Právní obyčej: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m + odkaz
m styl, kosmetické úpravy, literatura
Řádek 1: Řádek 1:
'''Právní obyčej''' je nejstarší [[pramen práva]], v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají [[právní předpis]]y. Vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.
'''Právní obyčej''' je nejstarší [[pramen práva]], v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají [[právní předpis]]y. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.


== Charakteristika právních obyčejů ==
== Charakteristika právních obyčejů ==


Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:
#''usus longaevus'' – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
#{{cizojazyčně|la|''usus longaevus''}} – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
#''opinio necessitatis'' – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).
#{{cizojazyčně|la|''opinio necessitatis''}} – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).


Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „[[nepsané právo]]“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro [[psané právo]].
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „[[nepsané právo]]“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro [[psané právo]].
Řádek 13: Řádek 13:
Obyčejové právo začíná v [[Evropa|Evropě]] ustupovat psanému právu na počátku [[19. století]], ale v některých částech Evropy až ve [[20. století]]. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve [[Spojené království|Velké Británii]], v právu [[islám]]ském a v dalších tradičních právních systémech [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]]. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]]. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na [[Česko|českém]] území od r. [[1811]], na [[Slovensko|slovenském]] až od r. [[1950]]).
Obyčejové právo začíná v [[Evropa|Evropě]] ustupovat psanému právu na počátku [[19. století]], ale v některých částech Evropy až ve [[20. století]]. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve [[Spojené království|Velké Británii]], v právu [[islám]]ském a v dalších tradičních právních systémech [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]]. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]]. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na [[Česko|českém]] území od r. [[1811]], na [[Slovensko|slovenském]] až od r. [[1950]]).


Právní obyčeje je ale třeba odlišovat od jistých zvyklostí, uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti apod.), které ve formálním smyslu stojí mimo právní systém. V některých případech však [[zákon (právo)|zákon]] s uzuancemi spojuje právní důsledky (viz § 3 a § 39 českého [[občanský zákoník|občanského zákoníku]]).
Právní obyčeje je ale třeba odlišovat od jistých zvyklostí, uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti apod.), které ve formálním smyslu stojí mimo právní systém. V některých případech však [[zákon (právo)|zákon]] s uzancemi spojuje právní důsledky (viz § 3 a § 39 českého [[občanský zákoník|občanského zákoníku]]).


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 21: Řádek 21:


=== Literatura ===
=== Literatura ===
*{{citace monografie
⚫
* V. Knap: ''Teorie práva''
|jméno = Viktor
⚫
* A. Gerloch: ''Teorie práva''
|příjmení = Knapp
* J. Boguszak, J. Čapek, A. Gerloch: ''Teorie práva''
|odkaz na autora = Viktor Knapp
* L. Kubů, P. Hungr, P. Osina: ''Teorie práva''
⚫
|titul = Teorie práva
|vydavatel = C. H. Beck
|místo = Praha
|rok = 1995
|počet stran = xvi, 247
|isbn = 80-7179-028-1
}}
*{{citace monografie
|jméno = Aleš
|příjmení = Gerloch
|odkaz na autora = Aleš Gerloch
⚫
|titul = Teorie práva
|vydavatel = Aleš Čeněk
|místo = Plzeň
|rok = 2009
|vydání = 5
|počet stran = 308
|strany = 74
|isbn = 978-80-7380-233-2
}}
*{{citace monografie
|jméno = Jiří
|příjmení = Boguszak
|odkaz na autora = Jiří Boguszak
|jméno2 = Jiří
|příjmení2 = Čapek
|odkaz na autora2 = Jiří Čapek
|jméno3 = Aleš
|příjmení3 = Gerloch
|odkaz na autora3 = Aleš Gerloch
|titul = Teorie práva
|vydavatel = ASPI
|místo = Praha
|vydání = 2
|rok = 2004
|počet stran = 347
|isbn = 80-7357-030-0
}}
*{{citace monografie
|jméno = Lubomír
|příjmení = Kubů
|odkaz na autora = Lubomír Kubů
|jméno2 = Pavel
|příjmení2 = Hungr
|odkaz na autora2 = Pavel Hungr
|jméno3 = Petr
|příjmení3 = Osina
|odkaz na autora3 = Petr Osina
|titul = Teorie práva
|vydavatel = Linde
|místo = Praha
|rok = 2007
|počet stran = 335
|isbn = 978-80-7201-637-2
|strany = 55
}}



[[Kategorie:Prameny práva|Obyčej]]
[[Kategorie:Prameny práva|Obyčej]]

Verze z 12. 5. 2011, 21:34

Právní obyčej je nejstarší pramen práva, v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají právní předpisy. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.

Charakteristika právních obyčejů

Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:

  1. usus longaevus – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
  2. opinio necessitatis – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).

Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „nepsané právo“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro psané právo.

Využívání právních obyčejů

Obyčejové právo začíná v Evropě ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v některých částech Evropy až ve 20. století. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve Velké Británii, v právu islámském a v dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny práva mezinárodního. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na českém území od r. 1811, na slovenském až od r. 1950).

Právní obyčeje je ale třeba odlišovat od jistých zvyklostí, uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti apod.), které ve formálním smyslu stojí mimo právní systém. V některých případech však zákon s uzancemi spojuje právní důsledky (viz § 3 a § 39 českého občanského zákoníku).

Odkazy

Související články

Literatura

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Právní_obyčej&oldid=6891354“