Stupnice obtížnosti: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 28. 7. 2007, 13:36

Horolezectví

Stanovení technické obtížnosti pro pohyb na skále bylo v v horolezectví vlastně základem klasifikování vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro sportovní lezení, skialpinismus, ledy a posléze i pro bouldering. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá volné lezení, tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci. "Skalní" klasifikace se používá většinou pro více délkové výstupy v horách či velkých skalních oblastech. Oproti klasifikaci sportovní je mírně posunuta co se týče technické obtížnosti i když používá stejná označení. Příklad: Vylézt v horách 6+ je sice pravděpodobně stejně náročné jako v 15 metrové cestě též za 6+, ale technická obtížnost vlastního klíčového kroku je v krátké cestě vyšší než v dlouhé mnoha délkové cestě. Hranice mezi skalním a sportovním lezením je velmi labilní a nejednoznačná.

Klasifikační stupnice UIAA - volné lezení

I - Lehké: Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.
II - Mírně těžké : Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.
III - Středně těžké: Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.
IV - Těžké: Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.
V - Velmi těžké: zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.
VI - Neobyčejně těžké : Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.
VII - Mimořádně těžké: Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.
VIII - X - stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.
XI - současná hranice lezeckých možností ve volném lezení, předchozí nacvičování zpravidla nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.

Západoalpská klasifikační stupnice

P - Dobrá pěší cesta.
PE - Cesta bez obtíží, například v lese mimo cesty
TF - Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA., místy I-II.
F - Snadné, převážně pasáže I, místy II. Skon sněhu do 30°. Začátek opravdového lezení.
PD - Poměrně obtížné, převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.
AD - Více obtížné, převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°.
D - Obtížné, převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°.
TD - Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.
ED - Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
ABO - Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Via ferrata (Klettersteig) - zajištěná cesta

Soubor:Klettersteig 1.jpg

Ferrata Sentiero Leva

A - lehká

Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. UIAA.

B - mírně obtížná

Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. UIAA.

C - těžká

Strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. III. UIAA.

D - velmi těžká

Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie, místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. UIAA. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné kondici. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.

E - extrémní

Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umělými stupy (kramle, kolíky). Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký terén – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto zajištěné cesty už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Určeno jen pro specialisty a fajnšmekry. Klíčová místa jsou nebezpečná a vyžadují koncentraci. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem. Tyto ferraty nemají za úkol lezci cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.

Lyžování

Skialpinismus a extrémní lyžování

Existuje celá řada různých stupnic. Každá z nich přistupuje k hodnocení z jiné strany.

Stupnice Blanchére – je založená, stejně jako horolezecké stupnice, na schopnostech uživatelů, tedy lyžařů.
Stupnice Traynard – se naopak věnuje popisu konkrétních a zcela klíčových faktorů jednotlivých sjezdů: sklon, expozice (v tomto případě se rozumí "vzdušnost" sjezdu), kritická místa (skály, ledovcové trhliny).

S1 - terén rovinného charakteru
S2 - mírně skloněný terén do 20°, bez strmých úseků
S3 - otevřené široké svahy do 35°, někdy i se strmějšími úseky
S4 - sklon do 45°, bez větší expozice
S5 - žlaby a kuloáry se sklonem 45° - 55°, nebo 35° - 45° při velké expozici
S6 - sklon nad 50° při velké expozici, jinak víc než 55°
S7 - skoky přes skalní pásy a ledovcové zlomy na velmi strmých svazích

Sjezdové lyžování

Evropa
V Evropě jsou sjezdové tratě značeny dle obtížnosti systémem barevného značení.

Zelená barva znamená (Španělsko, Francie, Skandinávie) nejjednodušší tratě, většinou pro začátečníky. Sklon svahu je velmi mírný.
Modrá barva znamenásnadná cesta.
Červená barva znamená středně náročnou trať.
Černá barva znamená náročnou trať která již nemusí být upravena. Trať mohou již v jistých případech ohrozit laviny či může skýtat mnohé překážky (muldy, větší teréní nerovnosti).
Oranžová barva znamená (Švýcarsko, Rakousko) trať extrémní náročnosti.
Dvojitá černá barva znamená (Skandinávie) trať extrémní náročnosti.

