Mount St. Helens: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Erupce v roce 1980: Počeštění za použití AWB
Řádek 54: Řádek 54:
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Zuna
| jméno = Pavel
| autor =
| odkaz na autora = Pavel Zuna
| titul = Den, kdy vybuchla sopka Mount St. Helens (18. květen 1980)
| url = https://www.stream.cz/slavnedny/10010485-den-kdy-vybuchla-sopka-mount-st-helens-18-kveten
| druh nosiče = film online
| vydavatel = [[Stream.cz]]
| datum vydání = 18. 5. 2016
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2017-08-24
| edice = Historický seriál "[[Slavné dny]]"
}}


{{Portály|Geografie|Spojené státy americké}}
{{Portály|Geografie|Spojené státy americké}}

Verze z 24. 8. 2017, 14:37

Možná hledáte: Mount Saint Helena.
Mount St. Helens
Mount St. Helens
Těleso Mount St. Helens zrcadlící se v jezeře.

Vrchol2549 m n. m.
Prominence1 404 m
Poznámkanejlépe zdokumentovaná exploze
Poloha
SvětadílSeverní Amerika
StátUSA USA
PohoříKaskádové pohoří
Souřadnice
Mount St. Helens
Mount
St. Helens
Prvovýstup1853Thomas J. Dryer
Typstratovulkán
Erupcenejvětší erupce v roce 1980
poslední erupce v roce 2006
Horninasopečné
PovodíColumbia
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hora St. Helens (anglicky Mount St. Helens), v českém prostředí též nesprávně nazývána Hora Svaté Heleny, je stratovulkán nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington, USA. Je tvořena směsí lávy a sopečného prachu. Byla pojmenována po britském diplomatovi, lordu St Helensovi. Sopka je jedním ze 160 aktivních vulkánů z tzv. skupiny Pacifického kruhu ohně. Poslední známá erupce proběhla mezi lety 20042006.

Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams coby nejvýchodnější oblasti Kaskádového pohoří a 80 km od Mount Rainier  – největšího vulkánu oblasti. St. Helens vznikla přibližně před 40 000 lety a je v porovnání s ostatními vulkány v oblasti nejmladší. Hlavní kužel – zničen explozí tzv. Pliniovského typu 18. května 1980[1] – byl vytvořen během 2 200 let aktivity. Sopka je mezi ostatními vulkány oblasti nejaktivnější za posledních 10 000 let.

Erupce v roce 1980

Mount St. Helens den před erupcí v roce 1980
Mount St. Helens čtyři měsíce po erupci, foceno zhruba ze stejného místa jako fotografie výše

Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Během jediného výbuchu bylo zničeno 400 metrů sopky.[zdroj⁠?] Horní část kužele se zhroutila z důvodu nadměrné akumulace magmatu pod severním svahem sopky, což vedlo k jeho postupnému vyklenutí až následnému sesuvu. Tím se obnažila přívodní žíla s magmatem, ve které byly nahromaděné sopečné plyny. Jakmile na tyto plyny přestal působit omezující litostatický tlak okolních hornin, plyny začaly významně expandovat a trhat magma.[2] Výsledným efektem byla explozivní erupce, která po sobě zanechala kalderu podkovovitého tvaru.

Lavina bahna, kamenní a sutě se řítila rychlostí až 75 m/s a překonala vzdálenost více než 25 km. Nashromážděné úlomky vyplnily údolí do výše 195 m. Směs horkých plynů a lávy v čele laviny zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše odpovídající cca 600 km2. Rozpad sopečné základny měl za následek i vznik pyroklastických proudů o teplotě až 700 °C. Během výbuchu, kromě škod na okolních porostech, uhynulo přibližně 2 000 kusů jelení zvěře. Erupce byla příčinou i tragické smrti vulkanologa Davida A. Johnstona a fotografa Reida Blackburna.[3]

Podle údajů americké geologické služby[4] a pracoviště David A. Johnston Cascades Volcano Observatory[5] během jediného výbuchu bylo z tělesa sopky rozmetáno 2,8 miliardy m3 horniny. Za jediný den se do atmosféry dostalo 520 miliónů tun popílku.[6] a množství sopečných plynů. Odhaduje se, že z plynů vzniklo okolo 0,3 megatun aerosolu kyseliny sírové.[7]

Následná ekologická katastrofa znamenala pro vědecký svět i určitý přínos. Zničená krajina kolem sopky se stala studijním prostorem přirozené obnovy zničeného ekosystému. Bylo takto zjištěno, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá mnohem rychleji, než vědci předpokládali.

Reference

  1. Parfitt a Wilson (2009), str. 5
  2. PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.]: Blackwell Publishing company, 2009. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Pyroclastic falls and pyroclastic density currents: DIRECTED BLASTS AND COLLAPSES FROM LAVA DOMES AND FLOWS, s. 119. (anglicky) Dále jen Parfitt a Wilson (2009). 
  3. Topinka, Lyn. Report: Eruptions of Mount St. Helens: Past, Present, and Future [online]. United States Geological Survey, December 27, 2006 [cit. 2010-04-03]. Dostupné online. 
  4. http://www.usgs.gov/
  5. http://vulcan.wr.usgs.gov/home.html
  6. http://pubs.usgs.gov/fs/2000/fs036-00/
  7. Parfitt a Wilson (2009), str. 185.

Externí odkazy