Bitva u Montgisardu: Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Bitvy středověku za použití HotCat |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - válka |
{{Infobox - válka |
||
| |
| střetnutí = '''Bitva u Montgisardu''' |
||
| konflikt = [[Křížové výpravy]] |
| konflikt = [[Křížové výpravy]] |
||
| obrázek = Schlacht von Montgisard 2.jpg |
| obrázek = Schlacht von Montgisard 2.jpg |
||
| popisek = Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière |
| popisek = Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière |
||
| |
| popisek = Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière |
||
| trvání = [[25. listopad]]u [[1177]] |
| trvání = [[25. listopad]]u [[1177]] |
||
| místo = Montgisard, poblíž [[Ramla|Ramly]], [[Svatá země]] (dnešní [[Izrael]]) |
| místo = Montgisard, poblíž [[Ramla|Ramly]], [[Svatá země]] (dnešní [[Izrael]]) |
||
Řádek 22: | Řádek 22: | ||
|}} |
|}} |
||
'''Bitva u Montgisardu''' se odehrála [[25. listopad]]u [[1177]] mezi armádami [[Dynastie Ajjúbovců|Ajjúbovců]] a [[Jeruzalémské království|království Jeruzalémského]]. [[Saladin]], v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u [[Gaza|Gazy]] [[templáři|templářům]], kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na [[Aškelon|Askalon]]. Mladý šestnáctiletý král [[Balduin IV.]] stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno. |
'''Bitva u Montgisardu''' se odehrála [[25. listopad]]u [[1177]] mezi armádami [[Dynastie Ajjúbovců|Ajjúbovců]] a [[Jeruzalémské království|království Jeruzalémského]]. [[Saladin]], v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u [[Gaza|Gazy]] [[templáři|templářům]], kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na [[Aškelon|Askalon]]. Mladý šestnáctiletý král [[Balduin IV.]] stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno. |
||
Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na [[Jeruzalém]] s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili. |
Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na [[Jeruzalém]] s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili. |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli. |
Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli. |
||
Ovšem [[25. listopad |
Ovšem [[25. listopad]]u [[1177]] byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na [[Sinajský poloostrov]], ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený [[Renaud de Châtillon|Renaud de Chattilon]]. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvili později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou. |
||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 6. 4. 2016, 12:25
Bitva u Montgisardu | |||
---|---|---|---|
Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière | |||
Trvání | 25. listopadu 1177 | ||
Místo | Montgisard, poblíž Ramly, Svatá země (dnešní Izrael) | ||
Souřadnice | 31°51′36″ s. š., 34°55′12″ v. d. | ||
Výsledek | vítězství Křižáků | ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Montgisardu se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Saladin, v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u Gazy templářům, kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na Askalon. Mladý šestnáctiletý král Balduin IV. stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno.
Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na Jeruzalém s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili.
Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli.
Ovšem 25. listopadu 1177 byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený Renaud de Chattilon. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvili později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Montgisard na německé Wikipedii.
Literatura
- Steven Runciman: A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187. Cambridge University Press, 1952.
- R. C. Smail: Crusading Warfare, 1097–1193. Cambridge University Press, 1956.
- Bernard Hamilton: The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 2000.
- Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: Saladin. The Politics of the Holy War. Cambridge University Press, 1982.