Národní dům na Smíchově: Porovnání verzí

Národní dům na Smíchově
	Národní dům na Smíchově
Účel stavby
	Kulturní a společenské centrum
Základní informace
Sloh	secese
Architekt	Alois Čenský
Výstavba	1906–08
Přestavba	1995
Poloha
Adresa	Praha (Smíchov), Česko
Ulice	Matoušova, Náměstí 14. října a Zborovská
Souřadnice	50°4′25,45″ s. š., 14°24′27,68″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 10. 12. 2016, 22:45

Historie

V roce 1906, ještě před připojením Smíchova k Praze (1920), se rozhodli představitelé samostatného města Smíchov, že vybudují Národní dům. Naplánovali ho jako jednu z dominantních budov hlavního smíchovského náměstí, dnešního Náměstí 14. října, na místě původní botanické zahrady, která byla zničena povodní v roce 1890. Nádherná reprezentativní secesní budova je jednou z významných realizací Ing. Aloise Čenského (1868 - 1954) - českého architekta a profesora pozemního stavitelství na České technice v Praze, považovaného za představitele české novorenesance a secese, a mimo jiné také autora Vinohradského divadla. Stavba Národního domu na Smíchově vznikala v letech 1906 – 1908. V budově původně byly dvě restaurace, kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek, kavárna, kulečníkový sál, šachový a čtenářský klub. Dále zde byly dva velké sály (dnes Velký sál a Arbesův sál), spolkové a také obytné prostory. Na výzdobě se podíleli mj. významný pražský sochař a medailér Josef Pekárek, z jehož dílny jsou nepřehlédnutelné plastiky na budově a figurální výplně nad velkým sálem; interiérové plastiky a ornamentální výzdoba je pak dílem sochaře Antonína Máry a na výzdobě se dále podílel nemalou měrou i malíř Ladislav Novák. V 50. letech získal objekt odborový svaz strojírenství, který z něj udělal Dům kultury kovoprůmyslu (DKK). Provizorní opravy bez jednotné koncepce způsobily značnou devastaci budovy. Na konci 90. let prošla budova celkovou rekonstrukcí, při které jí byla navrácena řada secesních prvků i stylového vybavení, mimo jiné repliky původních sloupů s osvětlením, kopie secesních lustrů či secesního nábytku apod. Od 60. let zde působí v suterénu Futurum, jeden z prvních bigbeatových klubů v Praze. Od počátku provozu zde probíhaly různé významné společenské akce a vždy také taneční kurzy, v kterých vyučovali přední pražští taneční mistři (Dr. Josef Chrastil, Petr Inek, Dr. Jiří Plamínek). Kapacitou sálů pro společenské akce se tento kulturní stánek řadí mezi pětici největších kulturních domů v Praze. V roce 2016 budovu od odborového svazu Kovo zakoupil italský investor a budovu pro veřejnost uzavřel.

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 }}
 == Historie ==
-V roce [[1906]], ještě před připojením [[Smíchov|Smíchova]] k [[Praha|Praze]] ([[1920]]), se rozhodli představitelé samostatného města Smíchov, že vybudují [[Národní dům]]. Naplánovali ho jako jednu z dominantních budov hlavního smíchovského náměstí, dnešního [[Náměstí 14. října]], na místě původní [[botanická zahrada| botanické zahrady]], která byla zničena povodní v roce [[1890]]. Nádherná reprezentativní [[secese|secesní budova]] je jednou z významných realizací [[Alois Čenský|Ing. Aloise Čenského]]  (1868 - 1954)  - českého architekta a profesora pozemního stavitelství na [[České vysoké učení technické v Praze|České technice]] v Praze, považovaného za představitele české novorenesance a secese, a mimo jiné také autora [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradského divadla]]. Stavba Národního domu na Smíchově vznikala v letech 1906 – 1908. V budově původně byly dvě restaurace, kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek, kavárna, kulečníkový sál, šachový a čtenářský klub. Dále zde byly dva velké sály (dnes Velký sál a Arbesův sál), spolkové a také obytné prostory. Na výzdobě se podíleli mj. [[Josef Pekárek]], [[Antonín Mára]] a [[Ladislav Novák]]. V 50. letech získal objekt odborový svaz strojírenství, který z něj udělal Dům kultury kovoprůmyslu (DKK). Provizorní opravy bez jednotné koncepce způsobily značnou devastaci budovy. Na konci 90. let prošla budova celkovou rekonstrukcí, při které jí byla navrácena řada secesních prvků i stylového vybavení, mimo jiné repliky původních sloupů s osvětlením, kopie secesních lustrů či secesního nábytku apod.
+V roce [[1906]], ještě před připojením [[Smíchov|Smíchova]] k [[Praha|Praze]] ([[1920]]), se rozhodli představitelé samostatného města Smíchov, že vybudují [[Národní dům]]. Naplánovali ho jako jednu z dominantních budov hlavního smíchovského náměstí, dnešního [[Náměstí 14. října]], na místě původní [[botanická zahrada| botanické zahrady]], která byla zničena povodní v roce [[1890]]. Nádherná reprezentativní [[secese|secesní budova]] je jednou z významných realizací [[Alois Čenský|Ing. Aloise Čenského]]  (1868 - 1954)  - českého architekta a profesora pozemního stavitelství na [[České vysoké učení technické v Praze|České technice]] v Praze, považovaného za představitele české novorenesance a secese, a mimo jiné také autora [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradského divadla]]. Stavba Národního domu na Smíchově vznikala v letech 1906 – 1908. V budově původně byly dvě restaurace, kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek, kavárna, kulečníkový sál, šachový a čtenářský klub. Dále zde byly dva velké sály (dnes Velký sál a Arbesův sál), spolkové a také obytné prostory. Na výzdobě se podíleli mj. významný pražský sochař a medailér [[Josef Pekárek]], z jehož dílny jsou nepřehlédnutelné plastiky na budově a figurální výplně nad velkým sálem; interiérové plastiky a ornamentální výzdoba je pak dílem sochaře [[Antonín Mára|Antonína Máry]] a na výzdobě se dále podílel nemalou měrou i malíř [[Láďa Novák|Ladislav Novák]]. V 50. letech získal objekt odborový svaz strojírenství, který z něj udělal Dům kultury kovoprůmyslu (DKK). Provizorní opravy bez jednotné koncepce způsobily značnou devastaci budovy. Na konci 90. let prošla budova celkovou rekonstrukcí, při které jí byla navrácena řada secesních prvků i stylového vybavení, mimo jiné repliky původních sloupů s osvětlením, kopie secesních lustrů či secesního nábytku apod.
 Od 60. let zde působí v suterénu [[Futurum (klub)|Futurum]], jeden z prvních bigbeatových klubů v Praze. Od počátku provozu zde probíhaly různé významné společenské akce a vždy také taneční kurzy, v kterých vyučovali přední pražští taneční mistři ([[Josef Chrastil|Dr. Josef Chrastil]], [[Petr Inek]], [[Jiří Plamínek|Dr. Jiří Plamínek]]). Kapacitou sálů pro společenské akce se tento kulturní stánek řadí mezi pětici největších kulturních domů v Praze.
-V roce 2016 budovu od odborářů zakoupil italský investor a budovu pro veřejnost uzavřel.
+V roce 2016 budovu od odborového svazu Kovo zakoupil italský investor a budovu pro veřejnost uzavřel.