Kanonické manželství: Porovnání verzí
→Prameny: gramatika |
→Prameny: doplnění čl. |
||
Řádek 22: | Řádek 22: | ||
První zdroj pro kanonické manželství nacházíme v [[Bible|Bibli]], kde se nachází v ''božském právu pozitivním'' (nebo ''zjeveném''), od knihy [[Genesis]] až po [[Evangelium|evangelia]]. Písmo svaté je pak doplněno ''ústní tradicí'', která je předávaná [[Církevní otcové|církevními otci]], a stejně tak i normami božského práva přirozeného (což se, podle učení [[Tomáš Akvinský|svatého Tomáše Akvinského]], vztahuje i na nekřesťany). |
První zdroj pro kanonické manželství nacházíme v [[Bible|Bibli]], kde se nachází v ''božském právu pozitivním'' (nebo ''zjeveném''), od knihy [[Genesis]] až po [[Evangelium|evangelia]]. Písmo svaté je pak doplněno ''ústní tradicí'', která je předávaná [[Církevní otcové|církevními otci]], a stejně tak i normami božského práva přirozeného (což se, podle učení [[Tomáš Akvinský|svatého Tomáše Akvinského]], vztahuje i na nekřesťany). |
||
Kanonické manželství samozřejmě mělo vliv na [[konfesní právo]], a to zvláště po vypracování Kodexu kanonického práva v roce 1917 a následně po vydání Kodexu kanonického práva v roce 1983. |
Kanonické manželství samozřejmě mělo vliv na [[konfesní právo]], a to zvláště po vypracování Kodexu kanonického práva v roce 1917 a následně po vydání Kodexu kanonického práva v roce 1983. Jestliže první kodex nedefinuje manželství jako takové, protože se to jeví jako zbytečné, a zaměřuje se více na technické a právní aspekty se silně materialistickým základy, které jsou svým původem středověké (v obsahu tzv. ''pio-benediktinského kodexu'' z roku 1917 je instituce manželství zařazená společně s ostatními svátostmi do jeho třetí knihy: ''De rebus''), reforma kodexu z roku 1983 vedla k přehodnocení osobních a pastoračních aspektů manželství. To vedlo k současné definici manželství jako: společenství celého života ({{vjazyce|la}} ''consortium totius vitae'') na základě smlouvy (''foedus''), jenž je posvátnou smlouvou mezi mužem a ženou, a nutně povýšenou (pro pokřtěné) na svátost. |
||
Pro úplnost je užitečné připomenout různá prohlášení papežů, týkající se věcí manželství. Patří k nim: |
|||
* dekret ''Ne Temere'' (promulgovaný Piem X. 2. srpna 1907) o rozšíření tridentské formy; |
|||
* encyklika ''[[Casti Connubii]]'' (dílo Pia XI., publikované 31. prosince 1930) o důstojnosti a omylech manželství; |
|||
* dogmatická [[Konstituce (církev)|konstituce]] ''[[Gaudium et Spes]]'' [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]]; |
|||
* [[motu proprio]] ''Matrimonia mixta'' (promulgované Pavlem VI. 31. března 1970 týkající se interkonfesních manželství); |
|||
* a instrukce ''Dignitas Connubii'' (vyhlášená [[Papežská rada pro legislativní text|Papežskou radou pro legislativní texty]] 25. ledna 2005), týkající se procesu neplatnosti manželství. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 30. 1. 2016, 01:03
Kanonické manželství je manželství muže a ženy uzavřené náležitou formou, v liturgii a za podmínek, které stanoví Kodex kanonického práva a další předpisy katolické církve. Katolická církev považuje manželství jako dané přirozeným právem, jenž je povýšeno na svátost, jak definuje Kodex kanonického práva, na základě učení Ježíše Krista.
„ | Manželský svazek [...] je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost | “ |
— kán. 1055 CIC[1] |
Kanonické manželství má samo o sobě účinky pouze v kanonickém rámci. Je třeba jej také odlišit od italské manželské smlouvy (italsky matrimonio concordatario), která naopak může být jeho součástí, od níž občanské zákony státu odvozují v jistých případech, vznik civilních účinků jejich civilního manželství.
Prameny
První zdroj pro kanonické manželství nacházíme v Bibli, kde se nachází v božském právu pozitivním (nebo zjeveném), od knihy Genesis až po evangelia. Písmo svaté je pak doplněno ústní tradicí, která je předávaná církevními otci, a stejně tak i normami božského práva přirozeného (což se, podle učení svatého Tomáše Akvinského, vztahuje i na nekřesťany).
Kanonické manželství samozřejmě mělo vliv na konfesní právo, a to zvláště po vypracování Kodexu kanonického práva v roce 1917 a následně po vydání Kodexu kanonického práva v roce 1983. Jestliže první kodex nedefinuje manželství jako takové, protože se to jeví jako zbytečné, a zaměřuje se více na technické a právní aspekty se silně materialistickým základy, které jsou svým původem středověké (v obsahu tzv. pio-benediktinského kodexu z roku 1917 je instituce manželství zařazená společně s ostatními svátostmi do jeho třetí knihy: De rebus), reforma kodexu z roku 1983 vedla k přehodnocení osobních a pastoračních aspektů manželství. To vedlo k současné definici manželství jako: společenství celého života (latinsky consortium totius vitae) na základě smlouvy (foedus), jenž je posvátnou smlouvou mezi mužem a ženou, a nutně povýšenou (pro pokřtěné) na svátost.
Pro úplnost je užitečné připomenout různá prohlášení papežů, týkající se věcí manželství. Patří k nim:
- dekret Ne Temere (promulgovaný Piem X. 2. srpna 1907) o rozšíření tridentské formy;
- encyklika Casti Connubii (dílo Pia XI., publikované 31. prosince 1930) o důstojnosti a omylech manželství;
- dogmatická konstituce Gaudium et Spes Druhého vatikánského koncilu;
- motu proprio Matrimonia mixta (promulgované Pavlem VI. 31. března 1970 týkající se interkonfesních manželství);
- a instrukce Dignitas Connubii (vyhlášená Papežskou radou pro legislativní texty 25. ledna 2005), týkající se procesu neplatnosti manželství.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matrimonio canonico na italské Wikipedii.
- ↑ Kodex kanonického práva (CIC). Praha: Zvon, 1994. 822 s. ISBN 80-7113-082-6. S. 471.