Řeky a vodáctví

Pro základní orientaci vodáků jsou obtížnosti toků klasifikovány uzavřenou stupnicí WW (wild water) 1 až 6. Rekreační řeky mají obtížnost v krátkých úsecích nejvíce WW 1, tak zvané trekkingové WW 2 a divoká voda pro experty začíná na stupni WW 3. V kilometrážích jsou obtížnosti vyznačovány za ideálního stavu vody. Za vyššího může být proud těžší o jeden až dva stupně, někdy dokonce i zcela nesjízdný. V tuzemských poměrech bývá obtížnost zvyšována zablokovaným korytem, napadanými stromy a zarostlou proudnicí. Alpské řeky ji zvyšují spíše peřejemi, válci a návaly vody na skály. Vodnaté asijské či americké řeky zaskočí vodáky nejspíše ohromnou sílou, proudy, obrovskými vlnami a víry.

ZW - téměř stojatá nebo jen líně proudící voda (ve starších kilometrážích ještě dělená na ZWA stojatá, ZWB znatelný proud a ZWC pomalá nížinná řeka)
WW 1 - mírně tekoucí voda bez záludnosti, vhodná pro otevřené turistické kanoe, kormidelník musí umět ovládat loď
WW 2 - jasně čitelné peřeje, rychlé zatáčky, stromy a kameny v řece se dají objet, horní hranice pro turistickou plavbu a zároveň ideální cvičný terén pro začínající raftaře, celá posádka musí ovládat základní záběry pádlem
WW 3 - vratné proudy, ne zcela jasné průjezdy mezi kameny, mnohdy není možné zastavit, bezpodmínečně nutné jsou zavřené kajaky nebo nafukovací plavidla, posádky musí ovládat všechny záběry pádlem a povely vedoucího raftu
WW 4 - těžká voda, mnohdy je nutná prohlídka a případná záchrana ze břehu, horní hranice pro rekreační a komerční rafting
WW 5 - nebezpečná a velice obtížná řeka, kterou si mohou dovolit splout jen skupiny sehraných expertů po předchozí prohlídce a zabezpečení záchrany
WW 6 - hranice lidských možností, ke splutí jsou potřeba dlouholeté zkušenosti, trénink, dokonalá výzbroj a ideální vodní stav

