Ernesto Cardenal: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Básníci tvořící španělsky za použití HotCat |
doplnění s využitím jednotlivých informací z en.wiki |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Vystudoval literaturu na [[Mexická národní autonomní univerzita|Mexické národní autonomní univerzitě]], cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi [[Anastasio Somoza García|Anastasiovi Somozovi]] v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do [[Řád cisterciáků přísné observance|trapistického]] kláštera Gethsemani, který vedl [[Thomas Merton]]. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku ''Hora 0''. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům [[teologie osvobození]] a podporoval [[sandinisté|sandinisty]]. Založil komunitu na ostrovech [[Solentiname]] na [[Nikaragua (jezero)|jezeře Nikaragua]], zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. |
Vystudoval literaturu na [[Mexická národní autonomní univerzita|Mexické národní autonomní univerzitě]], cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi [[Anastasio Somoza García|Anastasiovi Somozovi]] v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do [[Řád cisterciáků přísné observance|trapistického]] kláštera Gethsemani, který vedl [[Thomas Merton]]. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku ''Hora 0''. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům [[teologie osvobození]] a podporoval [[sandinisté|sandinisty]]. Založil komunitu na ostrovech [[Solentiname]] na [[Nikaragua (jezero)|jezeře Nikaragua]], zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. |
||
Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho [[Daniel Ortega]] jmenoval nikaragujským ministrem kultury.<ref>El Poder de la Palabra [http://www.epdlp.com/escritor.php?id=1545 Dostupné online]</ref> Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]] při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl [[laicizace|laicizován]]; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany [[Movimiento Renovador Sandinista]] (Hnutí sandinistické obnovy). Angažuje se také v nadnárodním projektu společenských reforem [[Stock Exchange of Visions]], založil kulturní nadaci [[Casa de los tres mundos]] (Dům tří světů). |
Po svržení [[Somozové|somozovského režimu]] v roce 1979 ho [[Daniel Ortega]] jmenoval nikaragujským ministrem kultury.<ref>El Poder de la Palabra [http://www.epdlp.com/escritor.php?id=1545 Dostupné online]</ref> Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]] při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl [[laicizace|laicizován]]; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany [[Movimiento Renovador Sandinista]] (Hnutí sandinistické obnovy). Angažuje se také v nadnárodním projektu společenských reforem [[Stock Exchange of Visions]], založil kulturní nadaci [[Casa de los tres mundos]] (Dům tří světů). |
||
== Ocenění == |
|||
V roce 1980 získal [[Mírová cena německých knihkupců|Mírovou cenu německých knihkupců]] a v roce 2012 [[Cena královny Sofie za iberoamerickou poezii|Cenu královny Sofie za iberoamerickou poezii]], byl rovněž navržen na [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu]].<ref>Festival Internazinale di Poesia di Milano [http://www.festivaletteraturamilano.it/FIPM/candidatura-nobel-la-letteratura-2018/ Dostupné online]</ref> Má čestný doktorát [[Univerzita v Huelvě|Univerzity v Huelvě]] a [[Univerzita ve Valparaísu|Univerzity ve Valparaísu]] a rakouský [[Čestný odznak Za vědu a umění]]. |
|||
* 1980: [[Mírová cena německých knihkupců]] |
|||
* Listopad 1990: [[Cena za odvahu svědomí opatství Míru]]<ref>[http://www.peaceabbey.org/awards/cocrecipientlist.html Seznam laureátů ceny za odvahu svědomí opatství Míru] [https://web.archive.org/web/20090214172308/http://www.peaceabbey.org/awards/cocrecipientlist.html archivovaná verze]w</ref> |
|||
* 2005: nominován na [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]]<ref>Festival Internazinale di Poesia di Milano [http://www.festivaletteraturamilano.it/FIPM/candidatura-nobel-la-letteratura-2018/ Dostupné online]</ref> |
|||
* 2009: Ibero-americká cena za poezii Pabla Nerudy |
|||
* 2009: Cena GLOBArt klášterního kostela v [[Pernegg]] |
|||
* 2010: [[Čestný odznak Za vědu a umění|Rakouský čestný odznak za vědu a umění první třídy]]<ref>[http://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf Odpověď na parlamentární otázku]</ref> |
|||
* 2012: [[Cena královny Sofie za iberoamerickou poezii]]<ref>{{Cite news|url=http://buscando.waslala.org/blog/ernesto-cardenal-y-solentiname-existio-la-utopia-de-waslala|title=Ernesto Cardenal y Solentiname: ¿Existió la utopía de Waslala?|work=Buscando Waslala|access-date=20 April 2017}}</ref> |
|||
* 2018: Mezinárodní cena Maria Benedettiho |
|||
== Tvorba == |
|||
Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech [[Jan Hloušek (překladatel)|Jana Hlouška]] vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem ''Nultá hodina''. |
Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech [[Jan Hloušek (překladatel)|Jana Hlouška]] vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem ''Nultá hodina''. |
||
{{Pahýl část}} |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 24. 2. 2019, 10:33
Ernesto Cardenal | |
---|---|
Rodné jméno | Ernesto Cardenal Martínez |
Narození | 20. ledna 1925 Granada |
Úmrtí | 1. března 2020 (ve věku 95 let) Managua |
Příčina úmrtí | chronické renální selhání a srdeční zástava |
Povolání | básník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel, politik, spisovatel a výtvarník |
Alma mater | Faculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946) Kolumbijská univerzita (1946–1947) Colegio Centro América |
Žánr | lyrika |
Témata | Teologie osvobození, nikaragujská literatura, teologie, marxismus, malířství a sochařství |
Ocenění | Mírová cena německého knižního obchodu (1980) čestný doktor Valencijské univerzity (1987) honorary doctorate of the University of Granada (1987) Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009) Čestný odznak Za vědu a umění (2010) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Sandinovská fronta národního osvobození (do 1994) Unión Democrática Renovadora |
Příbuzní | Fernando Cardenal (sourozenec) Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec) |
Vlivy | Thomas Merton |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada) je nikaragujský básník a římskokatolický kněz. Ve své tvorbě propojuje osobní a společenskou tématiku, využíváním epigramatické formy navazuje na styl Ezra Pounda.[1]
Život
Pochází ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.
Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.
Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.[2] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažuje se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů).
Ocenění
- 1980: Mírová cena německých knihkupců
- Listopad 1990: Cena za odvahu svědomí opatství Míru[3]
- 2005: nominován na Nobelovu cenu za literaturu[4]
- 2009: Ibero-americká cena za poezii Pabla Nerudy
- 2009: Cena GLOBArt klášterního kostela v Pernegg
- 2010: Rakouský čestný odznak za vědu a umění první třídy[5]
- 2012: Cena královny Sofie za iberoamerickou poezii[6]
- 2018: Mezinárodní cena Maria Benedettiho
Tvorba
Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem Nultá hodina.
Odkazy
Reference
- ↑ About Ernesto Cardenal. Stony Brook University Dostupné online
- ↑ El Poder de la Palabra Dostupné online
- ↑ Seznam laureátů ceny za odvahu svědomí opatství Míru archivovaná verzew
- ↑ Festival Internazinale di Poesia di Milano Dostupné online
- ↑ Odpověď na parlamentární otázku
- ↑ Ernesto Cardenal y Solentiname: ¿Existió la utopía de Waslala?. Buscando Waslala. Dostupné online [cit. 20 April 2017].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernesto Cardenal na Wikimedia Commons