Bohyně Matka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jan1857 (diskuse | příspěvky)
→‎Současné pojetí: doplnění reference
m Robot: doplnění chybějícího prvku referencí dle žádosti ze dne 19. 1. 2018; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{upravit}}
{{upravit}}


[[Soubor:Venus von Willendorf 01.jpg|thumb|[[Willendorfská venuše]] z [[Mladý paleolit|mladého paleolitu]]]]
[[Soubor:Venus von Willendorf 01.jpg|náhled|[[Willendorfská venuše]] z [[Mladý paleolit|mladého paleolitu]]]]
Termínem '''bohyně Matka''' se rozumí jakákoliv [[bohyně]] spojená zejména s [[mateřství]]m a [[plodnost]]í. Takové bohyně se vyskytovaly a vyskytují v mnoha kulturách, příkladem může být např. řecká [[Gaia]], [[védy|védská]] [[Durga]] nebo [[Wicca|wiccanská]] [[Bohyně (Wicca)|Bohyně]].
Termínem '''bohyně Matka''' se rozumí jakákoliv [[bohyně]] spojená zejména s [[mateřství]]m a [[plodnost]]í. Takové bohyně se vyskytovaly a vyskytují v mnoha kulturách, příkladem může být např. řecká [[Gaia]], [[védy|védská]] [[Durga]] nebo [[wicca]]nská [[Bohyně (Wicca)|Bohyně]].


== Archeologické nálezy ==
== Archeologické nálezy ==
Doloženy jsou různé archeologické nálezy sošek, např. z jihu Francie pochází nález rytiny, kterému dnes říkáme [[Pravěká Francie|Lausselská Venuše]]. V podhůří Pyrenejí na [[Steatopygie|Lespugne]] ve Francii byla objevena 14 cm vysoká soška vyřezávaná z mamutí slonoviny. Její velká prsa a hýždě připomínají čtyři veliká vejce. Na stehnech pod hýžděmi je vyleptáno 10 řádků. Každý řádek by mohl symbolizovat jeden lunární měsíc lidského těhotenství.
Doloženy jsou různé archeologické nálezy sošek, např. z jihu Francie pochází nález rytiny, kterému dnes říkáme [[Pravěká Francie|Lausselská Venuše]]. V podhůří Pyrenejí na [[Steatopygie|Lespugne]] ve Francii byla objevena 14 cm vysoká soška vyřezávaná z mamutí slonoviny. Její velká prsa a hýždě připomínají čtyři veliká vejce. Na stehnech pod hýžděmi je vyleptáno 10 řádků. Každý řádek by mohl symbolizovat jeden lunární měsíc lidského těhotenství.
Další podobou bohyně Velké Matky nacházíme v Rakousku. Její stáří je datováno do období mezi roky 30000 př. n.l. a 25000 př. n.l a je známá jako [[Willendorfská venuše|Willendorfská Venuše]]. Z našeho území je známá [[Věstonická Venuše]].
Další podobou bohyně Velké Matky nacházíme v Rakousku. Její stáří je datováno do období mezi roky 30000 př. n.l. a 25000 př. n.l a je známá jako [[Willendorfská venuše|Willendorfská Venuše]]. Z našeho území je známá [[Věstonická Venuše]].


