Denisované: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
křížení denisovanů a neandrtálců
značka: školní IP
m wikilink
Řádek 82: Řádek 82:
| příjmení2 = Kircher
| příjmení2 = Kircher
| jméno2 = Martin
| jméno2 = Martin
| autor3 = GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; KELSO, Janet; PÄÄBO, Svante.
| autor3 = GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; [[Janet Kelso|KELSO, Janet]]; PÄÄBO, Svante.
| titul = A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual
| titul = A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual
| periodikum = Science
| periodikum = Science

Verze z 12. 9. 2018, 20:47

Turisté u vstupu do Denisovy jeskyně

Denisované (někdy uváděni jako děnisované[1] nebo denisovci[2]) jsou vyhynulí příslušníci rodu Homo (nebo druhu Homo sapiens), blízcí neandertálcům. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich kostí, první z nich v roce 2008 v Děnisově jeskyni na Altaji v Rusku. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možno provést molekulární analýzu mitochondriální DNA, která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.

Ve vzdálené jeskyni Sima de los Huesos (provincie Burgos) byla nalezena kost, jejíž mtDNA je blíže denisovanům než neandrtálcům.[3] Ovšem jaderná DNA „simanů“ je neandrtálská.[4] Realita je ale složitější a se současnými daty nelze vytvářet závěry.[5]

Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev, zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili, ale přesto docházelo ke křížení denisovanů a neandrtálců ještě v době před 80 000 lety.[6] Ukazuje se, že podíl genomu denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, například Melanésanů (3 až 5 %).[7] Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi. Ke křížení s moderními lidmi došlo minimálně dvakrát.[8]

Denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný druh (případně poddruh druhu Homo sapiens), přesto již pro něj bylo navrženo několik jmen: Homo altaiensis (člověk altajský), Homo siberiensis (člověk sibiřský), či nejméně problematické Homo denisoviensis (člověk denisovský),[9] užívané již v některých českých učebnicích.[10]

Křížení s moderními lidmi

Vývoj a křížení člověka

Genetické testy prokázaly, že Denisované se křížili s předky australoidní rasy; denisovanské geny byly detekovány u Melanésanů, Austrálců a také u filipínských Negritů, například kmene Mamanwa. Podíl genů na genomu činí 4-6%. Denisovanské geny však nebyly nalezeny u všech Negritů, nemají je Andamanci kmene Onge z Andamanských ostrovů ani Negritové kmene Jehai z Malajsie. Z toho se usuzuje, že k mísení došlo východně od Wallaceovy linie, která odděluje jihovýchodní Asii od Wallacey, respektive od australského kontinentu.[11][12]

Podle studie z roku 2013 mají kontinentální Asiaté a američtí Indiáni také podíl denisovanských genů na genomu, ale pouze 0,2%, což je 25x méně než u Australoidů.[13]

Odkazy

Reference

  1. DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Svazek 93, čís. 4/2014, s. 208–212. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1214-4029. 
  2. MACHOLÁN, Miloš. Paleogenetika člověka – způsobí analýza archaické DNA revoluci v pohledu na lidskou evoluci?. S. 53–56. Živa [online]. 24. duben 2014. Čís. 2/2014, s. 53–56. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 0044–4812. 
  3. http://www.nature.com/news/hominin-dna-baffles-experts-1.14294 - Hominin DNA baffles experts, Analysis of oldest sequence from a human ancestor suggests link to mystery population.
  4. http://www.scientificamerican.com/article/oldest-ancient-human-dna-details-dawn-of-neandertals/ - Oldest Ancient-Human DNA Details Dawn of Neandertals
  5. http://phys.org/news/2016-03-world-neanderthal-denisovan-ancestry-modern.html - A world map of Neanderthal and Denisovan ancestry in modern humans
  6. https://phys.org/news/2018-08-neandertal-mother-denisovan-fathernewly-sequenced-genome.html - Neandertal mother, Denisovan father—Newly-sequenced genome sheds light on interactions between ancient hominins
  7. REICH, D.; GREEN, RE.; KIRCHER, M., et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia.. Nature. Dec 2010, roč. 468, čís. 7327, s. 1053-60. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. 
  8. https://phys.org/news/2018-03-modern-humans-interbred-denisovans-history.html - Modern humans interbred with Denisovans twice in history
  9. Nueva especie de homínido abre el espectro de estudio de las raíces humanas. Sophimanía [online]. 16. únor 2014. Dostupné online. (španělsky) 
  10. SVOBODA, Jiří A. Předkové. Evoluce člověka. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 480 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2324-7. 
  11. Cooper A. and Stringer C.B. Did the Denisovans Cross the Wallace Line. Science. 2013, s. 321–3. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1244869. 
  12. http://www.abc.net.au/science/articles/2013/10/18/3869503.htm
  13. Prüfer, Kay et al. The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains. Nature (journal). 2013, s. 43–49. Dostupné online [cit. 1 March 2014]. DOI 10.1038/nature12886. 

Literatura

  • MEYER, Matthias; KIRCHER, Martin; GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; KELSO, Janet; PÄÄBO, Svante. A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual. Science [online]. 30. srpen 2012. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1224344. (anglicky) 
  • DNA scan sheds new light on mankind's mysterious cousins (popularizační článek k předchozí referenci). PhysOrg, 30. srpen 2012 (anglicky)
  • Human evolution has become multi-colored(popularizační rozhovor k předchozím 2 referencím). PhysOrg, 3. září 2012 (anglicky)
  • KRAUSE, Johannes, et al. The complete mitochondrial DNA genome of an unknown hominin from southern Siberia. S. 894–897. Nature [online]. 24. březen 2010. Svazek 464, čís. 7290, s. 894–897. Dostupné online. PDF [3]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature08976. PMID 20336068. (anglicky) 
  • REICH, David, et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. S. 1053-1060. Nature [online]. 22. prosinec 2010. Svazek 468, čís. 7327, s. 1053-1060. Dostupné online. PDF [4]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. (anglicky) 
  • SKOGLUND, Pontus; JAKOBSSON, Mattias. Archaic human ancestry in East Asia. S. 18301–18306. PNAS [online]. 31. říjen 2011. Svazek 108, čís. 45, s. 18301–18306. Dostupné online. PDF [5]. DOI 10.1073/pnas.1108181108. (anglicky) 
  • LALUEZA-FOX, Carles; GILBERT, M. Thomas P. Paleogenomics of Archaic Hominins. S. R1002–R1009. Current Biology [online]. 20. prosinec 2011. Svazek 21, čís. 24, s. R1002–R1009. Dostupné online. PDF [6]. DOI 10.1016/j.cub.2011.11.021. (anglicky) 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 1. S. 432-434. Vesmír [online]. 14. červenec 2011. Roč. 90, čís. 7-8, s. 432-434. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 2. S. 520-522. Vesmír [online]. 8. září 2011. Roč. 90, čís. 9, s. 520-522. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208-212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Roč. 93, čís. 4, s. 208-212. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 

Externí odkazy