné soužití obou bratří ale nemělo trvat dlouho, Petr již činil vše pro to, aby nově vzniklé království udržel pod nadvládou [[Aragonská koruna|Aragonské koruny]] a zůstalo mu podřízené jako jeho vazal. Předmětem sporu se stalo Roussilonské hrabství, které náleželo k Jakubovu království, jejich soupeření přerostlo v občanskou válku. Jakub II. se spojil s Francouzi, konflikt vyvrcholil roku [[1284]] v podobě [[Aragonská křížová výprava|křížové výpravy proti Aragonu]] vedené [[Francouzské království|Francií]]. Teprve až aragonskému králi [[Petr IV. Aragonský|Petrovi IV.]] se podařilo roku [[1343]] provést úspěšný vpád na [[Baleárské ostrovy]] a anektovat [[Mallorca|Mallorku]]. Poslední vládce samostatného království [[Jakub III. Mallorský]] byl tak nucen se přesunout do svých zbylých držav ve Francii. Dne [[26. srpen]] [[1346]] se ještě menší mallorský kontigent zapojil v [[Bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]] po boku [[Seznam francouzských králů|francouzského krále]] [[Filip VI. Francouzský|Filipa IV.]] a [[Seznam českých králů|českého krále]] [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] proti [[Anglické království|Angličanům]] a jejich spojencům. Poslední samostatný mallorský panovník Jakub III. padl v [[Bitva u Ljucmajoru|bitvě u Ljucmajoru]] s aragonskými [[25. října]] [[1349]]. Titul mallorského krále si následně předávali aragonští a později i španělští monarchové, a to až do roku [[1715]], kdy vešly v platnost [[dekrety Nueva Planta]], v nichž španělský král [[Filip V. Španělský|Filip V.]] z rodu [[Bourboni|Bourbounů]] všechny nadbytečné španělské královské tituly eliminoval.
+'''Mallorské království''' ([[Katalánština|katalánsky]] ''Regne de Mallorca'', [[Španělština|španělsky]] ''Reino de Mallorca'', [[Latina|latinsky]] ''Regnum Maioricae'') byl [[středověk]]ý státní útvar v oblasti západního [[Středomoří]], rozkládající se na [[Baleárské ostrovy|Baleárských ostrovech]] a v částech [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. O statut hlavního města se dělily [[Palma de Mallorca]] a [[Perpignan]].
+Království bylo vytvořeno krátce po dobytí ostrova [[Mallorca]] [[Seznam aragonských králů|aragonským králem]] [[Jakub I. Aragonský|Jakubem I.]], aby po jeho smrti přešlo na mladšího syna [[Jakub II. Mallorský|Jakuba]]. Ten se také po smrti svého otce ujal vlády jako [[Jakub II. Mallorský]], zatím co koruna Aragonu přešla na nejstaršího syna [[Petr III. Aragonský|Petra III.]] Pokojné soužití obou bratří ale nemělo trvat dlouho, Petr již činil vše pro to, aby nově vzniklé království udržel pod nadvládou [[Aragonská koruna|Aragonské koruny]] a zůstalo mu podřízené jako jeho vazal. Předmětem sporu se stalo [[Roussilonské hrabství]], které náleželo k Jakubovu království, jejich soupeření přerostlo v občanskou válku. Jakub II. se proto spojil s Francouzi, vzájemný konflikt vyvrcholil roku [[1284]] v podobě [[Aragonská křížová výprava|křížové výpravy proti Aragonu]] vedené [[Francouzské království|Francií]], která ale dopadla pro Francouze a Jakuba nezdarem. Petrův syn a nástupce [[Alfonso III. Aragonský|Alfonso III.]] v následujících letech anektoval [[Mallorca|Mallorku]], [[Ibiza|Ibizu]] a [[Menorca|Menorcu]]. V roce [[1295]] vrátila [[smlouva z Agnani]] ostrovy zpět pod vládu Jakuba II. a smlouva Tarasconská z roku [[1291]] oficiálně navrátila Aragon do rukou Alfonse III. a zrušila církevní klatbu.
+Teprve až aragonský král [[Petr IV. Aragonský|Petr IV.]] provedl roku [[1343]] další úspěšný vpád na [[Baleárské ostrovy]], podobně jako jeho předchůdci se i jemu podařilo anektovat [[Mallorca|Mallorku]] a přilehlé ostrovy. Poslední vládce samostatného království [[Jakub III. Mallorský]] byl tak nucen se přesunout do svých zbylých držav na pevnině. Dne [[26. srpen]] [[1346]] se ještě menší mallorský kontigent zapojil v [[Bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]] po boku [[Seznam francouzských králů|francouzského krále]] [[Filip VI. Francouzský|Filipa IV.]] a [[Seznam českých králů|českého krále]] [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] proti [[Anglické království|Angličanům]] a jejich spojencům. Poslední samostatný mallorský panovník Jakub III. padl v [[Bitva u Ljucmajoru|bitvě u Ljucmajoru]] s aragonskými [[25. října]] [[1349]]. Titul mallorského krále si následně předávali aragonští a později i španělští monarchové, a to až do roku [[1715]], kdy vešly v platnost [[dekrety Nueva Planta]], v nichž španělský král [[Filip V. Španělský|Filip V.]] z rodu [[Bourboni|Bourbounů]] všechny nadbytečné španělské královské tituly eliminoval.
 {{Pahýl}}