== Období matriarchátu ==
== Období matriarchátu ==


Údajně prvotní formou sociální organizace v období prehistorie (7000-2500 př.n.l.) byla gynokracie = vláda žen, založená právě na kultu Bohyně Matky (J.Bachofen, Das Mutterrecht, 1861). Bachofen pohlížel na tuto matriarchální společnost z pozitivistického hlediska jako na primitivní fázi vývoje, který zatím nepokročil za jakési animální stádium lidstva. Odvozování původu z mateřské linie bylo charakteristické v důsledku sexuální promiskuity, která znemožňovala přesnou identifikaci otce. Tuto společnost charakterizovalo také společné vlastnictví, přirozené právo a náboženství založeno na kultu Bohyně Matky. Nejdůležitějšími symboly byly země a voda, jelikož plodnost žen se ztotožňovala s úrodností země. Ústředním tématem bylo mystérium života a smrti, obnovy života člověka, zvířat i rostlin. Na keramice i předmětech denní potřeby z té doby můžeme nalézt často symboly rození (trojúhelníkové obrazce=porod, ženské pohlavní orgány; spirály a víry = voda). Také se často objevují sošky s přehnaně zdůrazněnými prsy představující Bohyni Matku jako pramen výživy.
Údajně prvotní formou sociální organizace v období prehistorie (7000-2500 př.n.l.) byla gynokracie = vláda žen, založená právě na kultu Bohyně Matky (J.Bachofen, Das Mutterrecht, 1861). Bachofen pohlížel na tuto matriarchální společnost z pozitivistického hlediska jako na primitivní fázi vývoje, který zatím nepokročil za jakési animální stádium lidstva. Odvozování původu z mateřské linie bylo charakteristické v důsledku sexuální promiskuity, která znemožňovala přesnou identifikaci otce. Tuto společnost charakterizovalo také společné vlastnictví, přirozené právo a náboženství založeno na kultu Bohyně Matky. Nejdůležitějšími symboly byly země a voda, jelikož plodnost žen se ztotožňovala s úrodností země. Ústředním tématem bylo mystérium života a smrti, obnovy života člověka, zvířat i rostlin. Na keramice i předmětech denní potřeby z té doby můžeme nalézt často symboly rození (trojúhelníkové obrazce=porod, ženské pohlavní orgány; spirály a víry = voda). Také se často objevují sošky s přehnaně zdůrazněnými prsy představující Bohyni Matku jako pramen výživy.
Matriarchát (v evropském měřítku) zanikl mezi rokem 4000-2800 př. n. l. kvůli vpádu kmenů z východu. Ty s sebou přinesly kult založený na chování koní a výrobě zbraní. S odvozováním původu po otci vzniklo pozitivní právo, monogamie, soukromé vlastnictví a kultovní systémy založené na nebeské symbolice.
Matriarchát (v evropském měřítku) zanikl mezi rokem 4000-2800 př. n. l. kvůli vpádu kmenů z východu. Ty s sebou přinesly kult založený na chování koní a výrobě zbraní. S odvozováním původu po otci vzniklo pozitivní právo, monogamie, soukromé vlastnictví a kultovní systémy založené na nebeské symbolice.


Řádek 18: Řádek 18:
| příjmení = Eliade
| příjmení = Eliade
| jméno = Mircea
| jméno = Mircea
| příjmení2 =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| jméno2 =
| titul = Mýtus a skutečnost
| titul = Mýtus a skutečnost
| vydání =
| vydání =
| vydavatel = OIKOMENH
| vydavatel = OIKOMENH
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 2011
| rok = 2011
| počet stran =
| počet stran =
| kapitola = Přežívání a maskování mýtů
| kapitola = Přežívání a maskování mýtů
| strany =
| strany =
| isbn =
| isbn =
}}</ref> Kult Bohyně Matky je v současné době zdůrazňován v různých novopohanských směrech, které odkazují například na uctívání Velké Matky v kulturách původních obyvatel Ameriky a v jiných částí světa. Oslava ženství je součástí i některých směrů současného [[New Age]].
}}</ref> Kult Bohyně Matky je v současné době zdůrazňován v různých novopohanských směrech, které odkazují například na uctívání Velké Matky v kulturách původních obyvatel Ameriky a v jiných částí světa. Oslava ženství je součástí i některých směrů současného [[New Age]].
Etnograficky a beletristicky je v ČR zmapován jeden z poslední reliktů [[pohanství]] v naší novodobé historii v podobě [[Žítkovské bohyně (kniha)|Žítkovských bohyní]]. Jednalo se o ženy, které se věnovaly lidovému léčitelství (zejména bylinkářství), magii a věštění. Svůj um si předávaly po ženské linii rodů žijících v [[Moravské Kopanice|Moravských Kopanicích]].
Etnograficky a beletristicky je v ČR zmapován jeden z poslední reliktů [[pohanství]] v naší novodobé historii v podobě [[Žítkovské bohyně (kniha)|Žítkovských bohyní]]. Jednalo se o ženy, které se věnovaly lidovému léčitelství (zejména bylinkářství), magii a věštění. Svůj um si předávaly po ženské linii rodů žijících v [[Moravské Kopanice|Moravských Kopanicích]].


