Národní dům na Smíchově: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ kat., commons
+kat
Řádek 35: Řádek 35:


[[Kategorie:Kulturní památky na Smíchově]]
[[Kategorie:Kulturní památky na Smíchově]]
[[Kategorie:Domy v Praze]]

Verze z 12. 12. 2016, 12:22

Národní dům na Smíchově
Národní dům na Smíchově
Národní dům na Smíchově
Účel stavby

Kulturní a společenské centrum

Základní informace
Slohsecese
ArchitektAlois Čenský
Výstavba1906–08
Přestavba1995
Poloha
AdresaPraha (Smíchov), ČeskoČesko Česko
UliceMatoušova, Náměstí 14. října a Zborovská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40966/1-1797 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V roce 1906, ještě před připojením Smíchova k Praze (1920), se rozhodli představitelé samostatného města Smíchov, že vybudují Národní dům. Naplánovali ho jako jednu z dominantních budov hlavního smíchovského náměstí, dnešního Náměstí 14. října, na místě původní botanické zahrady, která byla zničena povodní v roce 1890. Reprezentativní secesní budova je jednou z významných realizací ing. Aloise Čenského, českého architekta a profesora pozemního stavitelství na České technice v Praze, považovaného za představitele české novorenesance a secese, a mimo jiné také autora Vinohradského divadla.

Stavba Národního domu na Smíchově probíhala v letech 1906–1908. V budově původně byly dvě restaurace, kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek, kavárna, kulečníkový sál, šachový a čtenářský klub. Dále zde byly dva velké sály (dnes Velký sál a Arbesův sál), spolkové a také obytné prostory. Na výzdobě se podíleli mj. významný pražský sochař a medailér Josef Pekárek, z jehož dílny jsou nepřehlédnutelné plastiky na budově a figurální výplně nad velkým sálem; interiérové plastiky a ornamentální výzdoba je pak dílem sochaře Antonína Máry a na výzdobě se dále podílel nemalou měrou i malíř Ladislav Novák. V 50. letech získal objekt odborový svaz strojírenství, který z něj udělal Dům kultury kovoprůmyslu (DKK). Provizorní opravy bez jednotné koncepce způsobily značnou devastaci budovy. Na konci 90. let prošla budova celkovou rekonstrukcí, při které jí byla navrácena řada secesních prvků i stylového vybavení, mimo jiné repliky původních sloupů s osvětlením, kopie secesních lustrů či secesního nábytku apod.

Od 60. let zde působil v suterénu Futurum, jeden z prvních bigbeatových klubů v Praze. Od počátku provozu zde probíhaly různé významné společenské akce a vždy také taneční kurzy, v kterých vyučovali přední pražští taneční mistři (Dr. Josef Chrastil, Petr Inek, Dr. Jiří Plamínek). Kapacitou sálů pro společenské akce se tento kulturní stánek řadí mezi pětici největších kulturních domů v Praze.

V roce 2016 budovu od odborového svazu Kovo zakoupil italský investor a budovu pro veřejnost uzavřel.

Externí odkazy