Záření beta: Porovnání verzí
typo |
m Náhrada šablon {{Hlavní článek}} -> {{Viz též}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný [[elektrický náboj]] a jejich pohyb může být tedy ovlivňován [[elektrické pole|elektrickým polem]]. Proud [[částice beta|částic β]] prostorem se označuje jako '''záření beta''', z historických důvodů, a to i přesto, že nejde o [[elektromagnetické záření]]: Nejde o [[foton]]y, ale o [[částice]] [[hmota|hmoty]] s nenulovou [[klidová hmotnost|klidovou hmotností]], proto se nemohou pohybovat [[rychlost světla|rychlostí světla]], ale pouze nižšími [[rychlost]]mi. |
Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný [[elektrický náboj]] a jejich pohyb může být tedy ovlivňován [[elektrické pole|elektrickým polem]]. Proud [[částice beta|částic β]] prostorem se označuje jako '''záření beta''', z historických důvodů, a to i přesto, že nejde o [[elektromagnetické záření]]: Nejde o [[foton]]y, ale o [[částice]] [[hmota|hmoty]] s nenulovou [[klidová hmotnost|klidovou hmotností]], proto se nemohou pohybovat [[rychlost světla|rychlostí světla]], ale pouze nižšími [[rychlost]]mi. |
||
Jejich pronikavost je větší než u [[alfa částice|alfa částic]], mohou pronikat materiály s nízkou [[hustota|hustotou]] nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva [[vzduch]]u silná 1 m nebo [[Kovy| |
Jejich pronikavost je větší než u [[alfa částice|alfa částic]], mohou pronikat materiály s nízkou [[hustota|hustotou]] nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva [[vzduch]]u silná 1 m nebo [[Kovy|kovu]] o šířce 1 mm. |
||
Jednomu typu přeměny beta podléhá [[bismut]] <sup>212</sup>Bi. Při ní se v jádře [[atom]]u přemění [[neutron]] na [[proton]], [[elektron]] a [[antineutrino]]. Proton zůstane v jádře a elektron s [[antineutrino|antineutrinem]] jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká [[polonium]] <sup>212</sup>Po. |
Jednomu typu přeměny beta podléhá [[bismut]] <sup>212</sup>Bi. Při ní se v jádře [[atom]]u přemění [[neutron]] na [[proton]], [[elektron]] a [[antineutrino]]. Proton zůstane v jádře a elektron s [[antineutrino|antineutrinem]] jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká [[polonium]] <sup>212</sup>Po. |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
=== Přeměna beta minus === |
=== Přeměna beta minus === |
||
{{ |
{{Viz též|Přeměna beta minus}} |
||
Je emitován [[elektron]]. |
Je emitován [[elektron]]. |
||
Verze z 7. 5. 2014, 09:10
Záření beta jsou fermiony, částice hmoty (elektrony nebo pozitrony), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při beta rozpadu.
Pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný elektrický náboj a jejich pohyb může být tedy ovlivňován elektrickým polem. Proud částic β prostorem se označuje jako záření beta, z historických důvodů, a to i přesto, že nejde o elektromagnetické záření: Nejde o fotony, ale o částice hmoty s nenulovou klidovou hmotností, proto se nemohou pohybovat rychlostí světla, ale pouze nižšími rychlostmi.
Jejich pronikavost je větší než u alfa částic, mohou pronikat materiály s nízkou hustotou nebo malou tloušťkou, k jejich zastavení stačí vrstva vzduchu silná 1 m nebo kovu o šířce 1 mm.
Jednomu typu přeměny beta podléhá bismut 212Bi. Při ní se v jádře atomu přemění neutron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstane v jádře a elektron s antineutrinem jádro opustí. Pohybující se elektron se stal beta zářením. Nové jádro má o jeden proton více. Beta rozpadem bismutu takto vzniká polonium 212Po.
Vznik
Radioaktivní přeměna beta je taková přeměna, při které se nemění nukleonové číslo A jádra. Jejím prostřednictvím může jádro s nadbytkem neutronů změnit poměr Z/A, a tak dosáhnout větší stability. Základním rysem všech beta přeměn je emise elektronového neutrina (antineutrina) a uvolnění energie odpovídající hmotnostnímu úbytku systému.
Přeměna beta minus
Je emitován elektron.
Obecný předpis
- .
Příklad:
- .
Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částicemi. Při přeměně beta mínus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:
Podmínka přeměny:
- m ( > m()
Přeměna beta plus
Dochází k emisi pozitronu (antičástice k elektronu)
Obecný předpis
Příklad:
- .
Přeměna beta plus spočívá v transformaci protonu na neutron
Záchyt elektronu jádrem
Jádro pohltí jeden z elektronů z vnitřních slupek svého obalu a jaderný proton se mění na neutron za současné emise neutrina.
Podle obecné rovnice reakce probíhá takto:
- 0-1e + 11p ⇒ 10n + ve
a jádro podléhá přeměně, kterou lze obecně vyjádřit rovnicí:
- AZX + 0-1e ⇒ AZ-1Y
Elektronový obal je po tomto ději v excitovaném (základním) stavu; místo po zachyceném elektronu nezůstane prázdné, nýbrž je zaplněno elektronem z některého z vyšších atomových orbitalů. Současně dojde k emisi kvanta elektromagnetického záření, tj. fotonu.
Podmínka přeměny:
- m ( > m () + 2. ⇒ m ( > m () +