Odkazy a zdroje

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+== Horolezectví ==
 Stanovení technické '''obtížnosti''' pro pohyb na [[skála|skále]] bylo v v [[horolezectví]] vlastně základem [[klasifikace|klasifikování]] vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro [[sportovní lezení]], [[skialpinismus]], [[led]]y a posléze i pro [[bouldering]]. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá [[volné lezení]], tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci. "Skalní" [[klasifikace]] se používá většinou pro více délkové [[výstup]]y v horách či velkých skalních [[oblast]]ech. Oproti klasifikaci sportovní je mírně posunuta co se týče technické obtížnosti i když používá stejná označení. Příklad: Vylézt v horách 6+ je sice pravděpodobně stejně náročné jako v 15 [[metr]]ové cestě též za 6+, ale technická obtížnost vlastního klíčového kroku je v krátké cestě vyšší než v dlouhé mnoha délkové cestě. Hranice mezi skalním a [[sportovní lezení|sportovním lezením]] je velmi labilní a nejednoznačná.
 [[Image:2006-04-08 Klettern Eulenwand R5.jpg|thumb|Eulenwand]]
@@ Řádek 26: / Řádek 27: @@
 *'''ABO''' - [[Extrém]]ně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.
+=== Via ferrata (Klettersteig) - zajištěná cesta ===
-== Skialpinismus a extrémní lyžování ==
+[[Soubor:klettersteig 1.jpg|thumb|Ferrata Sentiero Leva]]
+*'''A - lehká'''
+Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]] - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových [[lano|lan]], [[řetěz]]ů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. [[UIAA]].
+*'''B - mírně obtížná'''
+Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují [[síla|sílu]]. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. [[UIAA]].
+*'''C  - těžká'''
+Strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k [[jištění]]. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez [[zajištěná cesta|umělého zajištění]] by se jednalo o horolezecký [[terén]] stupně obtížnosti max. III. [[UIAA]].
+*'''D - velmi těžká'''
+Velmi strmý skalní terén, místy kolmé [[partie]], místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových [[lano|lan]] a příležitostně umělými stupy ([[kramle]], [[kolík]]y). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. [[UIAA]]. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné [[kondice|kondici]]. Je dobré použít [[obuv]] s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a [[horolezec|horolezcům]]. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo [[instruktor]]em.
+*'''E - extrémní'''
+Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí [[ocelové lano|ocelových lan]] a jen velmi málo umělými stupy ([[kramle]], [[kolík]]y). Nejtěžší místa vyžadují použití [[horolezectví|horolezecké techniky]] nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký [[terén]] – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]] už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští [[turista|turisté]] a [[horolezec|horolezci]]. Určeno jen pro specialisty a fajnšmekry. Klíčová místa jsou [[nebezpečí|nebezpečná]] a vyžadují [[koncentrace|koncentraci]]. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo [[instruktor]]em. Tyto ferraty nemají za úkol [[horolezec|lezci]] cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.
+== Lyžování ==
+=== Skialpinismus a extrémní lyžování ===
 [[Image:Malfon tiefschneespuren 2.jpg|thumb|Mitterkar v údolí Malfon(Arlberg, Austria)]]
 Existuje celá řada různých [[stupnice|stupnic]]. Každá z nich přistupuje k [[hodnocení]] z jiné strany.
@@ Řádek 40: / Řádek 56: @@
 * '''S7''' - [[skok]]y přes skalní pásy a [[ledovec|ledovcové]] [[zlom]]y na velmi strmých svazích
-== Via ferrata (Klettersteig) - zajištěná cesta ==
+=== Sjezdové lyžování ===
-[[Soubor:klettersteig 1.jpg|thumb|Ferrata Sentiero Leva]]
+'''''Evropa'''''<br />V [[Evropa|Evropě]] jsou sjezdové tratě značeny dle obtížnosti systémem barevného značení.
-*'''A - lehká'''
+*''Zelená'' barva znamená ([[Španělsko]], [[Francie]], [[Skandinávie]]) nejjednodušší tratě, většinou pro začátečníky. Sklon svahu je velmi mírný.
-Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]] - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových [[lano|lan]], [[řetěz]]ů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. [[UIAA]].
+* ''Modrá'' barva znamenásnadná cesta.
-*'''B - mírně obtížná'''
+*''Červená'' barva znamená středně náročnou trať.
-Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují [[síla|sílu]]. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. [[UIAA]].
+*''Černá'' barva znamená náročnou trať která již nemusí být upravena. Trať mohou již v jistých případech ohrozit laviny či může skýtat mnohé překážky (muldy, větší teréní nerovnosti).
-*'''C  - těžká'''
+* ''Oranžová'' barva znamená ([[Švýcarsko]], [[Rakousko]]) trať extrémní náročnosti.
-Strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k [[jištění]]. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez [[zajištěná cesta|umělého zajištění]] by se jednalo o horolezecký [[terén]] stupně obtížnosti max. III. [[UIAA]].
+* ''Dvojitá černá'' barva znamená (Skandinávie) trať extrémní náročnosti.
-*'''D - velmi těžká'''
-Velmi strmý skalní terén, místy kolmé [[partie]], místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových [[lano|lan]] a příležitostně umělými stupy ([[kramle]], [[kolík]]y). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. [[UIAA]]. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné [[kondice|kondici]]. Je dobré použít [[obuv]] s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a [[horolezec|horolezcům]]. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo [[instruktor]]em.
-*'''E - extrémní'''
-Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí [[ocelové lano|ocelových lan]] a jen velmi málo umělými stupy ([[kramle]], [[kolík]]y). Nejtěžší místa vyžadují použití [[horolezectví|horolezecké techniky]] nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký [[terén]] – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto [[zajištěná cesta|zajištěné cesty]] už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští [[turista|turisté]] a [[horolezec|horolezci]]. Určeno jen pro specialisty a fajnšmekry. Klíčová místa jsou [[nebezpečínebezpečná]] a vyžadují [[koncentrace|koncentraci]]. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo [[instruktor]]em. Tyto ferraty nemají za úkol [[horolezec|lezci]] cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.
 == Řeky a vodáctví ==