Ratifikace: Porovnání verzí
m →Související články: smlouva -- mezinárodní smlouva |
Rozšíření, úpravy, odstr. Upravit |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| ⚫ | '''Ratifikace''' (z [[latina|lat.]] ''ratus'', platný a ''facere'', udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní [[smlouva|smlouvy]], případně [[ústava|ústavy]]. V anglosaské oblasti se užívá i v [[soukromé právo|soukromém právu]], kde znamená potvrzení smlouvy, kterou sjednal nějaký agent, statutárním zástupcem. |
||
{{upravit}} |
|||
== Mezinárodní právo == |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy. |
||
Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o '''přistoupení''' nebo '''ratihabitaci''' (z [[latina|lat.]] ''pro ratum habeo'', považuji za platné).<ref>[http://untreaty.un.org/English/guide.pdf United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)]</ref> <ref>M. Bartošek, ''Encyklopedie římského práva''. Praha: Academie 1993, str. 231. </ref> |
|||
| ⚫ | Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. |
||
== Ratifikace v ČR == |
|||
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní [[Parlament České republiky]], který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlas, přičemž u mezinárodních smluv: |
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní [[Parlament České republiky]], který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlas, přičemž u mezinárodních smluv: |
||
*a) upravujících práva a povinnosti osob, |
*a) upravujících práva a povinnosti osob, |
||
| Řádek 13: | Řádek 15: | ||
je třeba podle článku 49 [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlasu obou komor [[Parlament České republiky|parlamentu]]. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) [[Ústava České republiky|Ústavy]] ukončena podpisem [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]]. |
je třeba podle článku 49 [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlasu obou komor [[Parlament České republiky|parlamentu]]. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) [[Ústava České republiky|Ústavy]] ukončena podpisem [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]]. |
||
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). |
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Tak tomu bylo v ČR při ratifikaci smlouvy o přistoupení k [[Evropská unie|Evropské unii]] v červnu 2003, kdy pro ni hlasovalo 77,2 % voličů. |
||
== V jiných státech == |
|||
V [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 19. 6. 2011, 15:27
Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy, případně ústavy. V anglosaské oblasti se užívá i v soukromém právu, kde znamená potvrzení smlouvy, kterou sjednal nějaký agent, statutárním zástupcem.
Mezinárodní právo
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy.
Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o přistoupení nebo ratihabitaci (z lat. pro ratum habeo, považuji za platné).[1] [2]
Ratifikace v ČR
V České republice se ratifikačního procesu účastní Parlament České republiky, který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a Ústavy souhlas, přičemž u mezinárodních smluv:
- a) upravujících práva a povinnosti osob,
- b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
- c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
- d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
- e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba podle článku 49 Ústavy souhlasu obou komor parlamentu. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ukončena podpisem prezidenta republiky.
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Tak tomu bylo v ČR při ratifikaci smlouvy o přistoupení k Evropské unii v červnu 2003, kdy pro ni hlasovalo 77,2 % voličů.
V jiných státech
V USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president[3].
Odkazy
Reference
- ↑ United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)
- ↑ M. Bartošek, Encyklopedie římského práva. Praha: Academie 1993, str. 231.
- ↑ http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I
Související články
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.