== Reference ==
== Reference ==
<references />
Ubaldo Nicola: Obrazové dějiny filozofie, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2011, str.16
Ubaldo Nicola: Obrazové dějiny filozofie, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2011, str.16



Verze z 18. 9. 2018, 17:52

Willendorfská venuše z mladého paleolitu

Termínem bohyně Matka se rozumí jakákoliv bohyně spojená zejména s mateřstvím a plodností. Takové bohyně se vyskytovaly a vyskytují v mnoha kulturách, příkladem může být např. řecká Gaia, védská Durga nebo wiccanská Bohyně.

Archeologické nálezy

Doloženy jsou různé archeologické nálezy sošek, např. z jihu Francie pochází nález rytiny, kterému dnes říkáme Lausselská Venuše. V podhůří Pyrenejí na Lespugne ve Francii byla objevena 14 cm vysoká soška vyřezávaná z mamutí slonoviny. Její velká prsa a hýždě připomínají čtyři veliká vejce. Na stehnech pod hýžděmi je vyleptáno 10 řádků. Každý řádek by mohl symbolizovat jeden lunární měsíc lidského těhotenství. Další podobou bohyně Velké Matky nacházíme v Rakousku. Její stáří je datováno do období mezi roky 30000 př. n.l. a 25000 př. n.l a je známá jako Willendorfská Venuše. Z našeho území je známá Věstonická Venuše.

Období matriarchátu

Údajně prvotní formou sociální organizace v období prehistorie (7000-2500 př.n.l.) byla gynokracie = vláda žen, založená právě na kultu Bohyně Matky (J.Bachofen, Das Mutterrecht, 1861). Bachofen pohlížel na tuto matriarchální společnost z pozitivistického hlediska jako na primitivní fázi vývoje, který zatím nepokročil za jakési animální stádium lidstva. Odvozování původu z mateřské linie bylo charakteristické v důsledku sexuální promiskuity, která znemožňovala přesnou identifikaci otce. Tuto společnost charakterizovalo také společné vlastnictví, přirozené právo a náboženství založeno na kultu Bohyně Matky. Nejdůležitějšími symboly byly země a voda, jelikož plodnost žen se ztotožňovala s úrodností země. Ústředním tématem bylo mystérium života a smrti, obnovy života člověka, zvířat i rostlin. Na keramice i předmětech denní potřeby z té doby můžeme nalézt často symboly rození (trojúhelníkové obrazce=porod, ženské pohlavní orgány; spirály a víry = voda). Také se často objevují sošky s přehnaně zdůrazněnými prsy představující Bohyni Matku jako pramen výživy. Matriarchát (v evropském měřítku) zanikl mezi rokem 4000-2800 př. n. l. kvůli vpádu kmenů z východu. Ty s sebou přinesly kult založený na chování koní a výrobě zbraní. S odvozováním původu po otci vzniklo pozitivní právo, monogamie, soukromé vlastnictví a kultovní systémy založené na nebeské symbolice.

Současné pojetí

Některé prameny naznačují, že původní kult Bohyně se v křesťanství transformoval do podoby uctívání Panny Marie.[1] Kult Bohyně Matky je v současné době zdůrazňován v různých novopohanských směrech, které odkazují například na uctívání Velké Matky v kulturách původních obyvatel Ameriky a v jiných částí světa. Oslava ženství je součástí i některých směrů současného New Age. Etnograficky a beletristicky je v ČR zmapován jeden z poslední reliktů pohanství v naší novodobé historii v podobě Žítkovských bohyní. Jednalo se o ženy, které se věnovaly lidovému léčitelství (zejména bylinkářství), magii a věštění. Svůj um si předávaly po ženské linii rodů žijících v Moravských Kopanicích.

Reference

  1. ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOMENH, 2011. Kapitola Přežívání a maskování mýtů. 

Ubaldo Nicola: Obrazové dějiny filozofie, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2011, str.16