Bitva u Montgisardu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Montgisardu
konflikt: Křížové výpravy
{{{alt}}}
Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière
trvání: 25. listopadu 1177
místo: Montgisard, poblíž Ramly, Svatá země (dnešní Izrael)
výsledek: rozhodné vítězství křižáků
  • zkáza Saladinovy armády
  • ztroskotání plánu dobýt Jeruzalém
strany
Arms of the Kingdom of Jerusalem.svg Jeruzalémské království
Cross of the Knights Templar.svg Řád templářů
Hospitalers.svg Řád johanitů
Lazarus cross.svg Řád sv. Lazara
Ajjúbovský sultanát Ajjúbovský sultanát
velitelé
Znak Jeruzalémského království Balduin IV.
Znak Renauda de Chátillona Renaud de Châtillon
Znak velmistra Odona ze Sv. Amandu Odo ze Saint-Amandu
Znak Grenierů (Sidonského panství) Reginald ze Sidonu
Hospitalers.svg Roger de Moulins
Znak Courtenay Joscelin III. z Edessy
Znak Ibelinů Balduin z Ibelinu
Znak Ibelinů Balian z Ibelinu
biskup Aubert z Betléma
Ajjúbovský sultanát Saladin

síla
3 000–4 500 mužů
  • 375 rytířů
  • 80 templářských rytířů
  • asi 40 johanitských rytířů
  • asi 40 rytířů sv. Lazara
  • 2 500–4 000 pěšáků a střelců
kolem 26 000 mužů
ztráty
1 100 mrtvých, 750 zraněných 18 000–20 000 mrtvých či nezvěstných

Bitva u Montgisardu se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Saladin v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u Gazy templářům, kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na Askalon. Mladý šestnáctiletý král Balduin IV. stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno.

Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na Jeruzalém s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem, aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili.

Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli.

Ovšem 25. listopadu 1177 byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený Renaud de Chattilon. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvíli později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Montgisard na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Steven Runciman: A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187. Cambridge University Press, 1952.
  • R. C. Smail: Crusading Warfare, 1097–1193. Cambridge University Press, 1956.
  • Bernard Hamilton: The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 2000.
  • Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: Saladin. The Politics of the Holy War. Cambridge University Press, 1982.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]