Nevěra: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
dopl.
Verze 15202118 uživatele Palu (diskuse) zrušena - zase psaní encyklopedických článků z Novinek, viz Diskuse:HIV#Bulvární novinky.cz
Řádek 51: Řádek 51:
* jak (převážně společně: viz povinnost v občanském zákoníku být spolu a společně pečovat o děti, dávat jim vhodné vzory k nápodobě) trávit volný čas,
* jak (převážně společně: viz povinnost v občanském zákoníku být spolu a společně pečovat o děti, dávat jim vhodné vzory k nápodobě) trávit volný čas,
* jak pečovat o domácnosti.
* jak pečovat o domácnosti.

== Rozdíly mezi mužskou a ženskou nevěrou ==
Co se týče četnosti, muži a ženy se v nevěře příliš neliší. Liší se ale v důvodu, kdy u mužů převládají sexuální pudy, zatímco u žen hrají hlavní roli city. Ženy jsou vedeny touhou být znovu žádané jak v sexu, tak i v otázkách porozumění. Pakliže se jim podaří toto u milence nalézt, obvykle mu propadají a často odcházejí z předchozího vztahu, protože své milence nechtějí podvádět s původním partnerem. Naproti tomu muži mají nevěry povrchnější a jejich nevěra končí spíše žádáním nevěrníků o odpuštění u svých žen.<ref name="ženymuži">{{Citace elektronického periodika
| autor = das
| odkaz na autora =
| titul = Muži se s nevěrou partnerky vyrovnávají mnohem hůře
| periodikum = Novinky.cz
| odkaz na periodikum = Novinky.cz
| datum vydání = 2017-07-26
| datum přístupu = 2017-07-26
| url = https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/443635-muzi-se-s-neverou-partnerky-vyrovnavaji-mnohem-hure.html
| issn =
}}</ref>

Jednotlivá pohlaví také rozdílně snáší nevěru svých partnerů, což má z pohledu [[evoluční psychologie]] kořeny hluboko v minulosti už od zvířecích předků a určité rysy chování v této oblasti jsou geneticky podmíněné. Tyto vrozené strategie pomáhají jedincům během života předávat svoje geny potomkům tak, aby mohly přežít. Muži se tak chovají více vlastnicky než ženy, protože zatímco matka je vždy jistá a dělí se maximálně o zdroje svého partnera s jiným jeho potomkem, otec může vychovávat ve svém domě dítě s cizími geny. Zatímco žena má předání genů vždy jisté, muž musí o zachování rodu usilovat. Ženy tak mužskou nevěru zvládají daleko snadněji než muži, kteří nejsou tak shovívaví a jsou v odpouštění nevěry daleko nekompromisnější.<ref name="ženymuži" />


== Nevěra v historii ==
== Nevěra v historii ==

Verze z 27. 7. 2017, 01:19

Nevěra je sexuální, resp. milostný poměr s partnerem mimo manželství nebo též mimo jiný dlouhotrvající vážný vztah, s nímž se pojí slib věrnosti.[1] Různí se pohledy na fyzickou nevěru a faktor citové angažovanosti. Starší pojem pro nevěru je cizoložství. Nevěra se odlišuje od polygamie, tj. souběžného legálního soužití jedince s více osobami (mnohomanželství).

Kategorizace nevěry

  • Mimomanželský kontakt – jednorázová, primárně sexuální záležitost, často nahodilá, obvykle s nízkou emocionální vazbou
  • Erotické dobrodružství – déletrvající sexuální porozumění s vyšší mírou citové angažovanosti, něžností, avšak bez plánů společné budoucnosti
  • Mimomanželský vztah – dlouhodobý vztah se silnou citovou vazbou a potenciálním plánováním společné budoucnosti
  • Flirt – spíše příslib bez skutečného naplnění nevěry, koketování
  • Virtuální nevěra – sdílení sexuálních fantazií bez přímého sexuálního kontaktu

