Náměstí 14. října
| |||
|---|---|---|---|
 Náměstí a Medvědí fontána | |||
| Umístění | |||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 5 | ||
| Čtvrť | Smíchov | ||
| Poloha | 50°4′23,19″ s. š., 14°24′19″ v. d. | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | 14. říjen | ||
| Starší názvy | do 1895 Václavské náměstí 1895–1920 Kostelní náměstí 1920–1940 náměstí 14. října 1940–1945 Stamicovo (Stamitzplatz) | ||
| Další údaje | |||
| Kód ulice | 480673 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Náměstí 14. října (dříve Kostelní náměstí) se nachází v Praze 5 na Smíchově. Mezi jeho pamětihodnosti patří novorenesanční kostel sv. Václava s farou, barokní vila Portheimka, novorenesanční radnice, secesní tržnice (dnes v ní sídlí pobočka Městské knihovny) a Národní dům (zde proběhl 14. října 1918 pokus o vyhlášení socialistické Československé republiky rad).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Význam náměstí vzrostl po vystavění Palackého mostu a Palackého ulice (dnes Lidická) kolem roku 1880. Tehdy bylo náměstí vybráno jako nové reprezentační centrum tehdy ještě samostatné smíchovské obce. Jakubské náměstí (dnes Arbesovo) tak ztratilo svou dosavadní funkci a zůstalo především tržištěm.
Do roku 1895 se podle kostela náměstí nazývalo Václavské náměstí (asi od 80. let 19. století), v letech 1895–1920 to bylo Kostelní náměstí, od roku 1920 Náměstí 14. října; pouze v letech 1940–1945 neslo název Stamicovo náměstí (podle českého hudebníka Jana Václava Stamice).[1]
Významné objekty[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Václava[editovat | editovat zdroj]
Novorenesanční bazilika sv. Václava byla postavena v letech 1881–1885 podle plánů Antonína Viktora Barvitia. Na výzdobě se podíleli například Čeněk Vosmík, František Sequens, Josef Matyáš Trenkwald, Ludvík Šimek a Maxmilián Pirner. Antonín Barvitius je rovněž autorem přilehlé fary. Roku 1928 byl smíchovský farní chrám povýšen na arciděkanství. Prvním arciděkanem se stal Jan Pauly.
Portheimka (Dienzenhoferův palác)[editovat | editovat zdroj]
Letohrádek postavil Kilián Ignác Dienzenhofer v letech 1716–1721 pro sebe a svou rodinu. Výzdobu vytvořili Antonín Braun a Václav Vavřinec Reiner. Součástí letohrádku byla i barokní francouzská zahrada. Po Dienzenhoferově smrti získal letohrádek František Ferdinand Buquoy, který upravil zahradu v rokokovém stylu. Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla. Roku 1815 zakoupili objekt podnikatelé Mojžíš a Leopold Porgesovi z Portheimu. Ti postavili na polovině zahrady továrnu na výrobu kartounu. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku. Letohrádek byl zestátněn v roce 1945
Porgeska[editovat | editovat zdroj]
Majetkem Porgesů z Portheimu byl i klasicistní objekt zvaný Porgeska. Ten byl zbořen po roce 1949 v rámci terénních úprav náměstí.
Národní dům a ústřední tržnice[editovat | editovat zdroj]
V roce 1905 byl vytyčen pozemek pro dvě secesní budovy ústřední tržnice a sousední Národní dům. Obě budovy a prostor mezi nimi projektoval architekt Alois Čenský.
Park[editovat | editovat zdroj]
V prvním desetiletí 20. století, spolu s novou zástavbou, byla plocha náměstí parkově upravena. Byl vytvořen snížený parter. Parková plocha na západní straně byla rozšířená o zelený pás s dvojitým stromořadím lip stříbrných. Plocha parku je bez vyšších porostů, kolem odpočívadel jsou vysázeny keře pustorylu věncového, v rozích jsou pnoucí růže Ve středu parteru jsou květinové záhony. V roce 1951 bylo do parku před Národní dům přemístěno barokní dílo zvané Medvědí fontána od sochaře Jeronýma Kohla, původně vytvořené pro zahradu letního sídla Jana Jiřího Slavaty. V souvislosti s výstavbou linky B metra byla v 80. letech 20. století plocha nově upravena podle návrhu zahradního architekta Jana Šteflíčka.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Události roku 1989 -
-
Medvědí fontána -
Medvědí fontána Neptun -
-
-
Budova smíchovské radnice -
-
Graffiti zobrazující Einsteina
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lašťovka, Ledvinka (1997), s. 567
- ↑ PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Pražské zahrady a parky. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. S. 330–331.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 567.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Náměstí 14. října na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Náměstí 14. října na Wikimedia Commons
- historická fotografie Český svět, 26.07.1912
