Juliette Gréco: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m link, +hlavní Kategorie:Juliette Gréco, +portály; formát
Řádek 4: Řádek 4:
== Životopis ==
== Životopis ==


Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z [[Korzika|Korsiky]], matka pocházela z [[Bordeaux]]. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve [[Fresnes]]. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko [[Saint-Germain-des-Prés (stanice metra v Paříži)|Saint-Germain-des-Prés]], kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z [[Rive gauche|levého břehu]] Seiny, mezi jinými s [[Boris Vian|Borisem Vianem]] a [[Jean-Paul Sartre|Jeanem -Paulem Sartrem]] a stala se múzou [[Existencialismus|existencialistů]] z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu ''Le Tabou'' zahájila svoji kariéru zpěvačky.
Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z [[Korsika|Korsiky]], matka pocházela z [[Bordeaux]]. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve [[Fresnes (Val-de-Marne)|Fresnes]]. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko [[Saint-Germain-des-Prés (stanice metra v Paříži)|Saint-Germain-des-Prés]], kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z [[Rive gauche|levého břehu]] Seiny, mezi jinými s [[Boris Vian|Borisem Vianem]] a [[Jean-Paul Sartre|Jeanem -Paulem Sartrem]] a stala se múzou [[Existencialismus|existencialistů]] z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu ''Le Tabou'' zahájila svoji kariéru zpěvačky.


V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu ''Boef sur le toit'' ( Býk na střeše ). V té době potkala [[Miles Davis|Milese Davise]], do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.
V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu ''Boef sur le toit'' ( Býk na střeše ). V té době potkala [[Miles Davis|Milese Davise]], do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.
Řádek 42: Řádek 42:


{{DEFAULTSORT:Greco, Juliette}}
{{DEFAULTSORT:Greco, Juliette}}
{{Portály|Hudba|Film}}
{{Portály|Hudba|Film|Francie|Lidé}}


[[Kategorie:Ženy]]
[[Kategorie:Juliette Gréco]]
[[Kategorie:Francouzské zpěvačky]]
[[Kategorie:Francouzské zpěvačky]]
[[Kategorie:Francouzské herečky]]
[[Kategorie:Francouzské herečky]]
[[Kategorie:Narození 1927]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Narození 7. února]]
[[Kategorie:Šansoniérky]]
[[Kategorie:Šansoniérky]]
[[Kategorie:Francouzské šansoniérky]]
[[Kategorie:Francouzské šansoniérky]]
[[Kategorie:Narození 7. února]]
[[Kategorie:Narození 1927]]
[[Kategorie:Narození v Montpellieru]]
[[Kategorie:Narození v Montpellieru]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Ženy]]

Verze z 12. 2. 2018, 22:00

Juliette Gréco
Juliette Gréco (2006)
Juliette Gréco (2006)
Narození7. února 1927
Montpellier
Úmrtí23. září 2020 (ve věku 93 let)
Ramatuelle
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Povoláníherečka, zpěvačka, filmová herečka a šansoniérka
Oceněníkomandér Řádu čestné legie (2012)
velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015)
komandér Řádu umění a literatury (2016)
ChoťPhilippe Lemaire (1953–1956)
Michel Piccoli (1966–1977)
Gérard Jouannest (1989–2018)
DětiLaurence Lemaire
PříbuzníCharlotte Gréco (sourozenec)
Webwww.juliettegreco.fr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier) je francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.

Životopis

Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korsiky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.

V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu Boef sur le toit ( Býk na střeše ). V té době potkala Milese Davise, do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.

V roce 1951 dostala cenu SACEM za píseň Je hais les dimanches ( Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v pařížské Olympii. Při natáčení filmu Quand tu liras cette lettre ( Až budeš číst ten dopis) potkala komika Philippa Lemaira, v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu Henryho Kinga Le soleil se leve aussi ( Slunce také vychází) seznámila s s producentem Darrylem Zanuckem, jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.

Od roku 1960 pokračuje Juliette ve své kariéře zpěvačky, kterou již neopustí. V roce 1965 potkává svého pozdějšího manžela herce Michela Piccoliho, vezmou se v roce 1966, v roce 1977 se rozvedou.

V roce 1984 dostává řád Rytíř čestné legie, v roce 2007 ocenění celoživotního díla " Victoire d´honneur", ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže . Delanoe při té příležitosti řekl: " Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé." Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla : Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady. "

V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve Stuttgartu, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se " standing ovation " nadšeného publika.

24.dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané " Merci" , hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.

Autobiografie

  • 1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juliette Gréco na francouzské Wikipedii.

Literatura

Externí odkazy

(česky)

(anglicky)

(francouzsky)