Petr Šmolka dále uvádí též prostituci či swingování.[2] Kratochvíl rozlišuje nevěru souběžnou (nedostatečnost jednoho partnera pro naplnění pestrosti) a následnou (potřeba hledání stále něčeho nového).[3] Miroslav Plzák dělí nevěru na sexuální a sociální, kterou myslí narušení společné péče o potomky, domácnost a sebe navzájem.[4] Z hlediska manželství pokládá za podstatné:[5]

  • jak pečovat o děti,
  • jak nakládat se společnými rodinnými zejména finančními prostředky (SJM),
  • jak (převážně společně: viz povinnost v občanském zákoníku být spolu a společně pečovat o děti, dávat jim vhodné vzory k nápodobě) trávit volný čas,
  • jak pečovat o domácnosti.

Nevěra v historii

Ve starověku se přístup k nevěře lišil podle společenské třídy. V horní vrstvě platila zásada „Ten, kdo obdaří svou knížecí potencí ženu z lidu, zušlechťuje. Avšak princezna, která se oddá muži nikoli rovnocennému, poškozuje vlastní rod.“ Ve střední třídě u muže záleželo na jeho příjmech, zda si mohl dovolit více žen, zato žena byla de facto považována za majetek muže a měla vychovávat jeho děti. V nejnižší vrstvě byla chudoba hlavním faktorem, pro nějž byla polygamie nedostupná. Starořecká společnost nebránila muži ve vydržování více žen v závislosti na jeho prostředcích, doma však měl mít ženu jen jednu. Starověký Řím na věrnosti důsledně netrval a sexuální život považoval za přirozené právo muže stejně jako ženy. Možnost adopce snižovala význam ženy pro reprodukci. Trpěna byla i prostituce.[6]

Křesťanství přišlo s tehdy netradičním důrazem na manželství a jeho nerozlučitelnost. Ve 12. století už nemohla být nevěra důvodem k rozvodu, přesto byla považována za těžký hřích. Zatímco světské společenství znalo jen nevěru ženskou (i s trestem smrti či zmrzačení), křesťanská církev odsuzovala i nevěru mužskou (s požadavkem pokání). Později se v některých oblastech i světské tresty rozšířily také na muže. Až do 16. století byla častým trestem tzv. ulička hanby, z níž bylo později možno se vykoupit. V 15. století docházelo pod vlivem důrazu na manželství i k omezování konkubinátu (nesezdaného soužití).[7]

S nástupem novověku došlo k výrazné tabuizaci sexuality a potlačení veškerých smyslových a erotických projevů. Oficiálně tolerována byla sexualita jen v manželství. Sex svobodných lidí byl trestán vykázáním z města či pokutou, manželská nevěra pak byla v protestantské Evropě důvodem k rozvodu, v katolických oblastech k rozluce od stolu a lože. I prostituce byla od 17. století stále méně tolerována.[8]

S nástupem průmyslové revoluce vliv církve na sexuální chování slábl. Náboženská doktrína se však přenesla do medicínské praxe, z hříchu se stala nemoc. I konec 19. století tak zdůrazňoval uměřenost a normálnost. Výzkumu sexuality se začal věnovat Freud, později Kinsey a další, docházelo tak k liberalizaci. Významným faktorem byla též probíhající ženská emancipace. Nevěra se stává tolerovanějším jevem (více v Evropě, zejména západní, zatímco v některých státech USA je věrnost dokonce zakotvena v právu, včetně postihů za její nedodržení).[9]

