Ernesto Cardenal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ernesto Cardenal
Ernesto Cardenal 2010.JPG
Rodné jméno Ernesto Cardenal Martínez
Narození 20. ledna 1925
Granada
Úmrtí 1. března 2020 (ve věku 95 let)
Managua
Příčina úmrtí chronické renální selhání a srdeční zástava
Povolání básník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel a politik
Alma mater Faculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946)
Kolumbijská univerzita (1946–1947)
Žánr lyricism
Témata Teologie osvobození
Ocenění Mírová cena německého knižního obchodu (1980)
honorary doctorate of the University of Valencia (1987)
honorary doctorate of the University of Granada (1987)
Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009)
Čestný odznak Za vědu a umění (2010)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN) (do 1994)
Příbuzní Fernando Cardenal (sourozenec)
Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec)
Vlivy Thomas Merton
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada1. března 2020 Managua[1]) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tématiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezra Pounda.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.

Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.

Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.[3] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel 1. března 2020 ve věku 95 let na následky selhání srdce a ledvin v Managui.

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Státní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem Nultá hodina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. „Revoluce patří i jezerům, řekám, zvířatům a stromům.“ Zemřel Ernesto Cardenal a2larm.cz, 2. 3. 2020.
  2. About Ernesto Cardenal. Stony Brook University Dostupné online
  3. El Poder de la Palabra Dostupné online Archivováno 25. 6. 2018 na Wayback Machine
  4. Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  5. Odpověď na parlamentární otázku
  6. Seznam laureátů ceny za odvahu svědomí opatství Míru archivovaná verzew
  7. Festival Internazinale di Poesia di Milano Dostupné online
  8. Ernesto Cardenal y Solentiname: ¿Existió la utopía de Waslala?. Buscando Waslala. Dostupné online [cit. 20 April 2017]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]