Petr Čaadajev: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 1. 11. 2014, 22:46

'Petr Jakovlevič Čaadajev, rusky Пётр Я́ковлевич Чаада́ев (27. května / 7. června greg. 1794, Moskva —14. dubna / 26. dubna greg. 1856, tamt.) byl ruský křesťanský filosof a politický myslitel, ostrý kritik ruské společnosti a autor „Filosofických listů“. Velkou pozornost mu věnoval T. G. Masaryk.

Život

Narodil se ve staré a vzdělané šlechtické rodině jako vnuk historika M. M. Ščerbatova, ale brzy osiřel. Společně s mladším bratrem vyrůstali v domě strýce, knížete D. M. Ščerbatova, kde se jim dostalo vynikajícího vzdělání. V letech 1807-1811 studoval na Moskevské univerzitě, kde se spřátelil s A. S. Puškinem, který mu věnoval několik básní, s A. S. Gribojedovem a dalšími. Studia však nedokončil a roku 1812 vstoupil do armády, bojoval v bitvě u Borodina, účastnil se celého tažení až do Paříže a byl několikrát vyznamenán. Roku 1814 vstoupil v Krakově do zednářské lóže, z níž roku 1823 vystoupil.

Roku 1817 se stal pobočníkem velitele gardového pluku v Carském Selu, u jehož jedné roty vypukla roku 1820 vzpoura. Velitel vyslal Čaadajeva, protože u této roty dříve sloužil, aby celou věc vysvětlil carovi, který byl právě v Opavě. S carem Alexandrem I. měl Čaadajev více než hodinový rozhovor, v následujícím roce byli vzbouřenci potrestáni a Čaadajev nečekaně požádal o propuštění ze služby. V dopise vysvětlil, že nemohl sloužit v armádě, kde se tak tvrdě jedná. Současně vstoupil do tajného „Severního spolku“ budoucích děkabristů, jejich činnosti se však neúčastnil.

V Petrohradské společnosti byl Čaadajev velice známá a obdivovaná osoba, jak pro své vystupování, tak pro jakousi mravní a duchovní sílu, která z něho vyzařovala. Roku 1823 se mu zhoršilo zdraví, rozdělil si majetek s bratrem a vydal se na cesty po Evropě. Navštívil Anglii, Francii, Švýcarsko, Itálii a Německo. Zajímali ho francouzští romantici a největší dojem na něho udělal papežský Řím. Trvale ho ovlivnilo setkání s německými filosofy, zejména se Schellingem a Baaderem, s nimiž si pak dlouho dopisoval. Roku 1825 se v Karlových Varech setkal s velkoknížetem Konstantinem Pavlovičem, očekávaným následníkem trůnu, a roku 1826 se nečekaně vrátil do Ruska.

Hned na hranicích byl zatčen a vyslýchán pro podezření z účasti na děkabristickém povstání, ale po několika týdnech na zásah cara propuštěn. Policie ho však trvale sledovala. Pobýval hlavně na vesnici, kde žil jako samotář, hodně četl a v letech 1827-1831 napsal „Filosofické listy“. Od roku 1831 se zase začal objevovat ve společnosti a jeho rukopisy kolovaly mezi vzdělanci. Roku 1836 otiskl časopis „Teleskop“ první z jeho „Listů“, který způsobil společenské zemětřesení. Časopis byl zakázán, vydavatel poslán do vyhnanství a cenzor propuštěn. Čaadajev byl úředně prohlášen za šílence, žil v domácím vězení a pod trvalým dohledem, vydal však odpověď „Apologie bláznova“. O rok později byl dozor zmírněn pod podmínkou, že nebude nic psát.

Zúčastňoval se pak mnoha politických i filosofických diskusí, zdrtila ho však Krymská válka, která Rusko postavila proti Západu, takže prý uvažoval o sebevraždě. Zemřel ve věku 61 let na zápal plic a byl pochován na hřbitově Donského kláštera v Moskvě.

Odkazy

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Čaadajev
P. J. Čaadajev, Filosofické listy – Apologie bláznova. Praha: Odeon 1989
Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 74.
T. G. Masaryk, Rusko a Evropa I.
Ottův slovník naučný, heslo Čaadajev. Sv. 28, str. 186 (autorem je TGM)
Ottův slovník naučný' nové doby', heslo Čaadajev. Sv. 2, str. 997

Související články

Děkabristé

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Jakovlevič Čaadajev na Wikimedia Commons
(rusky) Философические письма. — Казань: Тип. Д. М. Гран, 1906. na stránkách Руниверс
(francouzsky) Lettres philosphiques addressées a une dame. První Filosofický list ve francouzském originále

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku ruské Wikipedie.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 == Život ==
-Narodil se ve staré a vzdělané šlechtické rodině jako vnuk historika M. M. Ščerbatova, ale brzy osiřel. Společně s mladším bratrem vyrůstali v domě strýce, knížete D. M. Ščerbatova, kde se jim dostalo vynikajícího vzdělání. V letech 1807-1811 studoval na Moskevské univerzitě, kde se spřátelil s [[Alexandr Sergějevič Puškin|A. S. Puškinem]], který mu věnoval několik básní, s [[Alexandr Sergějevič Gribojedov|A. S. Gribojedovem]] a dalšími. Studia však nedokončil a roku 1812 vstoupil do armády, bojoval v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]], účastnil se celého tažení až do [[Paříž]]e a byl několikrát vyznamenán. Roku 1814 vstoupil v [[Krakov]]ě do zednářské lóže, z níž roku 1823 vystoupil.
+Narodil se ve staré a vzdělané šlechtické rodině jako vnuk historika M. M. Ščerbatova, ale brzy osiřel. Společně s mladším bratrem vyrůstali v domě strýce, knížete D. M. Ščerbatova, kde se jim dostalo vynikajícího vzdělání. V letech 1807-1811 studoval na Moskevské univerzitě, kde se spřátelil s [[Alexandr Sergejevič Puškin|A. S. Puškinem]], který mu věnoval několik básní, s [[Alexandr Sergejevič Gribojedov|A. S. Gribojedovem]] a dalšími. Studia však nedokončil a roku 1812 vstoupil do armády, bojoval v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]], účastnil se celého tažení až do [[Paříž]]e a byl několikrát vyznamenán. Roku 1814 vstoupil v [[Krakov]]ě do zednářské lóže, z níž roku 1823 vystoupil.
 Roku 1817 se stal pobočníkem velitele gardového pluku v [[Puškin (město)|Carském Selu]], u jehož jedné roty vypukla roku 1820 vzpoura. Velitel vyslal Čaadajeva, protože u této roty dříve sloužil, aby celou věc vysvětlil carovi, který byl právě v [[Opava|Opavě]]. S carem [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandrem I.]] měl Čaadajev více než hodinový rozhovor, v následujícím roce byli vzbouřenci potrestáni a Čaadajev nečekaně požádal o propuštění ze služby. V dopise vysvětlil, že nemohl sloužit v armádě, kde se tak tvrdě jedná. Současně vstoupil do tajného „Severního spolku“ budoucích [[Děkabristé|děkabristů]], jejich činnosti se však neúčastnil.