Výskyt a názory v ČR

Kinsey ve svých průkopnických zprávách na poli sexuálního chování uvádí, že asi třetina mužů a pětina žen má někdy extramatrimoniální (mimomanželský) sexuální styk, přičemž další výzkumy uvádějí obdobná nebo vyšší čísla. V českých výzkumech sexuálního chování došli Weiss a Zvěřina ke zjištění, že téměř dvě třetiny ženatých mužů mělo během manželství mimomanželský pohlavní styk (64 % v roce 1993 a 63 % v roce 1998). Z vdaných žen uvedlo mimomanželský pohlavní styk 46 %, resp. 42 % respondentek. Muži uváděli průměrně kolem 6,4 partnerky (asi polovina maximálně 3 partnerky), ženy průměrně kolem 3,9 partnera (více než polovina maximálně 2 partnery). Ženy přitom mají tendenci spíše k dlouhodobějším mimomanželským vztahům, zatímco muži k více k vztahům příležitostným. Autoři usuzují, že vyšší počty nevěrných mužů jsou důsledkem jejich větší upřímnosti anebo možnosti, že by mnoho jejich styků proběhlo s neprovdanými ženami. Celkově vyšší počty nevěrných oproti zahraničním studiím přisuzují autoři liberálnějším postojům české populace k nevěře.[9]

Podle zprávy CVVM z roku 2003 32 % dotázaných považuje mimomanželské sexuální vztahy za špatné vždy a 38 % za špatné téměř vždy. Špatné jen někdy jsou pro 21 % a nikdy špatné pro 4 % dotázaných.[10] Výzkum téže agentury z roku 2012 ukazuje, že nevěru manžela považuje za morálně (spíše) nepřijatelnou 60 % dotázaných a nevěru manželky 63 %. Naopak za morálně (spíše) přijatelnou ji považuje 11 %, resp. 8 % dotázaných.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě manželským poradcem: první pomoc při příhodách nevěrných. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7169-163-1. 
  2. ↑ ŠMOLKA, Petr. Nevěra pro podváděné i podvádějící. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0397-1. 
  3. ↑ KRATOCHVÍL, Stanislav. Manželská terapie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-332-3. 
  4. ↑ PLZÁK, Miroslav. Žena a muž: teorie a praxe manželského dorozumívání. Praha: Motto, 2001. ISBN 80-7246-099-4. 
  5. ↑ Miroslav Plzák: Klíč k výběru partnera pro manželství (Avicenum 1975, Motto 2010)
  6. ↑ LEWINSON, Morus-Richard. Světové dějiny sexuality. Překlad Jiří Stach. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0071-X. 
  7. ↑ OTIS-COUR, Leah. Rozkoš a láska: dějiny partnerských vztahů ve středověku. Překlad Kateřina Novotná. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-542-9. 
  8. ↑ DÜLMEN, Richard van. Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století). I, Dům a jeho lidé. Překlad Martin Všetíček. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-116-3. 
  9. ↑ a b WEISS, Petr; ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-558-X. 
  10. ↑ Šamanová, Gabriela: Postoje veřejnosti ke kontroverzním tématům partnerského soužití, CVVM, 4. 2. 2003.
  11. ↑ Tuček, Milan: Jaké chování je pro nás morálně přijatelné?, CVVM, 11. 4. 2012.

Literatura

  • Brezina, Peter, Lojek, Antonín: Delikt cizoložství v proměnách času. KEY Publishing, Ostrava, 2015, 125 s. ISBN 978-80-7418-241-9.
  • LOJEK, Antonín. Právní úprava deliktu cizoložství v českých zemích od 16. do 19. století. In: Sexuální trestné činy včera a dnes. Ostrava: Key Publishing, 2014 - (Schelle, K.; Tauchen, J.) s. 145-155. ISBN 978-80-7418-213-6.
  • KALOUSKOVÁ, Martina. Mládež a nevěra. Brno: FSS MU, 2006. Dostupné online. 
  • UNČOVSKÁ, Ludmila. Pouta v partnerských vztazích. Brno: FF MU, 2008. Dostupné online. 
  • DOLEČEK, Zdeněk. Tendence k monogamnímu či polygamnímu chování u mužů a žen. Brno: FSS MU, 2006. Dostupné online. 

Související články

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nevěra&oldid=15202151“